Byla to nekompromisní i logická prohra. O 20 let mladší talent se s francouzskou ikonou nemazlil. Přesto v paměti zůstanou spíš bláznivé záběry na diváky v aréně Louise Armstronga, kteří stáli a z plných plic skandovali Monfilsovo jméno. Aby si oni i on v New Yorku – v jeho "druhém domově" – ještě chvíli užili radost. Právě tam totiž dlouhá léta Monfils hrával nejbáječnější zápasy.
Emotivní newyorský příběh začal v roce 2005. V 18 letech si "La Monf" odbyl premiéru na US Open proti tehdy ještě neznámému Novaku Djokovičovi. Srbovi dokázal nadělit kanára, nakonec však po úchvatné pětisetové bitvě prohrál. Bylo to první ze série vítězství, které "Djoker" proti Monfilsovi zaznamenal. A jak následná léta ukázala, tehdy byl Francouz také nejblíž vítězství nad prokletým soupeřem, se kterým má po 21 letech hrozivou bilanci 0:20...
Poslouchejte Livesport Zprávy!
Vybraná redakční témata včetně tohoto článku máme pro vás k dispozici také jako audio. Poslouchejte a odebírejte na Spotify a Apple Podcasts.
Nezapomenutelný byl také epický zápas z roku 2014. Proti Švýcarovi Rogeru Federerovi vedl Monfils 2:0 na sety, ve čtvrté sadě měl dva mečboly, nakonec ale v pátém setu po třech hodinách a 20 minutách padl.
O dva roky později Monfils předvedl fantastickou jízdu bez ztráty setu až do semifinále, aby ho tam znovu zastavil Djokovič...
Od začátku sezony hraje šlachovitý šoumen své rozlučkové turné. Už na jejím začátku však nezapomněl dodat, že se těší hlavně do New Yorku, aby si právě tam ještě jednou zahrál v té unikátní a elektrizující atmosféře, která mnoho dalších tenistů spíš odrazuje. A tak, ač mu v žebříčku ATP aktuálně patří 311. místo, mu organizátoři udělili divokou kartu a splnili přání.
Vítěz 13 individuálních titulů z okruhu ATP věřil, že i ve svých 40 letech stále bude moci konkurovat mladším rivalům. V úterý, v den svého jubilea, vyšlo vše parádně. V úvodním kole porazil Adolfa Daniela Valleja a stal se teprve třetím čtyřicátníkem, který vyhrál zápas mužské dvouhry na US Open. Před ním se do kronik zapsali tímto způsobem pouze Australan Ken Rosewall (42 let v roce 1977) a Američan Jimmy Connors (40 let v roce 1992).
Ve čtvrtek večer však jeho newyorský příběh napsal poslední kapitolu. Proti o 20 let mladšímu Tienovi už se projevila Monfilsova únava a energie mládí soupeře. Talentovaný Američan navíc zvolil skoro až zákeřnou taktiku. "Promiň, Gaële, že jsem zahrál tolik kraťasů," zavtipkoval v pozápasovém rozhovoru, zatímco se Monfils na lavičce pobaveně smál.
Tělo říká: Ne
Ikonický Francouz byl po celý zápas pod tlakem, přesto si dokázal vypracovat osm brejkbolů. Ani jeden však nevyužil. Za stavu 2:3 ve druhé sadě Monfils vzdoroval i při působivé – 20 úderů dlouhé – výměně. Byl během ní všude, u sítě i na základní čáře. V následujícím gamu však za svou snahu zaplatil. Po dvojchybě nabídl Tienovi dva brejkboly a v rozhodující chvíli ztratil koncentraci. "Nenechá mě ani minutu vydechnout,“ stěžoval si před začátkem třetího setu svému týmu.
Monfils během celého zápasu těžce dýchal, mezi výměnami si dopřával dlouhé pauzy na odpočinek a pro získání času si občas nechával přehrávat opakované záběry těsných míčů. "Chci, ale moje tělo říká ne. Všechno mě bolí," vysvětloval svému boxu, v jehož první řadě seděla jeho manželka Elina Svitolinová.
Když se prohra nevyhnutelně přiblížila, publikum povstalo a začalo skandovat jméno svého oblíbence, podobně jako v květnu při nočním programu na Roland Garros v Paříži. Tentokrát to byl New York, který fandil Francouzovi, ač jeho soupeřem byl Američan.
A Monfils se zase snažil, aby předvedl to, co umí nejlépe. Show. Vítězný forhend v běhu, či výskoku, volej naslepo. Publikum jásalo, ale marně. Odvrátil sice čtyři mečboly, nakonec však po dvou hodinách a 16 minutách kapituloval.
"Jste mé druhé nejoblíbenější publikum, hned po Paříži, samozřejmě. Bylo pro mě absolutní ctí před vámi hrát. Děkuji za všechno. Děkuji, New Yorku,“ uzavřel svou 71. grandslamovou kapitolu. Takový byl jeho poslední velký tanec.