Pane prezidente, začněme jednou aktuální kauzou. Ester Ledecká řeší před olympijskými hrami v Itálii, které se konají příští rok, složitou situaci. Pořadatelé jí totiž dali na stejný den závod ve sjezdu na lyžích v Cortině i v obřím slalomu na snowboardu v Livignu. Ona by přitom měla v obou bojovat o medaili pro Česko. Slyšel jste o tom?
"Zaznamenal jsem to a nemyslím si, že by to udělali pořadatelé olympiády záměrně. Asi se prostě nepočítá s tím, že by byl někdo takový univerzál, aby dokázal útočit v obou disciplínách na první místa."
Na sociálních sítích začal padat návrh, jestli byste se u organizačního výboru nemohl jménem České republiky přimluvit o to, zda by to přece jenom nepřehodnotili a závody nerozdělili, aby Ester mohla absolvovat oba. Co vy na to?
"Rád se o tom pobavím s předsedou Národní sportovní agentury i s dalšími lidmi. Pokud by to mohlo jakkoliv pomoct, jsem připraven se za ni přimluvit, protože si myslím, že by bylo dobře, aby Ester dostala šanci útočit na obě medaile."
Právě Ester Ledecká je pro mnoho mladých a začínajících sportovců vzorem. Jak jste to měl vy? Měl jste v mládí někoho, ke komu jste vzhlížel, komu jste se chtěl přiblížit?
"Například moje vnoučata mají jako idol Ronalda a nosí trička s jeho číslem a jménem. Vnuk začal hrát fotbal, takže se v tom přímo vidí. Mně se už jako dítěti líbily motoristické sporty a v té době jsem měl v pokoji vyvěšená motokrosová jména jako Falta nebo Mašita. Chodil jsem na jejich závody a láska k motoristickému sportu mi zůstala dodnes."
Kdybyste si mohl vybrat jakoukoliv sportovní trofej, kterou byste jako sportovec vyhrál, jaká by to byla? Zůstal byste i v tomto případě věrný motorsportu?
"Teď mě asi spousta lidí ukamenuje, ale vzhledem k tomu, že jsem dostal obrovskou příležitost podívat se zblízka na Dakar... Kdybych měl říct naprostý vrchol výdrže, chtěl bych vyhrát kategorii motorkářů bez asistence právě na něm."
Proč zrovna tuhle trofej?
"Zvládnout to, co zvládají tihle závodníci, se úplně vymyká našemu chápání. Asi to není úplně nejprestižnější trofej, protože není tak sledovaná, ovšem mezi mnoha lidmi má obrovskou váhu."
No a není to v plánu někdy v budoucnu?
"To už asi nezvládnu ani fyzicky, ani psychicky a ani časově." (směje se)
V souvislosti s vrcholovým sportem se také často mluví o nervozitě, zejména před důležitými závody nebo zápasy. Bývá i prezident republiky někdy nervózní?
"Samozřejmě, každou chvíli, akorát to nedávám tolik najevo. Myslím si, že je to naprosto přirozená věc. V tomhle ohledu obdivuji například tenisty, jak se dokáží zkoncentrovat poté, co dostali kanára. Nedokáže to každý, ovšem tohle je přesně věc, které jde sportem dosáhnout."
Vraťme se zpátky do května loňského roku, kdy čeští hokejisté vyhráli světový šampionát doma v Praze. Hned po finálovém vítězství jste byl přímo v jejich kabině. Měl jste tam krátký proslov, což bývá poměrně časté, že politici míří po nějakém úspěchu gratulovat sportovcům. Jak to vzniklo? Bylo dopředu jasné, že půjdete do šatny, byla to vaše iniciativa nebo o to požádal někdo ze svazu?
"Mě hokej vždycky bavil a přitahoval, v průběhu života jsem ho rekreačně hrál, kdykoliv byla možnost. Když se u nás konalo mistrovství světa a já měl to štěstí být ve funkci prezidenta, viděl bych jako naprosto nepatřičné, abych se toho osobně neúčastnil. Po finále za mnou přišli chlapi ze svazu, abych šel za hráči do kabiny a musím říct, že se mi tam nejdřív nechtělo, protože to bylo jejich vítězství a myslel jsem si, že nejsou zvědaví na někoho z papalášů, aby jim ubíral slávu."
Ale nakonec jste šel...
"Řekli mi totiž, že o to stojí sami hráči, takže jsem šel rád. Pak jsem je pozval i sem na Hrad, tudíž jsme se k tomu ještě ve větším klidu a v menší euforii vrátili a ty skvělé okamžiky si připomněli."
Jak jste slavil zlatý gól Davida Pastrňáka ve finále proti Švýcarům? Výbuch celé O2 areny byl v tu chvíli ohromný...
"Musel jsem si dávat pozor, abych se nezačal projevovat příliš odvázaně, mimo jiné i proto, že tam byla švýcarská prezidentka. Nechtěl jsem dávat zas až tak najevo, jak moc mě těší, že jsme je porazili. Ale samozřejmě jsem si zakřičel a moje žena, která tam byla se mnou, se tolik nekrotila. Ta emocionální projev zvládla i za mě." (usmívá se)
Tehdy jste v kabině řekl, že celá země potřebovala tohle vítězství jako sůl. Narážel jste na to, že se Češi dokáží spojit jen při podobném týmovém úspěchu. A že i kdyby to mělo být pouze na chvilku, během které by lidé byli hrdí na to, že jsou Češi, stálo to za to. Kdy jste byl vy v životě nejvíc hrdý na to, že jste Čech?
"Myslím, že těch momentů byla spousta, a čím jsem starší, tím víc jsem jich zažil. I proto říkám, že je škoda, že si jako národ nedokážeme těchto chvil připomínat víc. Ve sportu se to samozřejmě nabízí, stejně jako třeba v kultuře. I když mnohem méně lidí se zajímá o to, jestli se našemu filmu dostane ocenění na Oscarech nebo hudebníkům na Grammy. Sport je určitě sledovanější."
Jak vypadá aktuálně váš aktivní sportovní život? Platí pořád, že chodíte pravidelně běhat?
"Snažím se. Teď vzhledem k počasí a pracovním úkolům ovšem běhám spíš na pásu. Žádné hodnoty si u toho neměřím, vždy jsem rád běhal jen pro radost, proto mě nikdy moc nelákaly závody. Chodím rád běhat do přírody a i teď, když jdu na pás, otevřu si okno na Prahu a dívám se, co se tam děje. Pustím si do uší nějaký podcast, zkrátka tak, abych z toho měl co nejvíc pohody."
Když jdete běhat ven, předpokládám, že je u toho i vaše ochranka. Jak se tváří, když řeknete: "Chlapci, jdeme!"?
"Jsou samozřejmě rádi, to se jich klidně zeptejte. (usmívá se) Kdykoliv máme možnost dělat něco venku, je to příjemnější než být na Hradě nebo v nějaké konferenční místnosti. Někteří radši běhají, někteří chodí po horách a někteří zajdou nejradši do tělocvičny, nicméně pohyb je jim všem vlastní."
Jak už padlo, vaší velkou životní láskou jsou motorky a vůně benzinu, jste takzvaný petrolhead. Na čem aktuálně jezdíte?
"Jako hlavní mám BMW 1250 GS a z nostalgie jsem si pořídil také Jawu 350 Konopnici. Na té ale moc nejezdím, protože si ji šetřím a zároveň není na úplně dlouhé cesty. Baví mě spojovat motorku, cestování a fotografování, takže se to vždy snažím naplánovat tak, abych stihl všechno."
Otázka na závěr, na kterou se vás musím zeptat. Sparta, nebo Slavia?
"Já vím, že se na mě oba tábory budou zlobit, jenže tahle rivalita se mnou nic nedělá. Nikdy jsem nepodlehl klubové rivalitě v žádném sportu, nikdy jsem se nestal zatvrzelým fanouškem jedné barvy. Rád se podívám na jakýkoliv zápas."