Pamatujete si, kdy jste poprvé slyšel jméno Vacek?
"Věděl jsem, že nějaký je, ovšem to bylo ve spojení se starším bratrem Karlem, který patřil k nejlepším juniorům světa. U nás v týmu jsme ho přímo neřešili. Mathiase jsem poprvé zaznamenal na juniorském mistrovství Evropy v covidovém roce, když vyhrál časovku. Začal jsem si o něm něco vyhledávat a byl jsem velmi překvapený. Zjistil jsem totiž, že byl vynikající v běhu na lyžích a ještě do 19 let sbíral úspěchy v českých barvách na olympijských hrách mládeže!
Nejvíc zarážející na tom ale bylo, že mezi těmito dvěma disciplínami byla jen tříměsíční pauza. Velmi rychle jsem si tedy uvědomil, že když dokáže předvádět takové výsledky ve dvou disciplínách v krátké době po sobě, musí být unikátní sportovec. Takže jsem ho doporučil v týmu, začali jsme ho víc sledovat a velmi rychle i kontaktovali jeho agenturu. V ten moment to vypadalo, že už má nakročeno do jiného týmu, z toho však nakonec sešlo a od té doby jsme začali spolupracovat."
Co vás nejvíc přesvědčilo o tom, abyste ho do týmu podepsal?
"Dívali jsme se na všechna možná videa, sestřihy a hlavně čísla. Velmi rychle jsme zjistili, že to je supertalent. V kategorii do 17 let byl v Itálii opravdu výjimečný. Myslím, že tam dodnes drží rekord v počtu vítězství v jednom roce. Rozhodující pro mě však bylo, že má profil závodníka, který mám velice rád. Je to takový silný, komplexní atlet. Velmi zdatný v časovkách a v klasikářském profilu, dokonce i ve stoupání, takže se prakticky dá říct, že má všechno. To bylo to hlavní, proč jsme se rozhodli ho podepsat."
Jak byste shrnul jeho začátky v týmu?
"Bylo to období, kdy ještě tolik nefungovaly development týmy, konkrétně my jsme ho ještě neměli. Takže jsme společně s jeho agenturou zvolili cestu vstoupit do profesionálního pelotonu v pro-kontinentálním týmu. První rok pro něj byl velice těžký, úplně se mu nepodařil vstup a upřímně jsem si myslel, že je hotovo, že jsme o něj přišli. Ta sezona opravdu nebyla dobrá, jeho však paradoxně posílila. Udělal změny v přípravě, přesunul se na celou zimu do Španělska a hlavně mi kompletně svěřil svůj trénink.
Od začátku sezony na něm bylo vidět velké zlepšení, což korunoval vítězstvím v etapě na UAE Tour, kde se v ten moment stal nejmladším vítězem etapy závodu World Tour. Pak se mu bohužel stala nepříjemná věc, že se z ničeho nic ocitl bez týmu. V ten moment jsem ho teprve začal opravdu poznávat. Bylo neskutečně těžké, hlavně psychicky, co si musel celý ten rok prožít. Dlouhou dobu trénoval bez závodů, které si musel v tréninku simulovat, a i přesto sezonu zakončil medailemi z mistrovství světa i Evropy. Pak už se naplno přesunul k nám."
Jak se vám zatím daří ho rozvíjet?
"První sezonu měl takovou hodně seznamovací, dá se říct, že jsme ho hodili do řeky a řekli ‘Plav!’. Absolvoval celou klasikářskou sezonu a celkově to bylo hlavně o objemu a zkušenostech, což mu mělo pomoci do dalších let. V očích široké veřejnosti se Mathias možná vyvinul později. Podle mě to po fyzické stránce není úplně pravda, spíš se za mě potřeboval správně vyladit.
Mathias není typem závodníka, který by o cyklistice přemýšlel 24 hodin denně a neustále vyhledával, jak být lepší. Trénuje velice tvrdě, nicméně nechá vás narýsovat svou kariéru. Často si nechá pomoct, proto na něm musíme pracovat postupnými krůčky. Například až teď začal pořádně dbát na stravu a pořád tam máme spoustu dalších věcí. Můžu říct, že v budoucnu uvidíme lepšího Mathiase."
Co myslíte, že bylo v loňském roce tím, co ho posunulo na vyšší úroveň?
"To, že nebyl nominován na Flandry. Trochu mu to nakopalo zadek. Ale rychle se z toho otřepal, jel na Roubaix, kde byl klíčový pro pódiové umístění Madse Pedersena. Od té doby jako by roztáhl křídla a začal létat. Pak už to byla bláznivá sezona. Byl čtvrtý v Norsku, celkově druhý v Belgii, kde mohl vyhrát, a suverénně ovládl časovku na mistrovství republiky.
Olympiáda byla z jeho strany skvělá a vše to uzavřel na Vueltě, kde málem vyhrál prolog a byl v etapách celkově pětkrát v elitní desítce. Opravdu to byla výborná sezona, ovšem hned jsem mu řekl, že je to všechno super, ale že to je teprve začátek."
To v letošním roce platí?
"Začátek této sezony byl výborný, jenže měl také velkou smůlu. Všechna čísla měl před startem sezony naprosto skvělá, bohužel spadnul ve Valencii, kde byl celkovým lídrem závodu. Pak při zahajovacím víkendu na klasikách doslova létal. Řekl bych, že byl dost možná závodníkem s úplně největší formou. Jenže zase spadl na Strade a onemocněl. Takže Flandry absolvoval bez větší přípravy, poté Roubaix také pro něj nebylo ideální. Všichni pak byli unešeni z Gira, ovšem to je pouze normální standard Mathiase Vacka v roce 2025. Je teď fyzicky na jiném levelu, Vuelta ho hodně posunula a myslím, že i Giro ho také ovlivní v budoucích výkonech."
Když se bavíme o jeho potenciálu, kde vidíte jeho budoucnost a čeho vůbec může dosáhnout?
"Myslím si, že se čím dál víc bude profilovat v lídra na celkové pořadí v těch týdenních etapových závodech, může vyhrávat klasiky, samozřejmě časovky a etapy na Grand Tours. Celkové pořadí na Grand Tour za mě bude složité, protože je pořád celkem těžký. Určitě může být lehčí, než je teď, ale nejlehčí Mathias, kterého si pamatuji, byl na Tour de l’Avenir, kde měl 72 kilo, a i to je na boj o celkové pořadí pořád dost.
Otázka je, jestli by nebylo se o to pokoušet spíš kontraproduktivní. Za mě je lepší veškerý jeho potenciál soustředit na vítězství v etapách a pokusit se vyhrát klasiky jako Strade, Flandry nebo Roubaix. Má stále obrovský potenciál a spoustu věcí, kde se může zlepšit. Musíme vše správně optimalizovat, ať už je to strava nebo tréninkové kempy, v tom máme pořád určité rezervy. Budeme pracovat na tom, abychom to vše vyladili. V týmu si ho nesmírně ceníme a dáváme si za úkol z něj udělat vítěze."
Jak byste popsal Mathiase jako osobu?
"Jako hodně vyklidněného, vtipného a velice starostlivého kluka. Je v týmu velmi oblíbený, i díky své jazykové vybavenosti. Je mu jedno, jestli si bude povídat s maséry italsky nebo se zbytkem týmu anglicky nebo německy. Pro mě je ta nejhezčí věc, že mě nechá hodně rozhodovat. Když mu něco navrhnu a doporučím, neláme si s tím hlavu a řekne: ‘OK, pojďme do toho’. Díky tomu se opravdu cítím jako součást jeho kariéry a hlavně toho, jak roste jako člověk.
Je velmi otevřený různým vylepšením a je jednoduché ho v tomto řídit. Když se mu něco řekne, nikdy to nezmění, do každého tréninku jde velmi tvrdě, nic neodflákne. Jeho tréninková kapacita je mentálně i fyzicky na takové úrovni, kterou jsem u mnoha závodníků neviděl. Jsem rád, že mohu být součástí jeho kariéry. Cítím se i jako člen jeho rodiny. Velmi si našeho společného vztahu vážím."