O první reakci na těhotenství Evy
"Když mi Eva řekla, že čeká miminko, tak jsem samozřejmě úplně nejásal, protože jezdila skvěle a bylo to dva roky před olympiádou, zvlášť po té Číně, kde startovat nemohla. Byl jsem za ní ale rád, protože sám mám dvě děti a je to skvělé. Jak ji znám, tak jsem věděl, že se bude chtít věnovat rodině. Navíc do té doby nebyla ve svěťáku ani jedna snowboardcrossařka, která byla matkou. A já se před několika lety zařekl, že nebudu trénovat někoho s dítětem, protože některé ty tratě byly tak nebezpečné, že už to nebylo o tom, že se vám zraní svěřenkyně, ale že se vám zraní matka od dítěte, které to odnese taky. A vidíte, jak to dopadlo."
O klíčovém aspektu olympijské přípravy
"Dvě střediska odmítla pořádat závody před olympijskými hrami. Takže jsme měli možnost 14 dní trénovat na Dolní Moravě. Když trénujeme někde na ledovci, tak stojíme klasické fronty s lidmi, máme tam nějaký slot, kdy můžeme sjet minutovou trať čtyřikrát, takže čistý čas tréninku v trati je někde kolem čtyř minut. Ale tady máme vlastní skútr, takže za ten týden odjedeme těch jízd třeba 110, postavili jsme si podobný start jako v Livignu. Vyšlo nám počasí, vyšly nám sněhové podmínky a byl to absolutně klíčový moment přípravy, bez toho by nám to nevyšlo."
Rozhovor s Markem Jelínkem
O změně Evy po mateřství
"Je to úplně jinej level, pořád je samozřejmě střelená v tom dobrém slova smyslu, ale stala se dospělou. Musím říct, že jí do dospělosti hodně posunula smrt obou rodičů v poměrně mladém věku. Jsme spolu opravdu dlouho a když byla mladší, tak jsme občas na kopci měli samozřejmě problémy, protože já jsem z ní chtěl udělat sportovkyni a občas jsem měl pocit, že pro to může dělat víc. Pár let to nebylo vůbec jednoduché, ale po tom, co se vrátila zpátky jako máma, tak jsem snad po deseti letech opravdu cítil, že to vše vnímá, chce, neodmlouvá a strašně dobře to fungovalo."
O postavení českého snowboardu
"Určitě nejsme velmoc, protože všechny ty úspěchy jsou nesystémové věci. Ester ani její tým nikdy netrénoval se Zuzkou Maděrovou. Tým Ester je její tým, ne reprezentační tým, stejně tak u Zuzky. U nás je to o malinko víc o systému, protože je to uchopeno víc klasicky, a náš tým obhospodařovává všechny snowboardcrossaře. My vůbec nedokážeme pokrýt přípravu z peněz státu, přestože jsme už před dvaceti lety vyhráli první svěťák.
Jezdíme autama, vaříme si, Eva je jeden z členů týmu. Za vítězství ve Světovém poháru je zhruba 180 tisíc korun a Eva dává třeba 20 procent do týmu. Všude platíme za tratě, za permice, i na té Dolní Moravě musíme platit, abychom tam mohli jezdit. Je to hrozně těžké a když my sami neseženeme ty partnerské peníze, tak snowboardcross v Česku další rok končí. Když to přepočteme na peníze, tak první olympijská medaile Evy na olympiádě byla pro Česko s velkým náskokem ta vůbec nejlevnější."
O možném konci kariéry
"Čeká ji rozhodování, co dál. Určitě je možné, že po sezoně skončí úplně. Teď jsou rodina a její manžel Marek taky musí omezovat vlastní kariéru. Já bych si strašně přál, aby to ještě nějak společně zvládli, protože pro nás jsou ty výsledky bohužel životně důležité. Na olympiádě jsem teď byl hodně nervózní i proto, že jsem věděl, že pokud se to teď nepovede a ona by skončila, tak je to v pytli. Takže uvidíme, co bude dál."