Zda týmu jako trenér něco dal
"Podle mě by měli hráče hodnotit především sami fotbalisté, ne analytici a novináři. My je dostaneme v určitém stavu, s jasně danými dovednostmi, a dál sledujeme, jak se vyvíjejí. Pokud někdo říká, že by hráči měli mít něco navíc, může tím myslet třeba odvahu nebo kvalitní řešení finální fáze – to rozhodně uznávám. Za čtrnáct dní, které s nimi máme, však dokážeme ovlivnit hlavně jejich mentální nastavení: u některých se zlepšilo, u jiných ne a jistě jsme mohli zvládnout ještě víc. Časový prostor po zápasech je ale omezený. Každou tréninkovou jednotku si vyhodnocujeme a s hráči probíráme konkrétní herní aspekty, které chceme dostat do zápasu. Nejde o to, aby béčko dělalo kompars pro áčko. Každý trénink je nominační – chceme od všech maximální nasazení. Možná to někdo vidí jinak, ale já jsem přesvědčený, že hráči odvedli, když ne úplné maximum, tak určitě kolem osmdesáti procent svých možností."
Jestli se považuje za stratéga
"Stratégem jsem možná v tom, že jsme během cyklu protočili hodně hráčů, celkem jich bylo asi pětaosmdesát. Někdy nominace třeba není podle představ ostatních, ale my jsme od začátku cyklu museli pracovat s tím, co jsme měli. Začínali jsme zápasem proti Slovensku, který jsme vyhráli 2:1 v rozestavení 3-4-3, které většina hráčů znala. Neměli jsme žádný čas na přípravu. Pak jsme jeli na Island, kde z dvaceti hráčů hrálo znovu jen pět stejných. Volili jsme podle znalosti hráčů z předchozí dvacítky. Během jednoho zápasu jsme přešli z tříobráncového systému na čtyři vzadu, a i když se zápas úplně nepovedl, v závěru jsme v systému 4-3-3 dokázali hru vyrovnat. Měli jsme tlak, ale bohužel přišla chyba v 95. minutě a inkasovali jsme. Ten začátek tedy nebyl ideální. A pak po zápase slyšíte od hráčů, že jsme málo tlačili na rozhodčího."
"A to je pro mě červená vlajka. Jestliže má být strategie v tom, že budeme rozhodčí tlakem na ně ovlivňovat, tak to není moje cesta. Ano, možná je to součást hry na této úrovni, ale já to takhle nestavím. Mám emoce, umím vybuchnout, ale rozhodně na tom nestavím výsledek nebo výhru. Možná se v tom liším od jiných stratégů na lavičkách. Celkově jsme museli reagovat na to, jaké hráče jsme měli k dispozici. Postupně jsme vytvořili kádr, který podle mě odvedl velmi slušnou práci. Realizační tým fungoval skvěle a přes favorizovanou Belgii jsme dokázali postoupit na mistrovství Evropy – a to mluví za vše."
Podcast s analytikem k Euru U21
Proč mnoho mladých hráčů odchází z ligy pryč
"Kluby v těchto hráčích často nevidí perspektivu a oni pak za půl roku odehrají třeba jen dva zápasy. Pro nás v jednadvacítce to ale byli klíčoví hráči – vždyť ještě nedávno byli označovaní za největší talenty českého fotbalu. Jenže z různých důvodů v klubech nehráli. Možná jim něco chybí, možná nepracují dostatečně, ale když se na to dívám, věřím, že šanci dostat mohli. Často dostali přednost jiní, a to i přesto, že mi přijdou srovnatelní."
"Problém je i v tom, jak s nimi kluby zacházejí. Hráč odejde na hostování, tam začne hrát, ale klub si ho po půl roce stáhne zpět – většinou kvůli začínajícím pohárům a potřebě širšího kádru. A pak už třeba neodejde dál, protože zářijové přestupní okno zavře a on nehraje až do zimy. Za pět, šest měsíců pak odehraje třeba jen jeden dva zápasy. I proto mnozí z nich nechtěli prodlužovat smlouvu a radši odešli na hostování s cílem získat herní vytížení a třeba přestoupit jinam. Takových případů mezi těmi hráči, které jste zmiňoval, bylo víc."
Proč veřejně řekl, že někteří hráči nechtěli reprezentovat
Protože by se to mělo změnit. Myslím si, že tohle by měli změnit lidé, kteří se o hráče starají – rodiče, agenti i kluby. Tohle není nový problém, táhne se to už dlouhodobě. Hráči vám sami řeknou, že dávají přednost klubové přípravě. A těch, kteří na reprezentační sraz nechtěli jet, bylo opravdu dost. Dokonce už se stává i to, co dřív bylo nemyslitelné – že někdo řekne, že by na Euro nejradši ani nejel, protože si po sezoně potřebuje odpočinout. Mně to přijde, že reprezentace je dnes pro některé hráče až druhá v řadě, a to je podle mě špatně. Hrát za Českou republiku by mělo být to nejvíc, co existuje."
"Včera jsem koukal na dokument o Honzovi Kollerovi. Byl jsem u jeho prvního startu, sníh v Belgii, gól hned po příchodu z Lokerenu. A když se podíváte na ten dokument, je to tam jasně vidět: všichni ti hráči by pro nároďák udělali první poslední. Proto se taky dostali tak vysoko. Nechali na hřišti srdce i všechen svůj um. A i se štěstím jsme třeba v roce 1996 urvali stříbro – pro mě jako hráče to byl největší zážitek vůbec. A fanoušci? Ti šli s námi. Drželi nám palce, i když se nedařilo, a pomáhali nám zvednout se zpátky. Jenže když někdo nároďák odsune bokem a jede si jen svou vlastní cestou, nevěřím, že se kdy dostane tak vysoko jako ti kluci z devadesátek nebo začátku nového století."
Jak snáší kritiku
"Myslím si, že ta kritika je jasná a chápu ji. Samozřejmě ne každému trenérovi to voní, ale já proti kritice v zásadě nic nemám, naopak. Jen by měla být postavená na nějakých faktech, měla by být podložená a zasazená do širšího kontextu. Chyby děláme všichni, ale myslím, že práce reprezentačního trenéra je často složitější, než si lidé zvenčí dokážou představit. Trénoval jsem mládež na různých úrovních, ať už na Kladně, na Dukle jako asistent trenéra, nebo třeba deset let v okresním klubu na Kladensku. A na všech těch úrovních jsme se snažili o jedno: vytvořit prostředí, kde se lidé cítí dobře. Kde je atmosféra, která je přátelská, a kde mají hráči chuť udělat pro tým první i poslední. Ne vždycky se to povedlo, ale cílem bylo, aby tu práci, i když je to pořád práce v uvozovkách, dělali rádi a s chutí."
Jaká je budoucnost jedandvactíky pod Michalem Bílkem
"Myslím si, že ta příští generace je silná, ale teprve se ukáže, jestli je natolik silná, aby hned od začátku obstála na nejvyšší úrovni. A je to samozřejmě těžké i pro trenéra, zvládnout takový začátek hned bez prostoru na rozjezd. Los nebyl úplně jednoduchý. Byl jsem ještě u něj, ale rozhodně jsem ho nesestavoval tak, aby měl nový trenér těžkou pozici. Nicméně začínat doma je vždycky důležité, sehrát se, chytit rytmus. Prvním soupeřem bude Skotsko, které má výhodu v tom, že nebylo na mistrovství Evropy a mohlo se připravovat jinak a dříve. My jsme na šampionátu měli čtyři hráče ročníku 2004 a také jsme využili Alberta Labíka, který s námi sice nebyl od začátku kempu, ale připravoval se v Břízkách pod Michalem Bílkem na první srazu nového týmu. To bylo důležité, protože ten osobní kontakt trenéra s hráči má obrovský význam – naváží se vztahy, trenér hned vidí, v jaké jsou hráči kondici, jaké mají herní dovednosti."
"Vidím v tom týmu spoustu kvalitních hráčů, zejména co se týče mezihry. Máme i poměrně hodně leváků, a to je vždycky výhoda – levonozí hráči přinášejí jiné řešení situací. Věřím, že kluci sbírali cenné zkušenosti už ve dvacítce. Ten koncept reprezentace do 20 let považuju za výborný – hrají náročné zápasy a fungují jako takové 'béčko' jednadvacítky. Hodně hráčů, kteří dnes jsou v jednadvacítce, si tím prošli. Mají tedy dobré návyky a potřebné zkušenosti. Přeju Michalovi, jeho týmu i hráčům, aby to zvládli a povedlo se jim něco, co se nám bohužel nepodařilo – postoupit na olympiádu. Čekáme na to dlouho a byl by to fantastický úspěch, zvlášť v dnešní obrovské konkurenci, která vám často otevře oči. A celkově přeju úspěch celému českému fotbalu. Myslím, že si to zaslouží. Máme tu spoustu lidí, kteří tomu dávají maximum, a hráče, kteří mohou jednou prorazit na evropské nebo i světové scéně."