Nedávno jste proti Alkmaaru dosáhl skrytého úspěchu: odehrál jste 78 minut, nejvíc od ledna 2021, tedy z doby těsně před vaším zraněním kolene. Už byste si ale troufl na kompletní duel, ne?
"Určitě. Co se týče toho, jak jsem na tom zdravotně, odehrát celý zápas problém není. Ovšem na mé pozici a podle čísla naběhaných metrů, které po každém utkání dostáváme, mi většinou přijde logické, že útočníci chodí trošku dřív ze hřiště než ostatní."
O kolo dřív jste dvěma trefami poslal do kolen slavné PSV Eindhoven, v euforii jste kopnul do reklamního panelu. Co tenhle moment odráží? Potvrzení toho, že jste zpátky nebo je duel proti PSV pro vás nějak mimořádný?
"Asi mix tohohle všeho. Důležitý zápas, gól na 2:0, což má vždycky velkou váhu, já sám jsem něco takového potřeboval. Navázat na týden předtím a utkání proti Excelsioru, kdy se mi taky dařilo (dal také dva góly – pozn. aut.). Byl jsem strašně rád, že se to znovu povedlo."
O Twente se v Česku nemluví tolik jako o nizozemských velkoklubech Ajaxu, PSV nebo Feyenoordu. Kdo je vlastně v lize vaším největším rivalem?
"Vždycky to byl Heracles Almelo, který je od nás kousek. To je velké derby. Jenže teď spadl do druhé ligy, takže momentálně asi Go Ahead Eagles, což je pořád souboj v rámci provincie. Hodně se tu považují i zápasy proti zmíněné top trojce. Twente mezi ty největší kluby patří."
To ano, v minulé sezoně jste skončili na pohárových příčkách, i když nakonec hlavní fázi po vyřazení s Fiorentinou v předkole Evropské konferenční ligy nehrajete. Jaká jsou přání vedení do tohoto ročníku? Můžete se měřit s výše uvedenými giganty?
"Plány jsou takové, že bychom chtěli na předchozí rok navázat a hrát o poháry. Je tam i možnost vybojovat je přes Ligový pohár, ne jen přes domácí soutěž. Ale jednoznačně zůstat v elitní pětce. Myslíme si, že je to reálné. A pokud by eventuálně byla šance zaútočit na tu trojku, určitě bychom to zkusili."
Po zranění se může vytvořit blok
Před rokem jste ale měl úplně jiné myšlenky. Vlastně jedinou: vrátit se na hřiště. Podle vaší nynější formy to vypadá, že se vaše krédo, že těžkými ranami rostete, skutečně naplňuje. Jste opravdu silnější než dřív?
"Jediné, co po dobu těch 10 měsíců máš v hlavě, je vidina toho, až budeš zase zpátky. A v jakém stylu se vrátíš. Jestli to bude na té samé úrovni jako předtím, nebo ne. Jsem takový, že když se mi něco takového stane, a naneštěstí mě to potkalo už dvakrát, momentů na hřišti si vážím o to víc. Jsem starší, zkušenější… Pro mě existuje vždycky jen jedna možnost: jít do toho se vším, co mám. A když si budu moct říct, že jsem pro to víc udělat nemohl, dokážu s tím žít, Musím říct, že po druhém takovémhle zranění je návrat do reprezentace a možnost být pro kluky důležitý, přesně jednou z věcí, o které jsem se snažil a které jsem si moc přál, aby tak byly. Vím, že to není automatické. Když jsi zdravý, máš všechno ve svých rukách. Když ne, je to o to těžší."
Prohlásil jste, že se z vás během rekonvalescence stalo tréninkové monstrum. Co si pod tím představit?
"Takovéhle zranění tě naučí víc dbát o své tělo, vědět, co potřebuje a v jaký moment. Já už nikdy nemůžu jít na hřiště bez toho, aniž bych každé ráno před tréninkem nestrávil půl hodiny v posilovně, abych aktivoval kolena a tělo celkově. Tyhle věci jsou na to nalepené. Když přijde zranění, nekončí to odehráním prvního zápasu, tělo je potřeba udržovat. Vyhovuje mi se každý den předpřipravit tak, abych věděl, že jsem udělal maximum pro to, abych předešel zranění nebo abych byl lepší než den předtím."
Pomáhá vám tahle péče i v tom být psychicky klidnější? Není vůbec jednoduché po takovýchto vážných problémech jít naplno na hřiště.
"Jednoznačně. Ten blok v hlavě může nastat. Co kdyby se to stalo znovu… Co by to znamenalo… Nejdůležitější je umět takový blok odbourat. Že si přidám přípravu před tréninkem, je pro klid duše a hlavy. Je to takový mix toho, že víc udělat nemůžu, ale na druhé straně se takové myšlenky musím snažit zahnat vědomím, že teď zdravý jsem, a tak to zůstane. Z toho musím vycházet."
Podporuje vás v extra přípravě také spoluhráč a krajan Michal Sadílek, jenž se momentálně snaží zbavit problémů s třísly?
"Míša je tam se mnou pořád. Máme takovou skupinu kluků, kteří vědí, co potřebují. Někdo cvičení úplně vynechává, toho já zastánce nejsem, další zase vyžaduje víc. Každý musí vědět sám, co má dělat."
Když jste se v říjnu 2021 vrátil po dlouhé pauze k tréninku, spoluhráči vás vítali transparentem s nápisem "He´s back!" Těsně po vašem zranění zase před ligovým zápasem vyběhli k rozcvičce v tričkách s nápisem "Buď silný, Václave!" v holandštině a vaším číslem. Dokázal jste si někdy představit, že mohou být mezi hráči takhle skvělé vztahy?
"Vypovídá to hodně o tom, jakou máme skupinu kluků, jak držíme při sobě. Ostatní se mnou soucítili, protože ne každému se to stane dvakrát za kariéru. Bylo to strašně příjemné a dodalo mi to takovou extra energii."
Kdyby tak jednou vyšlo Španělsko
To vypadá, že jste našel ideální angažmá…
"Momentálně jsem rád, že jsem v Twente i z pohledu směrem k národnímu týmu. Mám v klubu pozici, kterou jsem přesně potřeboval. Ovšem rozhodně to tady není stanice, kde bych chtěl končit. Vždycky jsou úvahy jít výš a výš. Ale už jsem se naučil, že člověk nikdy neví, co se ve fotbale stane. Za týden může být všechno jinak. Žiju přítomností. A nyní jsem na místě, kde si myslím, že mám být."
Ale nějaký sen mít musíte, nebo ne?
"Ten jsem měl jednoznačně, než jsem si dvakrát utrhl zkřížený vaz v koleni. Od té doby jsem se naučil sny nevyslovovat, držet je pro sebe. Jistota není nikdy. Když však na hřišti bude všechno klapat a budu takový, jaký umím být, nebojím se o to, že by se mi sny nesplnily. Vždycky jsem říkal, že bych si chtěl zahrát ve Španělsku, to zůstává."
V Nizozemsku jste načal desátou sezonu, to je hodně dlouhá doba. Co jste se za ni jako hráč naučil?
"Jsem fotbalista, který hodně spoléhá na intuici. Na mé pozici křídla to ani jinak nejde. Mám za sebou skoro sedmiletou školu Ajaxu, díky níž jsem co se týče techniky a herního přemýšlení určitě ještě vyrostl. Nicméně s tím nejdůležitějším – rozhodovat se v daných herních situacích podle toho, co vidíš a jak to cítíš – jsem už přišel, právě proto si mě vybral Ajax. Ovšem třeba v taktické stránce jsem udělal obrovský pokrok."
Povídejte…
"Jako příklad bych vybral třeba presink. Útočníci začínají být nejdůležitějšími články při napadání bez míče. V Twente hrajeme hodně vysoký presink, v něm jsou útočníci a obzvlášť křídla klíčoví. Už vysoko vepředu se dá vyhrát spousta míčů, a tím pádem být okamžitě nebezpečný do ofenzivy. Tohle dokáže mou vlastní hru zpestřit a doplnit."
Do Nizozemska jste odešel vlastně ještě jako dítě. Cítíte se víc doma v Česku, nebo tam?
"Jelikož tady žiju už desátý rok, cítím, že zázemí mám tady. Jako fotbalista se moc do Česka nedostanu. Buď jen na reprezentační srazy, nebo když jsem byl mladší na Vánoce během zimní pauzy. Většinu času trávím v Nizozemsku, takže by bylo zvláštní, kdybych se momentálně cítil víc doma v Česku. Ale samozřejmě vím, odkud jsem a vždycky se tam rád vracím. Mám tam celou rodinu…"
Teď se domů dostanete, národní tým čekají v příštích dnech závěrečné dva duely v Lize národů…
"Máme pořád o co hrát, abychom se udrželi v elitní skupině i pro příští sezonu. Je to jednoduché: jsou před námi dva zápasy, které máme ve svých rukou. Když je zvládneme, zajistíme si záchranu. Domácí utkání s Portugalskem bude velká věc, moc se na něj těším."