Nová hokejová sezona se blíží a vy jste před jejím startem něco změnil. Začal jste trénovat s kondičním trenérem Milošem Pecou, se kterým se přes léto pravidelně připravuje mnoho českých hokejistů.
"Roky chodím pravidelně v létě cvičit s Tomášem Hertlem a ostatními, jejich tréninky jsem viděl a moc se mi líbily. Tak jsem se připojil. Po skončení sezony jsem si dal méně volna, jen zhruba dva týdny a šli jsme do toho. Odtrénovali jsme pohromadě tři měsíce, byla to dřina, ale bylo to super."
A cítíte, že tělo na nový druh tréninku reaguje jinak?
"To cítím. Jsem pořád mladý a je vidět, že tělo se ještě učí a mě každý následný progres těší. Hodně jsme zvedali činky, ale zároveň jsme to dost nakombinovali se skákáním a běháním. Věřím, že mi to pomůže. Už teď cítím zlepšení."
Nakousl jste věk, v pětadvaceti letech je profisportovec pořád ještě mladý, na druhou stranu od plnoletosti je to už sedm let pryč. Je to přeci jen poznat?
"Člověk samozřejmě vidí, že už mu není 18 a nestačí jen chodit na led a hrát hokej a ve chvíli, kdy se cítí dobře, tak je všechno v pohodě. I proto jsem se letos začal daleko víc soustředit na správné stravování a zapojil jsem i mentálního kouče. S věkem každý sportovec poznává, že těch aktivních let už ho nemusí čekat tolik. Řekněme, že já jich můžu mít před sebou ještě třeba deset, tak se tomu zkrátka snažím dát všechno."
Znamená to pro vás i větší fokus na regeneraci?
"Když si tělo řekne, tak ano, ale zase tolik se toho pro mě přece jen nezměnilo. Nejsem extrémní blázen do cvičení ani do odpočinku."
Mistrovství jsem kousal těžce
Vaše jméno už po minulém ročníku zná snad každý hokejový fanoušek v Česku. Ještě než jste se stal nejlepším hráčem extraligové sezony ale přišly na řadu dvě reprezentační kauzy. Ačkoliv jste v nejvyšší české soutěži válel, nedočkal jste se nominace ani na únorové olympijské hry, ani na květnový světový šampionát. Jak náročné to celé pro vás bylo?
"Během olympiády docela hodně, tam toho bylo více a všechno se dost propíralo i v médiích. Já jsem navíc párkrát popsal situaci tak, jak jsem ji cítil, a to se mi pak vymstilo, protože když si některé výroky přečte někdo, kdo mě nezná, rychle si může udělat mylný obrázek."
Proto jste u mistrovství světa udělal rázný krok.
"Tam jsem rovnou dal okolí vědět, že s nikým mluvit nebudu. Odjeli jsme s manželkou na tři dny do Rakouska, vypl jsem si mobil a užíval si, že jsem sám. Přiznám se, že neúčast na šampionátu jsem kousal těžce, ale když to teď sleduji zpětně, tak už to nebolí."
Co tady z toho období pro vás bylo vůbec nejnáročnější? Bylo to poškozené ego? Nebo telefon zahlcený zprávami? Nebo to, že jste musel sledovat turnaje, na kterých jste si přál být?
"Dostal jsem plno zpráv od lidí, kteří se mi snažili pomoct a podpořit mě. Toho si moc vážím! Ale čím víc jsem dostával zpráv ve stylu ´měl jsi být v nominaci´, tím víc jsem si uvědomoval, že v ní nejsem a začal jsem o sobě pochybovat. Hlavu jsem měl najednou plnou zvláštních myšlenek a potřeboval prostě jen vypnout od hokeje a věnovat se v tu chvíli něčemu, co mě dělá šťastným. A to je rodina."
Jak jste se dozvěděl, že na olympiádu nepojedete, bylo to oficiální cestou?
"Vzpomínám si, že jsem byl v extralize vyhlášen hráčem měsíce prosince a zrovna jsem se chystal dělat rozhovor. Což bylo den před nominací do Pekingu. A ten pan redaktor, který za mnou přijel, mi mezi řečí sdělil, že v nominaci nejsem. S panem Pešánem jsem nemluvil, a tím to haslo."
Byly tyto dvě nevydařené akce dosud nejhoršími momenty kariéry?
"Řekl bych, že ne. Nejtěžší pro mě byl asi odchod z Ottawy. Tady to bylo hlavně o těch pochybách o sobě samotném, protože když mám výbornou sezonu a stejně se nedostanu na žádnou velkou reprezentační akci... To se toho člověku hodně honí hlavou."
Mohla vám neúčast na olympijských hrách třeba i narušit herní pohodu?
"Olympiáda pro mě byla ještě víc než mistrovství, nebyli tam kluci z NHL, na nějakou další už se mezi světovými hvězdami asi těžko dostanu. Byla to šance, věřil jsem, že bych tam měl být. A o to víc jsem se chtěl ukázat na mistrovství."
Před ním zase trenér Kari Jalonen řekl, že vás na své soupisce neviděl jako hráče do přesilovkových formací...
"Že se nevejdu do přesilové hry... Nějak to trenér odůvodnit musí, ne? Už jsem to říkal u olympiády, kdyby mi tehdejší trenér Filip Pešán řekl, že budu hrát čtvrtou lajnu, tak pojedu. Odmalička tvrdím, že národní tým se neodmítá, jel bych za jakékoliv situace. I když bych třeba ze začátku neměl místo v týmu, všichni víme, jak to na krátkodobých turnajích časem vypadá, a jak se sestava může rychle měnit. Já jsem na to nahlížel hlavně tak, že kdybych byl opravdu tak dobrý a trenéři mě chtěli, tak se místo vždycky najde."
Takže nějaká vnitřní hořkost už vyprchala?
"Nemám problém se o tom bavit a říct pravdu. Ze začátku jsem samozřejmě byl naštvaný, ale teď už je to pryč. A rozhodně to nebylo o tom, že bych byl naštvaný na trenéra. Navíc se nakonec udělala medaile, je to spíš o tom, že člověk u toho chtěl být. Myslím si, že kdyby mě to aspoň trochu neštvalo, tak je to taky špatně."
Rád bych se do Sparty pro titul vrátil
Na reprezentačním poli to nevyšlo podle představ, kde se ale dařilo maximálně to byla klubová scéna. V základní části jste byl se Spartou nejlepší v počtu branek (31) i nahrávek (39) a v lize jste vládl i ve statistice +/- (+ 29).
"V tomhle směru byl ročník skvělý, jediné, co se nepovedlo, bylo prohrané finále. I proto se mi individuálně výborně zvládnutá sezona tak špatně hodnotí. Proto jsem do Sparty přišel, abychom vyhráli, ale zůstali jsme o kousek pod vrcholem... Musím říct, že bych se rád v budoucnu vrátil a na titul znovu zaútočil."
Ve finále proti Spartě stál obhájce titulu z Třince, znovu velmi silný a ambiciózní. Pražský klub na svého soka nestačil a prohrál 2:4 na zápasy. Co rozhodlo?
"V žádném případě nechci svádět vinu na tuto situaci, ale dost do výsledku promluvilo to, že jsme všichni byli v průběhu play off nemocní, prakticky na všech se vystřídala nějaká viróza. Museli jsme chodit po zápasech na kapačky, mně třeba úplně odešlo tělo. Ve čtvrtfinále s Libercem jsem měl jen chřipku, ale ve finále mě to dohnalo a položilo. To nic nemění na tom, že Třinec hrál skvěle a měl velmi dobře poskládané mužstvo. Výhru si zasloužil."
Individuálně byste sezonu zhodnotil jako nejlepší v kariéře?
"Byla nejlepší, dařilo se mi i před lety v zámořské juniorce, ale to je pořád jenom juniorský hokej. Ve Spartě jsem dokázal sám sobě a svojí hlavě, že zvládnu roli tahouna týmu. Navíc jsem rodilý Pražák, od šestnácti let jsem mimo domov, takže jsem si užil to, že jsem mohl být blízko rodině."
Máte za sebou angažmá v NHL i ve finské nejvyšší soutěži, můžete tedy snadno hodnotit. Jakou úroveň má česká extraliga?
"Fascinuje mě, že má tak špatnou pověst. Dokonce i když jsem to kdysi řešil s vedením Ottawy a žádal je, aby mě nechali rozehrát se v extralize, tak byli proti s tím, že liga má špatnou úroveň, ale to vůbec není pravda. Samozřejmě lepší ligy mají ty nejlepší týmy více vyrovnané a mohou si dovolit lepší hráče z ciziny, ale za mě kvalita byla."
Teď na vás čeká švýcarské Ambri-Piotta, tedy tým, ze kterého se po odchodu z extraligy odrazil do NHL střelec Dominik Kubalík. Proč právě Švýcarsko?
"Nabídka, kterou jsem dostal, byla velmi dobrá. Začalo to už během první reprezentační akce minulé sezony, kde mě začali sledovat manažeři různých evropských klubů. Dařilo se a najednou se nabídky samy hrnuly. I od předních týmů."
A proč zrovna to Ambri? Vždyť to je klub, který se za posledních 15 sezon jen dvakrát dostal na lepší místo než desáté.
"Finančně jsem měl lepší nabídky, ale nějak mě to tam táhlo a líbila se mi představa, že hra bude stát na mně. To jsem neměl ani ve Spartě. Chtěl jsem takovou pozici zkusit, teď bychom tým měli s Michaelem Špačkem táhnout my. Filozofie mužstva je sice taková, že v klubu ví, že asi nemají na to atakovat ty nejvyšší pozice, ale na druhou stranu hokej se přece vyrovnává. Vždyť se podívejte, co dokázaly v minulém extraligovém ročníku takové Budějovice. Ideální by bylo, aby se týmově dařilo a my se Špáčou se předvedli jako evropské hvězdy."
To znamená, že vize je vést tým, bodovat a znovu se odrazit do NHL?
"To by bylo samozřejmě nejlepší. Kdybych se teď vydal za moře, nemuselo by to vyjít podle představ. Pořád bych měl za sebou jedinou pořádnou sezonu v Evropě, ale když mi to ve Švýcarsku klapne a pak to třeba nevyjde v NHL, budu mít kam se vrátit, protože už mě tady dobře znají. Samozřejmě ideální by bylo, aby všechno sedlo, ale už mám rodinu a jednocestný kontrakt by byl určitě něco, na co budu cílit."
A nebyly nabídky ze zámoří už teď, po skvělé sezoně ve Spartě?
"Já jsem nad NHL teď popravdě ani nepřemýšlel, myslím, že zatím nejsem úplně připravený. Samozřejmě mě napadaly různé věci a věřím, že v některých klubech bych se na soupisku procpal, na druhou stranu vím, jaké to je nehrát o play off, a to skutečně žádná zábava není. Jak říkám, věřím, že když se mi povede další sezona, nebudu muset jen hrát někde ve čtvrtém útoku."
Jiříček to má v hlavě srovnané
Sledoval jste letošní draft, který se vydařil ze slovenského i českého pohledu?
"Rozhodně víc, než v mnoha předchozích letech. Byl jsem moc zvědavý na to, jak se umístí David Jiříček a Jirka Kulich a samozřejmě taky jak dopadnou Slováci."
Věříte, že Juraj Slafkovský splní to, co od něj v Montrealu čekají?
"To je strašně těžké říct. Podívejte se na Alexise Lafreniera v New York Rangers, to měl být druhý Connor McDavid a vidíte, jak se zatím trápí. A pak je tu opak, hráči, do kterých by to nikdo neřekl, mnohdy draftem ani neprošli, a prostě jim to sedne. Je důležité mít štěstí na tým, na trenéra a na to, abyste byl ve správnou chvíli na správném místě."
Nedá mi to, ještě jednou si rýpnu do toho věku. Vy jste stále mladý, ale stejně už pod vámi roste silná generace."Klukům to moc přeju a je super, že jim draft takhle vyšel, ale zároveň z vlastní zkušenosti vím, že draft není úplně všechno, spíš taková pomocná startovací čára. Stejně tak pro našeho Davida Jiříčka, který byl vybraný Columbusem z šestého místa. Je to jenom začátek. U mě je škoda, že jsem si všechny tyhle věci nedokázal uvědomit dřív, naopak s Davidem jsem se potkal, a ten vypadá, že to má v hlavě dobře srovnané."
Vy jste to ještě po draftu v hlavě srovnané neměl?
"Určitým způsobem ano, ale člověk se pořád učí. Moje cesta byla jiná, já přišel na řadu až jako číslo 48, takže jsem si musel sám postupem času uvědomit, co tomu musím dát."
Zavzpomínáte ještě někdy na dražbu talentů 2015, během které jste přišel na řadu ve druhém kole i vy?
"Aby ne, skvělé bylo, že draft se konal na Floridě, takže jsme s klukama přijeli o pár dní dřív, zajezdili si na vodních skútrech a tak... Dokud to šlo, protože když to začne, je to samozřejmě obrovská hektika. Vybere si vás nějaký tým, rychle se přesouváte do dalšího města na kemp, bez výstroje, bez ničeho... ale i tak to bylo super."
Tady vás sice asi nenachytám, ale i tak to zkusím. Vzpomenete si na nějaké hráče z vašeho draftu?
"Tam by se dalo vyjmenovat téměř celé první kolo, to byl neuvěřitelný ročník. Connor McDavid, Jack Eichel, Thomas Chabot, Mathew Barzal... Těch bylo. Pro mě možná trochu škoda, po té sezoně, co jsem předtím v QMJHL měl, bych mohl klidně následně být v půlce prvního kola."
Je pravda, že statisticky to vypadalo v Charlottetown Islanders pro vás slušně, se 75 body jste byl druhý v klubovém bodování."Byli jsme výsledkově slabí, ale individuálně to šlo. Táhli jsme to spolu s Danielem Sprongem a přitom jsme oba pak šli na draftu až ve druhém kole."
Vás si tehdy vybrala Ottawa, která v posledních letech prochází velkou obměnou. Hlavně letošní offseason byla pro Senators silná, přivedli Alexe DeBrincata z Chicaga a Claudea Girouxe z Floridy...
"Měli by jít nahoru, ale jejich divize je skutečně silná. A kolem nich posílil snad každý tým."
Takže po Ottawě taky pokukujete? Že by se v budoucnu konal návrat?
"No, do Ottawy spíš ne, to asi řeknu narovinu. Neodcházel jsem odtamtud úplně v nejlepším a zpátky bych tam asi nešel. A v tomhle směru by problém nebyl, práva na mě klub nevlastní."
