Více

Flashback: Platiniho kariéra málem vůbec nezačala. Francouzský hrdina nezvládl testy

Michel Platini slaví gól za Francii proti Itálii v roce 1986.
Michel Platini slaví gól za Francii proti Itálii v roce 1986.Colorsport / Shutterstock Editorial / Profimedia / Flashscore
Je nejvýraznější postavou historie francouzského fotbalu. Michel Platini (69), přezdívaný Le Roi (Král) pro své vůdčí schopnosti, získal v letech 1983-1985 třikrát za sebou Zlatý míč. V roce 1984 dovedl národní tým k titulu mistrů Evropy. Obávaný střelec byl ve stejných třech po sobě jdoucích letech v barvách Juventusu nejlepším kanonýrem Serie A. Chybělo přitom málo a kariéra pozdějšího předsedy UEFA, jenž v červnu oslaví 70. narozeniny, vůbec nemusela začít. Přesto k tomu 3. května 1973 došlo.

Platini je považován za jednoho z nejlepších fotbalistů všech dob. Rychlý, všestranný, elegantní a inteligentní ofenzivní záložník s jedinečnou schopností číst hru proslul zejména kontrolou míče, technickými schopnostmi, driblérskými dovednostmi, kreativitou, rozsahem přihrávek a přehledem. Těmi doháněl chybějící fyzické a atletické atributy.

V mládí se zdálo, že kvůli zdravotním problémům nebude moci hrát na profesionální úrovni. Narodil se 21. června 1955 v Joeufu na severovýchodě Francie. Jeho rodiče Anna a Aldo pocházeli z Itálie, Aldo byl profesionální fotbalista a dlouholetý ředitel klubu AS Nancy.

Jeho syn na sebe upozornil v 16 letech v turnajovém utkání působivým výkonem za mládežnický tým Joeuf proti Metám. Trenérovi soupeře, slavného a většího klubu z regionu, se zalíbil natolik, že ho pozval na zkoušku. Bohužel Platini tuto příležitost kvůli zranění propásl a znovu pozván nebyl, protože trenér odešel do jiného klubu.

Ani napodruhé to nevyšlo. Mladíkův talent nezůstal dlouho bez povšimnutí a Mety ho nakonec oslovily opět. Dopadlo to špatně. Platini při dechové zkoušce na spirometru omdlel. A verdikt lékaře o jeho dýchacích potížích a slabém srdci ukončil veškeré naděje, že si zahraje za své oblíbence.

Fotbalu se však nevzdal. A v září 1972 nastoupil za rezervní tým klubu svého otce, Nancy.

Smůla na zranění

Ve svém novém působišti rychle udělal dojem a v zápase rezervního týmu vstřelil hattrick. Pokračoval ve výborných výkonech, díky nimž si vybojoval místo v áčku. Stále teprve sedmnáctiletý jinoch se začal objevovat na lavičce prvního týmu Nancy, na svůj debut si však musel počkat.

Což ještě prodloužilo ošklivé zranění kotníku, které si přivodil v jednom z dalších zápasů rezervního celku. Sezonu však zakončil pozitivně a 3. května 1973 si odbyl ligový debut proti Nimes. A brzy proti Lyonu vstřelil i svůj první gól na nejvyšší úrovni.

V následující sezoně však utrpěl komplikaci, když v zápase v Nice nadvakrát zlomil levou ruku. Vynechal zbytek sezony a nemohl tak pomoci Nancy vyhnout se sestupu z Ligue 1. Postup zpět však jeho tým snadno vybojoval především díky němu. Platini se stal nejdůležitějším hráčem sestavy a vstřelil 17 gólů, z nichž řadu dal z trestných kopů, které se stávaly jeho specialitou.

V Nancy zůstal sedm let. Dokonce s ním získal svou první velkou trofej, když v roce 1978 vyhrál Francouzský pohár. Za klub odehrál Platini celkem 213 zápasů, v nichž vstřelil 127 gólů. V roce 1979 přestoupil do St. Étienne, jednoho z nejlepších francouzských mužstev té doby.

Dva roky nato mu pomohl k mistrovskému titulu, dvakrát s ním hrál finále domácího poháru. Jeho talent však už přerostl hranice a zamířil do Juventusu. Osmdesátá léta byla pro Platiniho zlatou érou. Dvakrát získal s Juventusem titul v Serii A, v roce 1984 Pohár vítězů pohárů i Superpohár, v další sezoně Pohár vítězů evropských zemí a v roce 1985 Interkontinentální pohár.

Vedle klubové úrovně zářil i v mezinárodním fotbale v dresu francouzské reprezentace.

Klíčový muž Francie

Byl klíčovým hráčem týmu, který vyhrál evropský šampionát v roce 1984. Turnaj, na němž byl nejlepším střelcem a i hráčem. Dlouho držel historický rekord v celkovém počtu vstřelených gólů (devět) na mistrovství Evropy (přestože se objevil pouze na jednom), dokud ho v roce 2021 nepřekonal Cristiano Ronaldo.

Les Bleus s Platinim došli do semifinále mistrovství světa 1982 a 1986. Spolu se záložníky Alainem Giressem, Luisem Fernandezem a Jeanem Tiganou tvořil v 80. letech carre magique (kouzelný čtverec) národního týmu. Světové zlato mu však uniklo.

Po ukončení hráčské kariéry se v roce 1987 stal trenérem francouzské reprezentace a byl spoluorganizátorem mistrovství světa ve Francii 1998. O devět let později byl zvolen předsedou UEFA. Jako fotbalový funkcionář však nezanechal tak pozitivní dojem, jako když byl hráčem na hřišti.

Během té doby vstřelil v 650 zápasech celkem 354 gólů. Z toho 41 jich zaznamenal za Francii (v 72 zápasech), což z něj na dlouhou dobu udělalo nejlepšího střelce národního týmu. Později ho překonala čtveřice hráčů: Olivier Giroud (57), Thierry Henry (51), Kylian Mbappé (48 gólů) a Antoine Griezmann (44).

I tak bude mít Platini navždy čestné místo v dějinách francouzského fotbalu.