Ten Hag byl možná pro klub tím správným mužem, ale přišel ve špatnou dobu. Vlastně bylo jedno, kdo se na střídačce Leverkusenu objeví, po Xabim Alonsovi to prostě nikdo nemohl mít snadné.
Jak by také ano. Po sezoně 2023/24, v níž Leverkusenu chyběl jediný zápas k ceněnému treblu, následoval další slušný ročník. K Alonsově cti je třeba přičíst, že setrvání v týmu pro další sezonu bylo chvályhodné, protože nikdo nikdy nepochyboval o tom, že se brzy přesune ještě za lepším.
Ten Hag to neměl snadné
Ten Hagův problém spočíval v tom, že stejně jako mnoho hráčů uvěřil Alonsově vizi. Pravděpodobně nejkreativnější muž v týmu Florian Wirtz v létě přestoupil do Liverpoolu a připojil se k němu další důležitý článek Jeremie Frimpong.
Následovali je Amine Adli, Odilon Kossounou, Victor Boniface, Gustavo Puerta, Lukáš Hradecký a Jonathan Tah. A po Ten Hagově příchodu celek opustili ještě Granit Xhaka a Piero Hincapie.
A byl to bezpochyby prodej Xhaky, který fotbalovému světu ukázal, jak malý vliv Nizozemec v klubu ve skutečnosti měl. Přestože teprve nastoupil...
Když se objevily zvěsti, že by se Xhaka mohl připojit k nováčkovi Premier League Sunderlandu, Ten Hag se vyjádřil jednoznačně. "Granit je vůdce. Podepsal smlouvu na pět let a zbývají mu ještě tři roky. Je pro nás příliš důležitý na to, abychom ho nechali odejít."
Během několika dní byl hráč prodán.
Jen 62 dní ve vedení
Když Leverkusen v polovině července v přípravě nečekaně prohrál 1:5 s mládežnickým týmem Flamenga, měla to byla předzvěst věcí příštích. Výhra 4:0 nad Grossaspachem v Německém poháru byla jediným vítězstvím Ten Haga v ostrém zápase během jeho 62 dní ve funkci.
O týden později Leverkusen prohrál doma v úvodním bundesligovém kole 1:2 s Hoffenheimem, poté vedl 3:1 na hřišti Werderu Brémy, aby následně remizoval 3:3, přestože soupeř hrál v deseti.
V kombinaci s přístupem, který zjevně mnohým neseděl, vedení klubu jednalo rychle a zároveň přiznalo, že angažováním kouče udělalo velkou chybu.
Hjulmandova bilance není zrovna pozitivní
S Hjulmandem u kormidla asi všichni doufají, že se výkony zlepší, ale jeho trenérská bilance je minimálně k zamyšlení. Například od sezony 2014/15, kdy vedl Mohuč, zvládl Hjulmand 165 zápasů. Z toho jen 66 vyhrál a 54 prohrál.
Procento vítězství v jeho předchozím působení v Bundeslize činilo bídných 20,8 % a v únoru 2015 ho Mohuč vyhodila poté, co vyhrál jediný ze 13 zápasů.
Nejlepší procento výher na klubové scéně (17 výher z 36 odehraných zápasů, což je v přepočtu 47,2 %) zvládl v sezoně 2017/18 s FC Nordsjelland, a přestože jím vedené týmy za posledních 10 let (včetně dánské reprezentace) vstřelily zhruba 287 gólů, inkasovaly 243 branek.
To jsou sotva čísla, která by vzbuzovala nadšení, a pro sportovního ředitele Leverkusenu Simona Rolfese je problém, že Alonsův neuvěřitelný úspěch bude neustále podsouván. Pro nového trenéra prostě nebude možné přijít a zopakovat toto jednorázové tažení, zvláště když řada hráčů, kteří je k němu dovedli, už v klubu nepůsobí.
Není to impulzivní rozhodnutí?
Dalo by se dokonce říci, že reakce na prvních devět – ne zrovna úspěšných – Ten Hagových týdnů byla trochu impulzivní, takže to, jak nyní představenstvo a ředitelé zareagují, je téměř stejně důležité jako to, co se děje na hřišti.
Aby mohl každý nový trenér tým řádně budovat, musí dostat čas a několik přestupových oken. To proto, aby vše sestavil tak, jak se mu hodí.
Hjulmand přichází do týmu, který se nachází na 12. místě bundesligové tabulky a se záporným gólovým rozdílem, avšak s pouhými dvěma odehranými zápasy sezony.
Dalšími soupeři Leverkusenu jsou nejprve v pátek Eintracht Frankfurt a a následně ve čtvrtek Kodaň v úvodním zápase Ligy mistrů.
V době, kdy bude klub 10. prosince prestižní evropské soutěže hostit Newcastle, bude mít Hjulmand za sebou 18 zápasů ve funkci a vedení Bayeru by do té doby mělo tušit, zda mají pro tuto práci toho pravého, nebo zda učinili další špatné rozhodnutí.
