K triumfu to jako Malick Diouf na Africkém poháru národů nedotáhl. Při premiérové účasti skončil Aziz Kayondo s Ugandou v základní skupině. To však ještě neznamená, že nemá velké ambice a sny. Uspět chce už na příštím turnaji, který se bude pořádat i v jeho vlasti. A když přijde řeč na senegalského beka West Hamu, jako by chtěl smeknout klobouk. "Malick je pro nás kluky z Afriky jako vzor. Všichni chceme jít podobnou cestou jako on," říká třiadvacetiletý bek Severočechů pro Livesport Zprávy.
Jaká byla vaše první účast na AFCONu?
"Vzrušující zážitek. Každý kluk z Afriky chce reprezentovat svou zemi a je úžasné, když se vám to povede. Když jsem byl malý, mým snem bylo jednou hrát za Ugandu na AFCONu. A i když jsme nepodali nejlepší výkon, odnáším si z toho, že to byla skvělá zkušenost. Víme, že budeme mít další šanci. Třeba příště u nás, protože ročník 2027 hostí Uganda, Tanzánie a Keňa."
Bude to pro vás o to významnější?
"Letos jsme měli hodně mladých hráčů a museli jsme je doplnit zkušenějšími. Pro spoustu kluků to byla premiéra. Na příštím turnaji už to může být jiné. Pojedeme tam mnohem zkušenější."
Co pro vás účast na turnaji znamená?
"Pro hráče z Afriky, ale řekl bych že i pro ty, co už působí v Evropě, je to nejen čest reprezentovat svou zemi, ale předvést se. Turnaj sleduje spousta skautů a agentů. Má to velkou pozornost. Když se ukážete v dobrém světle, může se vám naskytnout životní příležitost. Proto hrajeme každý zápas jako by to bylo finále. Může se prohrát, ale po individuální stránce musíte odevzdat maximum, nic neodfláknout, protože nikdy nevíte, kdo vás zrovna sleduje. AFCON je opravdu dobrá forma reklamy."
Mluvil jste o zkušených hráčích. Jedním z nich byl i Isaac Muleme, který jel reprezentovat jako hráč z páté nejvyšší české soutěže. Pro spoustu lidí v Česku to bylo překvapení. Pro vás ne?
"Potřebovali jsme takové hráče. Isaac je jedním ze tří kluků, kteří už AFCON hráli. Hrajeme shodou okolností na stejné pozici a hodně mi pomáhal. Ukazoval mi, co mohu zlepšit, co dělám dobře. Když stavíte tým, nemůžete mít jen mladé hráče. Potřebujete je obklopit i lidmi, kteří už mají něco za sebou. A to je přesně náš příklad. Vlastně se to dá srovnat i s Libercem. I my v Ugandě budujeme tým a musíme mít i zkušené hráče."
Z české páté ligy na AFCON. Do Afriky míří i bek rezervy Žižkova
Spousta hráčů z Ugandy se před vámi zkoušela prosadit v Evropě, ale většinou nevydrželi a vrátili se zpátky domů. Vy jako jeden z mála držíte. Jak to zvládáte?
"Není to snadné. Musel jsem překonat spoustu výzev. To ale asi neříkám nic objevného, takhle to mají všichni, když jdou do zahraničí. My fotbalisté to ale máme podobné. Například v Česku nemám rodinu. Do toho je tu jiné počasí, jídlo, zvyky, kultura. Přiznám se, že pro mě jako kluka z Ugandy to občas bývá šílené a stresující zároveň."
Co vám tedy pomáhá?
"Soustředím se na svoji práci, na fotbal. Když se mi daří, pomáhám týmu, všechny starosti postupně odpadají a nic pro vás není problém. Nechci si stěžovat na jídlo, na počasí. Jediné, na čem mi opravdu záleží, je čas strávený na hřišti."
Zmínil jste odlišné jídlo oproti Ugandě. Máte z české kuchyně něco oblíbeného?
"Poprvé jsem u vás ochutnal sushi."
To ale zrovna není český pokrm. Co třeba řízek?
"No tak ten samozřejmě znám a je vynikající! Ale upřímně, jídlo moc neřeším. Snažím se si s ním moc nelámat hlavu. Dám si něco s rýží, špagety, sem tam pizzu… Pořád jsem profesionální fotbalista, musím si hlídat dietní stravu, ale občas si něco dobrého dopřeji. Třeba palačinky nebo knedlíky."
Než jste se usadil ve Slovanu, prošel jste hned několik zemí, lehce jste se mihl ve Vyškově, který už dnes neexistuje. Nepřipadal jste si trochu jako světoběžník?
"Prošel jsem toho spoustu a není to zrovna dobrá věc. Lepší je se usadit na jednom místě. Jako jsem nyní v Liberci. Nikam nespěchat, mít čas se rozkoukat a vytvořit si dobrou pozici."
Daří se vám to?
"Pevně tomu věřím. Cítím, že mě tu lidé mají rádi. Já se moc na sebe nekoukám, jde mi především o dobro týmu. Ten musí být na prvním místě."
Očividně vám věřili, když za vás dali poměrně dost peněz po pár zápasech za Vyškov, nemyslíte?
"Přitom jsem toho kvůli zranění opravdu moc nestihl. Vracel jsem se na baráž s Karvinou a tehdy jsem si pro sebe řekl: Teď musíš! Nastává tvá chvíle a jestli si chceš říct o dobré angažmá, musíš se ukázat. Troufám si tvrdit, že díky těm dvěma zápasům jsem dnes v Liberci."
Váš bývalý kouč Jan Kameník mi o vás řekl, že jste přesně tento typ hráče. Doslova použil výraz bojovník. Cítíte se tak?
"Jako fotbalista musíte mít dvě věci: talent a pracovitost. Pro mě třeba tolik není fotbal o dovednostech, ale celkovém charakteru hráče. Proto se lidem mohu zdát jako válečník, ale podle mě je projev na hřišti nejdůležitější. Jsem navíc ten typ, který na sobě pracuje i mimo tréninky. Míval jsem osobního trenéra z Ugandy a ve volném čase jsem mu volal a na dálku mi sestavoval program, kterým jsem si přidával a pracoval na sobě."
V české lize jsou hráči z Afriky poměrně v oblibě. V poslední době jsou to především obránci, řekl bych vyloženě leví beci. Každý chce najít svého Malicka Dioufa. Vnímáte ho jako vzor?
"Jednoznačně! Všechny nás motivuje, abychom byli podobně úspěšní. Snažím se na sobě makat, abych se neustále posouval a Malick je něco jako vzor pro mladé kluky z Afriky, protože nám ukázal, že i z české ligy se můžete dostat například do Premier League."
K tomu ale nejspíš budete potřebovat čísla. Vnímáte to, že je to jedna z klíčových věcí, která dělí hráče od zajímavého transferu?
"Podívejte, pořád jsem obránce a ten by se měl nejdříve zajímat o to, jestli se udrželo čisté konto. To je pro každého defenzivního hráče to nejdůležitější. Je to základ, od kterého se jako tým můžeme odrazit. Pak přichází na řadu naši ofenzivní hráči. Ale chápu, kam tím míříte. Moje role na hřišti samozřejmě obnáší zásobovat hráče ve vápně centry, snažit se prosadit gólově, sbírat přihrávky… Když tyhle věci máte a daří se vám, může vás to dostat daleko."
Pracujete na tom?
"Moderní fotbal je mix všeho. Musíte umět útočit, bránit, přihrávat, střílet góly… Ale je hlavně o momentech na hřišti. Když se jako obránce dostanu k míči v pokutovém území, očekává se ode mě, že dám gól. A nikdo se neptá, jestli jste v tom dobrý, nebo ne."
Věříte, že z Liberce uděláte krok rovnou do zahraničí?
"To se složitě predikuje. Jasně, že mám nějaké své sny, ale teď se mi o nich asi nechce mluvit, protože máme rozjetou sezonu, chceme být v TOP pětce, nejhůř mezi šesti nejlepšími týmy. Chceme hrát evropské poháry a na to se soustředíme."
A čeho chcete dosáhnout jako Aziz Kayondo?
"Liberec je pro mě odrazový můstek. Jednou chci hrát v TOP lize. K tomu je ale zatím daleko. Čeká mě ještě spousta práce."
Když jsme nakousli Malicka Dioufa z West Hamu, věděl jste, že i váš trenér Radoslav Kováč hrával za Kladiváře?
"Ano, protože si o tom vyprávíme. Občas si spolu sedneme a povídáme si. Je to skvělý člověk. Jako bych tu měl českého otce."
Tlačí na vás, abyste to také jednou dotáhl do TOP ligy?
"Přesně jak říkáte. Neustále nás motivuje, mluví s námi. Umí nám říct hezké věci, ale také je upřímný, když se nám něco nepovede. Trenér se nám ale většinou snaží dodat odvahu, chce abychom si věřili a tlačí nás, abychom se zlepšovali."
Ví se o něm, že umí být hodně přátelský…
"Ale také se tak nechová pořád. Umí velice dobře rozlišit, kdy je čas na byznys a kdy si můžeme dělat legraci. To se mi na něm líbí. Když je práce, tak jde sranda stranou. Ale po tréninku se nasmějeme hodně. Obecně se v Liberci cítím dobře. Jako tým jsme jedna velká rodina. Pomáháme si jeden druhému, což je úžasné. I fanoušci za námi jezdí dlouhé cesty. Dokonce přijeli i do Španělska na soustředění. Je to neuvěřitelně příjemné."
Prý máte vlastní nadaci v Ugandě. Rád pomáháte?
"Snažím se, protože vím, jak složité to pro mladé fotbalisty u nás je. Zažil jsem to na vlastní kůži. V Africe zkrátka některé věci chybí, nemáme dobré zázemí. Jenže musíme pro to něco dělat, abychom to změnili. Chci vidět další naše hráče v Evropě a aby byli ještě úspěšnější než já. Proto jsem založil vlastní nadaci, skrze kterou pomáhám. Je to spíš akademie. Sám nemám moc peněz a tyto projekty spolknou hodně financí, ale nechci být sobecký. Část z toho, co vydělám, dávám do akademie."
Místo, kde se narodil Aziz Kayondo:
To je od vás šlechetné.
"Říkám si, že nikdy nevíte, co bude zítra, ale to ještě není důvod se o něco nesnažit. Položil jsem základy a věřím, že jednou z mé akademie vzejdou ještě lepší fotbalisté než jsem já."
O tom sníte?
"Ano, chci se jednou vrátit do mé rodné vesnice a dívat se, jak jsem dokázal někomu pomoci. Jestliže v Ugandě bude šikovný mladý fotbalista, věřím, že mu dokážeme pomoci. Připravíme ho na velký fotbal. Naučíme ho pravidlům, disciplíně, tvrdé práci. Ti nejlepší to pak třeba někam dotáhnou."
Třeba do Česka jako vy?
"Kéž by se to někomu podařilo! Všichni sní o tom, že budou hrát v Evropě a budou z nich profesionálové. Věřím, že to může být zajímavé i pro vedení Liberce. Dovedu si představit, že sem přivezeme tři kluky na nějaký turnaj, aby se předvedli a zbytek už je dílem osudu. Nikdy dopředu nevíte, jaký bude ten váš."