Nebyl to první mediální výstup, ve kterém se trenér Roman Skuhravý pustil do způsobu, jakým se některé týmy či trenéři v Chance Lize prezentují. Od nástupu do Slovácka se to v jeho slovech odráží celkem pravidelně.
"Mně se prostě tyhle zápasy nelíbí. Byl tam nějaký metr rozhodčího. Domácí dali o gól více, tak asi zaslouženě vyhráli. Ale to nebyl fotbal, byla to česká válka. Strašně bych si přál a byl bych rád, aby se český fotbal blížil Evropě a nemuseli jsme říkat, že Dánové mají lepší hráče než my," vrátil se ještě k baráži o MS.
Když dostal dotaz, zda by Slovácko nemělo k záchraně v lize směřovat jinou cestou, především bojovností, jako by jej reportér urazil. "To jsou přesně ty věci, které tady třicet let posloucháme. Pokud budeme bojovnost brát jako standard, tak se nikam neposuneme," obořil se Skuhravý.
Shodou okolností po úspěšné baráži a před víkendovým ligovým kolem byl hostem podcastu Livesport Daily nový sportovní ředitel FAČR Aleš Křeček, který popsal svou filozofii.
Jedna z myšlenek, kudy by se měl ubírat český fotbal, se však nepřímo a nechtěně, dotýkala i prvoligových klubů. "Naši fotbalovou DNA jsme ztratili, prakticky ji nemáme. Chtěl bych se v budoucnu držet tří pilířů. Je to snaha o herní kontrolu a dominanci, velká intenzita při získávání míče a odvaha," popisoval Křeček věci, které chce u výchovy mládeže měnit.
A teď se vraťme zpátky do Chance Ligy a ukažme si pomocí dat společnosti Opta, kdo dnes na profesionální úrovni tyto nároky splňuje, a kdo se vymyká a jde si "soubojovou" cestou.
K tomu, abychom znázornili, kdo všechno se snaží hrát kombinační fotbal, existuje poměrně jasné ukazatele. Většinou se jedná o mužstva, která jsou silná na míči a chtějí kombinovat. Tím se zvyšuje počet jejich přihrávek, stoupá jim počet sekvencí s 10 a více přihrávkami a hru vystavují postupně od brankáře. V jejich hře je menší množství centrů z otevřené hry. Týmy, které volí mnohem přímočařejší styl, jsou naopak daleko silnější po fyzické stránce.
Zůstaňme u metriky sekvence s 10 a více přihrávkami. Většinou popisuje herní tým, který zbytečně nepanikaří. Umí držet míč, vyměnit si několik přihrávek a nachystat si prostor pro úder. Sparta v tomto měřítku vévodí s počtem 341 sekvencí celé lize.
A pouze šest mužstev přesáhlo číslo 150. Nepatří mezi ně Slavia, Liberec, Olomouc či Baník, tedy týmy, od kterých by se fotbalovější přístup čekal, jelikož mají ambice se prosadit v evropských pohárech.
Národní tým měl minulý týden možnost poměřit síly s již zmíněným Dánskem, jenž se dávalo za vzor v oblasti výchovy, vzdělávání a počtu zástupců v elitních TOP 5 ligách. A i když nakonec úspěch v baráži ležel na české straně, nešlo si nevšimnout, že lepší projev a herní inteligenci měl soupeř.
Není se čemu divit. V dánské nejvyšší soutěži má nejhorší tým počet sekvencí s 10 a více přihrávkami hodnotu 132 a deset mužstev má více jak 200. Nejlepší Nordsjaelland má dokonce číslo 480. Tak kosmický rozdíl v herním pojetí mezi oběma soutěžemi je.
Ale zpátky domů. Vzhledem k hernímu projevu asi nepřekvapí, že lídrem v těchto statistikách je Sparta. Ve vyspělých ligách by se ale očekávalo, že ji budou sekundovat další velké týmy, ale v tomto ohledu je Česko specifické až nelogické.
Za Pražany totiž najdeme Mladou Boleslav, Jablonec či Hradec Králové. Právě to jsou čtyři kluby, které zajímavá kombinace více, než je získávání území dlouhými nákopy a velké množství soubojů, což dříve či později zkrátka k fotbalovým "válkám" svádí.
Úkazem je Mladá Boleslav, kterou od léta vede Aleš Majer, jenž dosud neuhnul ze své herní cesty. S mladým týmem buduje jasnou identitu týmu. I když to klub občas stálo zápasy, ztratilo poměrně dost bodů a spadlo do boje o záchranu.
Přesto Majer setrval. Do jara šli Středočeši z 13. místa a náskokem tří bodů na baráž. Dnes je jeho tým na 11. místě s náskokem sedmi bodů na čtrnáctou příčku. Navíc dokázal v MOL Cupu postoupit přes Spartu.
Asi nepřekvapí, že na samém chvostu tabulek o herních týmech v lize jsou Zlín, Teplice či Dukla. Z jejich projevu je to zřejmé. Kdo však jednoznačně měl ambice a prostor hrát mnohem více fotbal, je liberecký Slovan.
Radoslav Kováč přicházel na sever Čech jako trenér, který chce být dominantní na míči, jeho mužstvo bude tvořit a kombinovat. Postupem času však z této cesty naprosto sešlo a dnes je Slovan spíš kopií Slavie, než následovníkem Sparty. Když se oba tábory před pár týdny střetly v Edenu, byla z toho ryzí bramboračka, ze které šlo stěží vytěžit něco konstruktivního.
Když jsme však začali slovy Romana Skuhravého, pojďme si i na jeho příkladu ukázat, že nezůstává pouze u slov. Od zimní přípravy, což byl jeho první delší časový úsek na práci s mužstvem, je Slovácko třetí v počtu sekvencí s 10 a více přihrávkými z otevřené hry (předtím 9. místo), v počtu přihrávek na jednu sekvenci je třetí (předtím 7. místo) za Plzní a Spartou a páté (předtím 8. místo) v postupných útocích za Mladou Boleslaví, Pardubicemi, Plzní a Spartou.
V případě Skuhravého tak platí, že co na srdci, to nejen na jazyku, ale také na hřišti. O tom, zda to celku z Uherského Hradiště přinese záchranu, jsme polemizovali už před několika týdny. Je však zřejmé, že je to člověk, kterému není úroveň prezentace českého fotbalu lhostejná.
Až bude tedy Aleš Křeček z pozice sportovního ředitele centrály českého fotbalu objíždět tuzemské kluby a bude apelovat na změny ve výchově mladých hráčů, protože Česko chce mít lepší fotbalisty a hrát kvalitnější fotbal, nečeká ho vůbec snadná diskuze.
Více jak polovina účastníků nejvyšší dospělé soutěže takovou cestou (spíš) nejde a jeden z nich dokonce míří pro mistrovský titul. Co naplat, vždyť fotbal se pořád hraje na výsledky...