Je zima, příprava v plném proudu, půlka sezony za vámi a v lize jste třetí. Měl jste čas se ohlédnout za podzimem a létem?
"V prosinci to byl rok od chvíle, kdy jsme převzali tehdy ještě Líšeň. Vyhodnocoval jsem, kam jsme se za ten rok posunuli. Myslím si, že jsme udělali velký kus práce – nemyslím tím úplně jenom to na hřišti, to je samostatná kapitola. Z hlediska organizace jsme šli do velké profesionalizace. Narostl nám počet zaměstnanců, násobně. Rozpočet je skoro na čtyřnásobku. Příjmy od sponzorů, tam jsme taky v řádu stovek procent, zaznělo i číslo kolem 420 %. A co se týče dění na hřišti, ono se to odvíjí i od toho. Když jsme přišli do klubu, dělali tam fotbal v podstatě tři lidi. Byl to malý rodinný klub. Bylo to znát i na prvním přestupovém období, které se, řeknu to otevřeně, nepovedlo. Přivedli jsme osm posil a šest z nich jsme pak museli ukončovat hned v létě. Na kádru je podle mě vidět, že se to postupně stabilizuje."
Slovo profesionalizace používáte často. Můžete být konkrétnější? Kde vidíte největší posun, který běžný fanoušek třeba ani nezaznamená?
"Jsou to hlavně odborníci v klubu. Ať už jde o marketing, komunikaci, sportovní vedení, kondiční přípravu, finance, dotace a podobně. To fanoušek často nevidí, ale je to zásadní. A pak jsou i úplně praktické věci. Když jsme klub přebírali, tak tam nebyly žádné kanceláře. Teď máme plnohodnotnou budovu s 12 kancelářemi. Pracovní podmínky se zlepšily a je to znát."
Při představení nové identity jste kladli důraz na akademii a její zázemí. V jaké fázi to je teď? A jak jste zatím spokojený s prací akademie?
"U areálu je to v Česku vždycky komplikované a dlouho to trvá, ale posunuli jsme se. Za ten rok máme hotová dvě hřiště a další plochy se řeší přes zimu, aby byly připravené. Největší brzda byly tréninkové plochy. Teď investujeme do dalšího hřiště a ideálně bychom chtěli postavit ještě jedno, protože tréninkových ploch je pořád nedostatek. Na tom pracujeme nejvíc."
A progres mládeže?
"Když se na akademii podívám sportovně, posunuli jsme se. Aktivně budujeme B-tým, který hraje divizi. Tam byl jasně stanovený cíl – postup do třetí ligy. To se zatím daří, béčko je po podzimu na prvním místě. U dorostu byly cíle také jasně dané. U devatenáctky byl cíl postoupit do první dorostenecké ligy, zatím je třetí. Tyhle kroky děláme, abychom měli 'TOP' soutěže, protože bez nich k vám kvalitní mládežníci nepůjdou. A co se týče profesionalizace v akademii, udělali jsme velký posun. Spolupracujeme s Fakultou sportovních studií Masarykovy univerzity. Máme od nich kondiční trenéry do všech kategorií. Máme mentálního kouče. Ve fyzioterapii a regeneraci jsme se taky posunuli. Je to náročné. Na tiskovce jsem použil slovo kolos, někomu se to nelíbilo, ale je to fakt. Máte kolem 700 dětí, šest dorostů, osm žákovských kategorií a osm přípravkových kategorií. To je obrovské množství tréninků, administrativy, všeho okolo. Momentálně jsme ve fázi, kdy máme kvantitu a ne vždy takovou kvalitu, jakou bychom chtěli, ale to je proces."
U A-týmu se hodně se řešil začátek sezony – výsledkově to bylo těžkopádné, sám jste zmínil, že přestupy se nepovedly a kádr doznal změn. Bylo cítit, že na tohle odpůrci čekali?
"Po rebrandingu a po vzkříšení Zbrojovky nám moc lidí nefandilo. Naopak se jim líbilo, že klub, který v jejich očích působil uměle, ztrácí. Největší tlak byl spíš zvenku od kritiků, ale uvnitř klubu jsme byli v klidu. Pomohlo i to, že majitel vyjádřil důvěru trenérovi a řekl mu, že chápe, že to potřebuje čas. Takže panika nebyla. Ale samozřejmě to byla voda na mlýn kritikům, to je jasné."
Pak přišlo derby se Zbrojovkou, ve kterém jste ukázali, že dokážete být konkurenceschopní. Jaká panovala před derby atmosféra?
"Pro nás paradoxně možná bylo dobře, že jsme po dvou porážkách a špatném skóre šli do derby. Kdybychom místo toho jeli někam jinam, ta koncentrace nemusela být taková. Derby je zápas, kde všichni nechají 120 %, nic nepodceníte. Ukázali jsme tvář, kterou od nás očekávám. Zápas byl z obou stran velmi dobrý, mohl vyhrát kdokoliv. Nakonec to bylo tak, že vyhrálo Brno jako město, všichni byli spokojení. Pro nás to byl odrazový můstek, ukázali jsme si, že ten tým kvalitu má."
Derby se hrálo na začátku srpna. Říkal jste si, že vám ukáže, jestli s kádrem ještě míchat?
"Věděl jsem, co v těch klucích je, ale třeba v předchozích zápasech jsem to neviděl tak, jak jsem chtěl. A na rovinu to pro nás bylo i prozření, že kádr potřebuje posílit. Reagovali jsme na přestupovém trhu, dovedli jsme další hráče. Do té doby jsme si mysleli, že to máme uzavřené. Začátek soutěže nám otevřel oči, naštěstí ještě běželo přestupové období a mohli jsme reagovat."
To se povedlo, pak začala série bez porážky, která vyvrcholila vyřazením Liberce v poháru.
"My jsme od toho zápasu s Libercem nic neočekávali. Když jsem šel na stadion, říkal jsem si: 'Super, pohár, konečně zápas bez tlaku, můžu si užít fotbal.' Naším primárním cílem nebylo dojít co nejdál v poháru, což bylo vidět i na sestavě, která byla dost obměněná. A tam jsme ukázali, že tým je dobře postavený, hlavně charakterově – velcí bojovníci. Hráli jsme dlouho v deseti, obrana byla kompaktní, Liberec si nevytvořil žádnou vyloženou šanci. A penalty byla taková třešnička na dortu."
Úplnou třešničku jste mohli přidat v listopadu, kdy jste hráli vyrovnaný duel se Spartou. Jak moc vás nakonec vypadnutí mrzelo?
"Snažím se na to dívat střízlivě. Hráli jsme 89 minut vyrovnaný zápas proti Spartě. To ukazuje, jakou cestu jsme za ten rok udělali. Nemyslím si, že by bylo reálné říkat si, že porazíme Spartu. Ale ověřili jsme si, že s ní můžeme hrát vyrovnaně, i když nám chyběli někteří hráči. A jakmile se prostřídalo, ten zápas dostal jiný náboj a my jsme ten druhý dech už nechytli. Ale beru to pozitivně. 89 minut vyrovnaně se Spartou je pro nás dobrý signál."
Ještě pojďme na skok k lize, kde jste třetí a na druhé Táborsko ztrácíte šest bodů. Jak svou výchozí pozici pro jaro vnímáte?
"Začátek se nepovedl, to se stalo. Ale jsou dvě věci, které mě mrzí hodně – prohra v Příbrami a ztráta dvou bodů v dohrávce s Chrudimí. To je pět bodů, které nám chybí. V Příbrami jsme měli jednoznačně vyhrát. Spousta lidí nechápe, co se tam stalo, že jsme si neodvezli ani bod. A dohrávka s Chrudimí byla specifická. V prvním kole jsme na ni výborně nastoupili, během 30 minut jsme měli tři tutovky, ale nedali jsme nic. A pak ta dohrávka po dešti… zápas se vůbec nedostal do tempa, bylo to rozkouskované a mrzí mě to."
S výhledem na jaro – hned první zápas se čtvrtou Opavou, která na vás doléhá. Dá se označit jako klíčový, nebo je to příliš brzy?
"Pro nás bude důležitý každý zápas. Ale ano, je to přímý konkurent na baráž. To jsou zápasy, které musíte zvládat, pokud chcete být úspěšní. Je to stoprocentně důležitý zápas. Pokud bychom chtěli pomýšlet i výš, muselo by se stát hodně věcí, Zbrojovka by se nějak musela rozložit zevnitř. Je to těžké, ale pořád platí rčení nikdy neříkej nikdy, může se stát cokoliv."
Přestupy jsou vděčným tématem. V létě se řešilo, že přeplácíte dvojici z Českých Budějovic – Quadriho Adedirana a Ondřeje Čoudka. Na podzim se ukázalo, že byli hodně důležití. Cítíte zadostiučinění?
"Ano, souhlasím, jsou to naprosto důležité příchody. Bylo to hodně probírané, že přeplácíme. Na druhou stranu to je realita českého trhu. Výtky jsem moc nechápal, nikdo by dobrovolně neposlal milion nebo dva navíc. Vidíme to i teď v zimě, v Česku se dělají přestupy za desítky milionů korun. A když ty přestupy hodnotím obecně, tak na to, že jsme přivedli 13 hráčů, což je opravdu hodně, si myslím, že tam není žádný vyložený propadák. To je pro mě příjemné překvapení."
Možná se ale víc čekalo od Daniela Samka. Nebo máte jiný názor?
"Možná se čekalo o něco víc, ale rozhodně to není propadák. Byl velmi platným hráčem. Nastoupil skoro do všech utkání v základní sestavě a odehrál velkou porci minut. I když třeba nemá čísla, jaká si někteří představovali, pro nás byl velmi důležitý a splnil roli, kterou jsme od něj potřebovali. Věříme, že čísla ještě přidá. Je potřeba vnímat i to, že přišel po období, kdy několik let nehrál pravidelně dospělý fotbal, takže potřeboval čas. A během podzimu šel nahoru."
Pak dvojice z Ománu, která zapadla výborně. Čekal jste takový dopad na tým?
"Byl to takový pokus. Bylo to na doporučení trenéra, který je znal z reprezentace v Ománu. Vzhledem k situaci na českém trhu, kde těch kvalitních hráčů není tolik a poptávka je obrovská, jsme si řekli, že to může být cesta. S Dahmanem jsme velmi spokojení. Bylo vidět, jak si postupně zvykal na prostředí, chvíli to trvalo, ale zvykl si. U stopera Al Braikiho bohužel na začátku přibrzdilo zranění, pak se vrátil a naskočil výborně."
Specifický případ byl Hamidou Kanté – u vás byl krátce, pak ho za velké peníze koupila Slavia. Na jednu stranu skvělý byznys, na druhou: Jak to šlo dohromady s ambicemi? Původně jste přiváděli hráče pro sportovní cíl, ne nutně pro rychlý prodej.
"Máte pravdu, bylo to dilema. Říkal jsem to všude: 'My prodávat nepotřebujeme a ani nechceme.' Na druhou stranu ta nabídka byla mimořádná, historická. A my jsme si stanovili, že pokud přijde taková nabídka, tak hráči bránit nebudeme. Z praxe víte, že když se to hráč dozví, může mu spadnout výkonnost, může se zranit, může se stát cokoliv. Viděli jsme v tom riziko. A říkali jsme si i to, že náš postup nemůže být závislý na levém obránci. Bylo to také podmíněné tím, že máme připravenou náhradu, která by měla být adekvátní. Oslabení to pro nás podle mě nebude. A navíc to pomůže i do budoucna – je důležité, aby hráči věděli, že přes naši adresu se můžou dostat do velkých klubů."
Když už mluvíme o přestupech. Řešil jste je s ligovými kluby? Cítíte posun v tom, jak vás ligové kluby vnímají?
"Stoprocentně cítím změnu. A nechci, aby to znělo nabubřele, ale lidi nás berou vážně a chovají se k nám s respektem, čehož si vážím. My se chováme s respektem ke všem a věřím, že když se tak chováte, tak se vám to vrací. A u transferů jsme se nesetkávali s tím, že by se někdo choval nadřazeně ve stylu: 'My jsme první liga, vy jste druhá.' Na začátku to ale bylo jiné. V zimě, v prvním přestupním období po vstupu majitele, lidi moc nevěděli, co od toho čekat. Peníze jsou dnes v Česku skoro všude, takže hráči si řekli: 'Je tu majitel, ale co bude dál?' Ze začátku byla skepse a nedůvěra. A já to chápu."
Jaké byly myšlenkové pochody u jednání o příchodu Daniela Švancary ze Zbrojovky?
"Je to jednoduché. Na podzim jsme měli v kádru dva hráče v roli prospektů. To znamená těch, kteří trénují s A-týmem, ale chodí hrát za béčko. Ti dva teď dostali povolení hledat si angažmá ve druhé lize, aby se posunuli dál. My jsme tím pádem měli jedno místo pro prospekta a věděli jsme, že Daniel potřebuje změnu. Ve Zbrojovce to má mladý hráč těžké, cesta do A-týmu je komplikovaná. A zaznělo i to, že potřebuje hrát kvůli nominaci na Euro. My ho bereme jako hráče primárně pro béčko do divize, s tím, že časem se může ukázat, co z toho bude. Od začátku jsme to komunikovali transparentně – Zbrojovce, hráči, agentovi. Konkurence je velká i u nás a myslet si, že přijde a hned bude v základní sestavě A-týmu, to by byla mylná představa."
Jaká byla jednání se Zbrojovkou? Z historických důvodů je to citlivé jméno.
"Jednání byla korektní a férová. Urychlilo se to poté, co přišel pan ředitel Sabou a chtěl tomu pomoct, protože nechtěli hráči bránit v rozvoji. Chápali jsme, že je to pro Zbrojovku citlivé. Kdyby se hráč nejmenoval Švancara, ale třeba Novák, bylo by to jednodušší. O to víc jsme zvolili stejný styl komunikace – s respektem, bez přilévání oleje do ohně. Mělo by jít o trvalý přestup."
Bude pro jaro jedinou posilou?
"Ne, kádr ještě nemáme zavřený. Pracujeme dál na dalších příchodech. Myslím si, že ještě mohou přijít zhruba tři až čtyři hráči. Nechceme jaro podcenit. Teď je to i o tom, že prvoligové kluby odjíždějí na soustředění, dochází ke škrtům, ukáže se, kdo zůstane, kdo ne. My jsme připraveni – když se naskytne příležitost, ještě do toho půjdeme."