Na jaře jste balancovali na spodku druhé ligy a od sestupu vás zachránilo licenční řízení. Věřil byste tehdy, že dnes budete hrát o postup do první ligy?
"Věřil jsem, že budeme dobří a že na tom budeme dobře i výsledkově. Spíš bych ale nemluvil o tom, že hrajeme o postup. Chceme vyhrát každý zápas a soustředíme se na to, abychom v každém utkání hráli lépe než v tom předchozím. Že jsme nahoře, je samozřejmě příjemné, ale mluvit o postupu je předčasné. Je to ještě strašně daleko a může se stát spousta věcí. Věřil jsem tomu proto, že jsem v zápasech z minulé sezony viděl, že jsme je nezvládali spíš výsledkově než herně. Potenciál tam prostě byl. Teď se nám hraje mnohem líp, hlavy jsou víc v klidu a můžeme se soustředit na výkony."
Jak těžké je mladé mužstvo udržet nohama na zemi?
"Zatím se nám to daří. Většina hráčů samozřejmě hraje o angažmá a řešíme to prakticky každý den. Říkáme si, ať se soustředí na zápas, který přijde, a nic jiného nás nezajímá. Zatím to funguje. Uvidíme, jak nás to prověří třeba po nějakém neúspěchu. Je možné, že někteří hráči odejdou už v zimě, takže se to bude trochu přestavovat. Máme ale zdravou konkurenci, a proto ten tým šlape. Kluci se chtějí dostat do základní sestavy a tréninky jedou všichni naplno."
Lidé z klubu o návratu mezi elitu sní?
"Zkusit by si to chtěl každý, ale jsou i realisté. Baví je to a chtěli bychom hrát nahoře. Kdyby se povedla baráž, bylo by to dobré pro všechny. Na druhou stranu si užívejme tu pohodu, protože před pár měsíci pohoda nebyla. Nikomu to nebylo příjemné a tlaky byly velké. Teď si fotbal užíváme všichni, každý trénink i zápas. Lidé kolem klubu mají víc klidu, protože posledních pár let se tu hrálo o záchranu. Chceme být úspěšní dál, aby nás to bavilo, vyhrávali jsme a motali se nahoře."
Dlouho se o Vysočině říkalo, že hraje dobrý fotbal, ale doplácí na to, že nedává góly. Čím jste to změnili?
"Nezměnili jsme prakticky nic. Trénujeme víceméně stejně, jen jsme se hodně zaměřili na zakončení a děláme ho v tréninku pořád dokola. To je podle mě jeden z důvodů. Kluci navíc strašně chtějí trénovat víc a víc, přidávají si a pracují na těch věcech. S tím, jak se zlepšujeme v zakončení, zlepšujeme se i v defenzivě, která je teď velmi dobrá. Pořád ale máme vidinu, že můžeme být ještě lepší a že prostor na zlepšení tam určitě je. To nás těší, protože jsme asi ještě neukázali všechno."
Každopádně jste před Duklou či Ústím, které mají daleko větší ambice i prostředky. Takhle dobře jste na tom nebyl ani s Viktorií Žižkov. Jak se vám na to kouká?
"Já myslím, že to s Viktorkou docela válec byl. Bylo to podobné jako tady, začalo se mluvit o baráži a já jsem v klubu říkal: 'Pojďte si to užít, vždyť jsme před půl rokem byli poslední a teď hrajeme v horní polovině.' Všechno má svůj čas a lidé musejí být trpěliví. Nejde to tak, že se půl roku daří a řekneme si, že teď postoupíme. Jestli klub chce postoupit nebo dlouhodobě hrát nahoře, je před tím velká práce. Není to jen o tom, že se teď daří a udělá se pár výsledků, protože se to může otočit hodně rychle."
Druhá liga je navíc nevyzpytatelná.
"Extrémně. S Vlašimí jsme na konci mohli dostat gól, udělali jsme dvě chybičky, byla z toho velká šance a roh, z něhož byla ještě větší. Jinak jsme ten zápas zvládli velmi dobře. A naopak spoustu zápasů jsme ztratili, přestože jsme byli lepší, ať to byla Příbram, Prostějov nebo Třinec. Bodů jsme tedy mohli, nebo spíš měli, mít ještě víc."
Zatímco na Žižkově jste měl starší kádr, jenž byl složen ze zkušených hráčů, kteří v minulosti hráli ligu či v cizině, v Jihlavě je filozofie zcela odlišná. Hodně mladých a neznámých jmen. Nebál jste se, zda vám to bude fungovat i v tomto prostředí?
"Nemám vůbec problém, pracuju s tím, co mám, a vždycky to uzpůsobíme týmu, který máme na hřišti. Dokonce bych řekl, že s mladými se pracuje líp, protože je můžeme víc přetvářet podle sebe. Máme určité principy, podle kterých se chceme chovat, ale chceme, aby do toho hráči dali co nejvíc vlastní kreativity. Tým, který je zrovna na hřišti, by měl tu hru dělat."
Jak byste popsal váš herní rukopis?
"Chceme být hlavně aktivní a odvážní, a to tam teď je. Dokážeme i to nejtěžší – když hrajeme proti hlubokému bloku, umíme se prosadit a vytvořit si šance. Jsme hodně nebezpeční i z rychlých protiútoků a na tom pracujeme. Vždycky zdůrazňujeme, že je důležitá obrana. I když jsme hodně zlepšili zakončení a šancí si vytváříme dost, pořád nedáváme tolik gólů, abychom si mohli dovolit vzadu chybu."
V reprezentační pauze jste sehráli se Spartou přípravné utkání, po kterém vás prý lidé ze Sparty chválili za to, jak se prezentujete. To je další dobrý signál, nemyslíte?
"To jde trochu mimo mě. Že nás chválili za to, že jsme to zvládli dobře, jsem samozřejmě slyšel, ale podrobnosti neznám, se přiznám. Pro mě je důležité, že jsme byli s výkonem spokojení a odehráli dobrý zápas, který nás může někam posunout. Proto jsme ho chtěli hrát a jsme rádi, že jsme mohli. V další reprezentační pauze máme dostat ligový tým, který si nás vyžádal, a těšíme se, že si vyzkoušíme tu největší kvalitu u nás. Kluci uvidí, na čem jsou a kde je potřeba přidat."
V kádru máte několik hráčů, kteří začínají pomalu přerůstat druhou ligu. Například Tyrese Omotoye už má prý několik zájemců z první ligy. Počítáte se zimními odchody?
"Nejen on. Máme tu daleko víc hráčů, kteří mohou jít výš. Jsou na to připravení. Je to hlavně práce Lukáše Vaculíka. Taky už nám hlásí, že má připravené další nové hráče. V zimě to do kádru budeme zase lifrovat, ale všechno se nám nevejde. Kolikrát musíme Lukáše až brzdit, že těch hráčů je až moc, ale pořád nás zásobuje. Na jednu stranu je skvělé, že máme z čeho vybírat, ale chceme zachovat ráz kabiny, což je velmi křehká věc. Už takhle je hodně promíchaná, rozhodně není úplně česká. Ale ve finále to může pomoct oběma stranám – nám kvůli zajímavým hráčům, kteří se dají zpeněžit, a našim hráčům, kteří vidí jinou mentalitu, jiný přístup i kvalitu. Může se to dobře promíchat."
Pojďme některé vyzdvihnout. Je to již zmíněný Omotoye, dobře se jeví Ousmane Sambou, Khalid Baba Labaran je produktivní a další třeba teprve vystřelí...
"Nechci nikoho konkrétně chválit, protože všichni fantasticky pracují v tréninku a to je klíč. Tlačí na sebe a vidí, že konkurence jim šlape na paty, takže se chtějí zlepšovat. To táhne všechny dopředu. Hráči, kteří se dostali na čísla, budou s velkou pravděpodobností někým uloveni v zimě, s čímž se počítá. Doplnění bude a mělo by to být i lehčí, protože tým už má tvář a umí si hru řídit sám na hřišti. To je velmi důležité a od toho tam jsou zkušenější kluci, kteří tým dokážou nasměrovat."
Zajímavá je i linka, že jste si vzali kluky jako Romana Mokrovicse, který tak trochu přešlapoval ve Spartě, nebo Lukáše Moudrého, který se naopak projevil dobře a možná potřeboval mezikrok. Ukazuje se, že tým můžete poskládat z různých směrů a že to není jen o skautingu v cizině?
"Ale i tohle patří pod skauting, protože to jsou hráči, které jsme chtěli a vyskautovali. Jednali jsme ještě o dalších, něco nám nevyšlo. Myslím, že to může právě těmhle klukům pomoct. Dostanou se z prostředí, ve kterém byli dlouho a které bylo nejkomfortnější. Teď z toho komfortu trochu odcházejí a mělo by jim to pomoct. Vidíme to i na výkonech, jak se zlepšují. V jiném prostředí se možná musejí chovat jinak a to jim určitě prospěje."
Udělal jste věc, která ve fotbale není úplně běžná. Vzal jste si za asistenta Jiřího Sodomu, který pod vámi ještě nedávno hrával na Žižkově. Jak vznikl nápad dát bývalého svěřence na lavičku do klíčové pozice?
"Jirka měl trochu prsty v tom, když jsem šel do Jihlavy. Řešil jsem realizační tým a chtěl jsem kluky, které jsem měl ve Viktorce. To se nakonec povedlo, ale až o půl roku později. Co se týká Jirky, chtěl jsem vedle sebe někoho, kdo zná tu práci a styl fotbalu, a Jirka to splňoval. I když neměl zkušenosti s trénováním, tak nám to funguje. Jsem rád, že se podařilo dotáhnout i ostatní: Vojtu Šanderu jako asistenta a Jirku Havránka jako trenéra brankářů. Přidali jsme Pavla Bendu jako kondičního trenéra, který byl loni s námi jako jeden z asistentů. Je to místní kluk, takže má přehled, co se kde děje. Navíc se vyzná třeba i v tom, kam se dá jít na pivo. To je taky důležité." (směje se)
Před Jihlavou jste místo hlavního trenéra vzal funkci asistenta Davida Holoubka v Dukle. Šel byste do toho znovu, nebo už chcete být jen hlavní kouč?
"Mám to nastavené tak, že mě to musí bavit a musí mi to něco dávat. Angažmá v Dukle přišlo po konci na Žižkově docela rychle. Nabídka se mi líbila, vyzkoušel jsem si to a nelituju. Hodně jsem se naučil. Z hlavního trenéra na asistenta je to velký rozdíl a malinko jsem si i odpočinul i psychicky, protože tam není takový tlak jako na hlavního. Určitě bych se tomu nebránil. Musím ale být s lidmi, s kterými chci být, a práce mi musí něco dávat."
Co vám dala Dukla?
"Vždycky jsem se zaměřoval spíš na ofenzivu a defenzivu moc neřešil. V Dukle jsem měl najednou na starosti obranu a docela mě to bavilo. Dokonce mi to zůstalo i teď v Jihlavě, víc se věnuju obraně a kluky nechávám dělat ofenzivu. Pomáhá to celému týmu. Nemám dané, že bych chtěl být jen hlavní trenér. Potřebuju být tam, kde mě to baví a kde budu spokojený."
Přitom jako bývalého stopera bych vás tipoval na defenzivního pedanta...
"Všichni dělají, jako že jsem nějakej obránce... Já se za něj nepovažuju, jsem srdcem záložník. Ale jelikož jsem byl hodně zodpovědný, dávali mě furt dozadu. (směje se) Hodně jsem toho odehrál i v záloze, samozřejmě spíš jako defenzivní záložník, to je jasné. Ale mám rád ofenzivu. Dával jsem dost gólů, vždycky jsem chtěl útočit."
Takže dnešním názvoslovím herní stoper?
"Asi jo. Baví mě ofenzivní fotbal, který v Česku nebýval úplně na prvním místě. Spíš tam byla vždycka defenziva: zastavit, rozbít, zničit, nepustit. To mě úplně nebaví. Mám jiné vnitřní přesvědčení o fotbale."
Je pro vás důležité mít v kádru i takové hráče, kteří jsou herní a ne jen vyloženě soubojoví?
"Snažíme se, aby všichni hráči chtěli primárně hrát, ale ne na sílu, jak jsem to dřív občas dělal. Nechávám to na hráčích, jak se cítí a na co si věří. Když se daří a přicházejí výsledky, jsou hráči kreativnější a zkusí víc věcí. Jsou ale dobře nastavení, že nechtějí udělat zbytečnou chybu. Někdy se stane, my jsme jich udělali taky mraky. Kolikrát to ještě dokážeme zastavit, ale vždycky je to na hráčích na hřišti."
Budete takhle hrát i proti Plzni v MOL Cupu?
"Rozhodně. Čekám, že budeme odvážní a že zase podáme dobrý výkon. Těšíme se všichni, že se můžeme porovnat s tím nejlepším, co v českém fotbale je. To, že se Plzeň teď trápí, může být malá výhoda pro nás. Zápas se může nějak vyvíjet, ale pořád má obrovskou kvalitu. Jdeme do toho zápasu s pokorou, soustředíme se na svůj výkon, chceme podat dobrý a pokusit se postoupit."
Máte sice čerstvou zkušenost se Spartou, ale ta bariéra mezi první a druhou ligou se pravidelně ukazuje v baráži. Co s tím?
"Se Spartou to byl přátelský zápas, nedá se srovnat se zápasem o body nebo o postup. Je to úplně jiné i pro tým z nižších pater. V přípravě hráči nemají v hlavách, že nevyhrají nebo že je to jedno. Když se hraje o postup, mění se to v hlavách na obě strany. Se Spartou to byla dobrá zkušenost a výkon byl dobrý, ale je to něco jiného."
Vnímáte však, že i zápasy v přípravě se Spartou či v poháru s Plzní mohou nejen vaše hráče, ale i vás dostat na ligovou mapu?
"To je logické, ale takhle se na to nedívám. Mám to nastavené dlouhodobě, že je mi jedno, v jaké soutěži jsem. Musí mě to bavit a dávat smysl, a to mi teď dává. Jestli mě někdo bude chtít do první ligy, to neřeším prakticky vůbec. Vždycky jsem říkal, že můj sen a největší cíl trenérské kariéry v Čechách je dostat se do Bohemky. Byl jsem tam od malička a mám k ní velký vztah. Ale teď jsem tady velmi spokojený, protože mě ta práce naplňuje, stejně jako prostředí a lidé, se kterými dělám. Takže jsem spokojený."
Ne každý to umí takhle říct. Spíš se lidé neustále někam tlačí...
"Každý to má jinak."
Dal jste se na trenéřinu, děláte ji podle výsledků očividně dobře. Z čeho tedy vychází ta vaše skromnost a vyrovnanost?
"Asi z povahy. Já jsem trénovat vlastně nikdy nechtěl, ale jak říkáte, jde mi to. Pořád si myslím, že umím posouvat hráče, což je můj cíl: zlepšovat je, aby to vraceli na hřišti. Nemám potřebu být někde vidět nebo aby se o mně mluvilo. Baví mě ta práce. Jsem spokojený, že ji můžu dělat, a když mám kolem sebe fajn lidi, kteří chtějí dělat taky, je to úplně skvělé."
Spousta lidí vyloženě chodila na Žižkov, aby se jednak v neděli dopoledne nasnídali a k tomu viděli dobrý fotbal. Přitom ani nebyli fanoušci klubu...
"A proto to dělám. Znám spoustu takových lidí, kteří chodili na ty zápasy. Když jsem byl v Příbrami, jezdili tam lidé na fotbal a říkali, že pojedou radši na nás než někam ligu. Proto to asi dělám, protože mě to baví, když dělám lidem radost."
A to se za vás na Žižkově se dělaly přestupy tzv. za "nula" a spíš starší kluci, že?
"Bylo to tak. Jihlava je v tomhle ohledu jiná, je tu odlišná filozofie. Zase se víc hledá v cizině, ale na chod klubu prostředky jsou. Nejsme na tom špatně."
O to víc by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby vám někdo z ligy postavil kádr na přání. Vás ne?
"Třeba by to bylo úplně špatně. Já se fakt chci cítit dobře a nikam se netlačím."
Vysočina Jihlava – Viktoria Plzeň (14:00)
Pravidelná dávka informací před nabitým víkendem včetně tipů na souboje, které slibují nejvíce gólů či emocí. To je nový páteční newsletter z dílny redakce Livesport Zpráv.