Každý den míří skupina starších mužů na stadion Aspmyra v Bodö, severně od polárního kruhu, aby si dali kávu, povyprávěli si staré historky a užili si společnost jeden druhého. Není úplně jasné, kdy tradice "kávového stolu“ začala, ale většina členů ji datuje zhruba 60 let zpět. Od té doby se na podobně starém stadionu vyprávějí příběhy a sdílí vzpomínky na slavné i méně povedené časy.
Na první pohled to může vypadat jako obyčejné setkání dlouholetých přátel, ale není tomu tak. Každý z této skupiny se nesmazatelně zapsal do historie norského fotbalu, protože všichni byli součástí týmu Bodö/Glimt, který navzdory všem předpokladům vyhrál finále poháru 1975 proti Vardu a zbořil staré předsudky i mylné představy o severním Norsku.
Památné finále se stalo symbolem přelomu v norském fotbale, když Jacob Klette, Ivar Bakke, Harald Berg a další členové skupiny kolem kávového stolu dokázali zvrátit zažité pořádky. Kluby ze severní části Norska, vzdálenější více než 120 kilometrů za polárním kruhem, nesměly hrát norský pohár až do roku 1963. Podle historika Steinera Aase z univerzity v Bodö byla v té době oblast odříznutá od zbytku země – nejezdily tam vlaky, silnice byly v žalostném stavu a cesta z Bodö do Tromsö trvala den a noc, což fanouškům znemožňovalo sledování jejich týmů.
Velká nenávist
Zároveň byli občané z regionu vnímáni s despektem a považováni za chudé – a to jak na hřišti, tak mimo něj. "Tehdy nás, ze severního Norska, doslova nenáviděli. Jejich postoj byl obecně až ostudný," řekl pro Livesport Zprávy Klette, který za tým, jenž změnil kulturní vztahy mezi severem a jihem, odehrál téměř 400 zápasů.
"Lidé ze severu dokonce běžně mluvili jako ti z jihu, aby zapadli, protože naše kultura byla tak přehlížená. Když jsem v 60. letech žil v Oslu, často jsem viděl inzeráty na pronájem bytů, kde bylo výslovně uvedeno, že nejsou pro lidi ze severu. Bylo mi z toho zle," zavzpomínal Klette. Postup do nejvyšší soutěže byl pro týmy ze severu možný až od roku 1972, a zatímco Bodö/Glimt tehdy ještě hrálo druhou ligu, v roce 1975 zahájilo pohárovou jízdu, která měla zásadní dopad na norský fotbal i kulturu.
"Bodö narazilo ve čtvrtfinále na Viking, jeden z nejsilnějších týmů v Norsku. Rok předtím jsme s nimi hráli ve Stavangeru a dostali jsme pořádně naloženo. Ale tentokrát jsme vyhráli." Klette se stal hrdinou dne, když proti favoritům vstřelil vítězný gól. "Bylo to překvapení pro všechny, že my, tým z druhé ligy, jsme se dokázali vyrovnat Vikingu, který tehdy vedl první ligu," doplnil Kletteho Aas.
"Pamatuji si to, jako by to bylo včera," vybavil si utkání Klette, který vedle fotbalu pracoval jako optik v rodinné firmě v Bodö. "Po zápase fanoušci vtrhli na hřiště a všechny děti mě obklopily," dodal. Bodö/Glimt pak v semifinále porazilo Stark z Kristiansundu, který byl druhý v první lize, a ve finále se utkalo s Vardem, dalším silným týmem z druhé ligy.
"Ve finále v Oslu prošlo tribunami asi 35 000 diváků a polovina z nich přijela ze severního Norska. Když jsme vyšli na hřiště a viděli všechny naše fanoušky, hned jsme věděli, že předvedeme něco výjimečného," řekl Klette.
Hrdinové z drsného severu
A přesně to se stalo – nenápadný tým z polárního kruhu vybojoval slavné vítězství 2:0, mimo jiné díky Sturlemu Solhaugovi, který se proslavil jako hráč, jenž podle Aaseho slov "hlavou začlenil sever do celé země". Překvapivé vítězství zajistilo Bodö účast v Poháru vítězů pohárů, kde v prvním kole narazilo na Neapol. Po domácí prohře 0:2 čekal Nory v odvetě těžký úkol.
"Hráli jsme proti nim na Stadio San Paolo (pozn. red. dnes Stadio Diego Armando Maradona) před 50 tisíci diváky, kteří bučeli na své hráče, protože jsme dominovali a měli tři obrovské šance. Prohráli jsme 0:1, ale dodalo nám to další víru v naše schopnosti," vysvětlil Klette.
Dnes sedává u pověstného kávového stolku na stadionu Aspmyra osm šampionů z památného poháru a každý den je zdraví mladé hvězdy současného týmu, které dostaly Norsko opět na fotbalovou mapu světa díky postupu do Ligy mistrů. Odkaz tak pokračuje nejen ve světě, kde mají Norové silné jméno, ale také na domácí scéně, kde se štafeta předává další generaci.
Jedním z předávajících je Harald z rodiny Bergů, dědeček současného kapitána Patricka Berga, který je dnes považován za Erlinga Haalanda 70. let. Bývalý záložník působil v nizozemském Den Haagu v době, kdy Ajax kraloval Evropě. Byl tedy součástí éry Cruyffa a Neeskinse, během níž se dokonce stal nejlepším střelcem Eredivisie na začátku 70. let.
Berg sehrál podle Kletteho v památném týmu Bodö klíčovou roli. "Díky němu jsme uvěřili, že je možné cokoli, a že není třeba mít přehnaný respekt k soupeřům. Když se Harald Berg v roce 1974 vrátil domů, úplně to změnilo přístup našich hráčů." Víra ve vlastní schopnosti se stala pro Bodö a celý region kolem polárního kruhu klíčovou, protože po roce 1975 se zrodila silná severní identita a hrdost.
"Nikdy jsme netušili, jak důležité to vítězství bude pro lidi v severním Norsku. Kulturní význam toho triumfu by se neměl nikdy podceňovat. Postoj jihu se k nám po vítězství v poháru úplně změnil. Stačí se podívat, jak s námi jednali tehdy a jak je to dnes," dodává Klette.
Přestože se fotbal vyvíjí a Bodö/Glimt dnes patří mezi týmy, které dokážou potrápit i evropskou špičku, podle Steinera Aase je těžké vypíchnout jiný moment, co by se vyrovnal finále norského poháru v roce 1975. "Dnes jezdím po celé Evropě a sleduji Bodö/Glimt v Evropské lize a teď i v Lize mistrů. Je to neuvěřitelné, ještě před pár lety by to bylo nemyslitelné," pochvaloval si Aas. "Srovnávat to s finále poháru 1975 je však těžké. To byl klíčový moment v historii klubu i celé země, ačkoli dnes, v době globalizace fotbalu, už domácí pohárová finále tolik lidí za tak důležitá nepovažuje," uzavřel.