Ve Španělsku hrají na nejvyšší úrovni čtyři celky z hlavního města. Asi netřeba představovat tradiční giganty Real Madrid a Atlético Madrid, kromě nich si ale v LaLize v posledních letech nevedou vůbec špatně také Getafe a Rayo Vallecano. A právě poslední zmíněný výběr z jihu kastilské metropole prožívá přelomové období, které může zakončit úspěchem, jenž ve čtvrti Puente de Vallecas nemá obdoby.
Skromný klub se většině týmů LaLigy, natož na evropské scéně, nemůže rovnat financemi, zázemím ani službami. V tom zásadním ohledu ale stačí – na hřišti trápí svým fotbalem i ty nejzvučnější soupeře. Pokud se chcete na zápas Vallecana podívat osobně, budete se muset dopravit až k pokladně Estadio de Vallecas, tým totiž nemá zřízený internetový systém prodeje vstupenek.
Podle španělského novináře Phila Kitromilidese na stadionu často neteče ani voda na toaletách. "Hřiště je k smíchu. Klubový obchod vypadá jako skříň nějakého puberťáka. Jejich tréninkové hřiště je v troskách," vtipkoval před semifinále Konferenční ligy proti Štrasburku Kitromilides.
Přelomové období a brzy standard?
V květnu 2024 oslavil klub stoleté výročí, mezi španělskou elitu se ale z nižších soutěží probojoval poprvé až v roce 1977. Od té doby paběrkuje mezi prvním, druhým a krátce i třetím patrem španělského fotbalu. Od poslední zkušenosti s třetí ligou je ale Vallecano čím dál neodmyslitelnější součástí kopané na Pyrenejském poloostrově.
Už teď je jasné, že poprvé v historii stráví v LaLize šest sezon v řadě, což se mu zatím nikdy nepovedlo. Nejblíže k tomu bylo mezi lety 2011 a 2016, kdy se na nejvyšší úrovni udržel pět soutěžních ročníků za sebou.
Už v tomto období Franjirrojos dosáhli rekordního osmého místa, zasloužená odměna za historický milník přišla ale až v sezoně 2024/25, kdy tento výkon zopakovali. Vysloužili si účast v evropských pohárech, teprve podruhé v dějinách klubu, tentokrát konkrétně v Konferenční lize. Naposledy se na mezinárodní scénu podívali na přelomu tisíciletí, kdy v Poháru UEFA, předchůdci Evropské ligy, došli do čtvrtfinále.
Když UEFA spustila třetí úroveň evropského fotbalu, podobně jako spoustě dalším evropským celkům se otevřely nové možnosti. Kvalifikace do Evropy z osmého místa byla v minulosti spíše výjimkou, vždyť i na vzpomínaném přelomu tisíciletí se Španělé kvalifikovali jen díky žebříčku fair play, na základě kterého UEFA udělovala místenky týmům z nejférovějších soutěží.
Krok za krokem
V minulém ročníku LaLigy ale Vallecano překvapilo, když jen díky lepší vzájemné bilanci s Osasunou vybojovalo osmou příčku. Postup do KL si svěřenci trenéra Iňiga Péreze užili naplno. Kouč, který byl do funkce povolán v únoru 2024, aby udržel Vallecano v LaLize, o rok a půl později setnul prvního soupeře v Evropě. A pak dalšího… a dalšího.
Nejprve bylo nutné splnit povinnost v posledním předkole proti bulharskému Nemanu, načež přišla na řadu ligová fáze. Čtyři vítězství, jedna remíza a jedna prohra z šesti zápasů vyhouply Vallecano se 13 body na páté místo, těsně za pražskou Spartu s lepším rozdílem skóre.
Rázem byla na řadě vyřazovací část. Klub, který nikdy v historii nevyhrál žádnou slavnou trofej na domácí ani mezinárodní scéně, se ocitl čtyři kroky před milníkem, o němž se mu pár let zpátky ani nezdálo.
Osmifinále proti Samsunsporu rozhodlo vítězství 3:1 z prvního zápasu. Turci se sice ve Španělsku zmohli na hubenou výhru 1:0, v celkovém součtu ale nestačila. A stejný scénář byl k vidění i ve čtvrtfinále proti AEK – vítězství 3:0 v prvním klání a prohra 1:3 v odvetě, která však Pérezovy svěřence nemusela mrzet.
Postoupili do semifinále a vyhlíželi duel s lídrem ligové fáze Štrasburkem. Z nejvíce obávaného střetu byla nakonec dvě kontrolovaná vítězství 1:0, a tak před nenápadným výběrem z Madridu stojí poslední zkouška.
V Red Bull Areně v Lipsku vyzve 27. května v boji o první pohár vítěze anglického FA Cupu Crystal Palace.