Nerazzurri byli před odvetou s Barcou neporaženi v posledních 15 domácích zápasech Ligy mistrů, což je jejich nejlepší domácí série bez prohry v hlavních evropských soutěžích od let 1980 až 1987 (27 zápasů), a vyhráli také devět z posledních 11 domácích semifinálových zápasů v Evropě (9-1-1).
Katalánský gigant navíc dokázal ve 24 venkovních zápasech v Itálii zvítězit pouze pětkrát (21% úspěšnost), což byl jeho nejnižší poměr úspěšnosti mimo Španělsko.
Že budou na San Siru padat branky, ale bylo téměř jisté. Vždyť každý z posledních dvou vzájemných zápasů (říjen 2022 a první zápas aktuální sezony) skončil 3:3. Barca navíc v této sezoně nastřílela v milionářské soutěži již 40 gólů, což je nejvíce od dob Bayernu Mnichov pod Hansim Flickem v sezoně 2019/20 (43).
Navíc se skoro už jednalo o zápas dvou klasických soupeřů. Barcelona se totiž na evropské scéně potkala s Interem již poosmnácté. Víckrát se spolu utkali už jen Real s Bayernem (28 zápasů), Real s Juventusem (21) a Real s Interem (19).
Barcelona se tradičně spoléhala na svého zlatého chlapce Lamineho Yamala, který se snažil dotáhnout hvězdný tým do finále po 10 letech. Španělský reprezentant před úterní odvetou v ročníku Ligy mistrů vyprodukoval 44 střel, 19 na branku a udělal 78 driblinků. Jedná se o nejlepší počin teenagera v soutěži od ročníku 2003/04.
Vše tedy směřovalo k tomu, že San Siro čeká epická bitva.
Ačkoli se Inter zdál být v prvotní fázi zápasu údernější, ve skutečnosti to byla Barcelona, kdo udával tempo hry – Katalánci měli během úvodních 15 minut 69,4% držení míče. Přesto to byl Inter, kdo se ujal vedení, když Denzel Dumfries našel Lautara Martíneze, který v 21. minutě otevřel skóre.
Byl to Argentincův devátý gól v soutěži, což dosud žádný hráč v dresu milánského klubu nedokázal. Rekord držel Samuel Eto’o z roku 2011, kdy za Inter nastřílel osm branek. Zároveň tato trefa signalizovala úspěch domácích, jelikož měli v zápasech, ve kterých vstřelili úvodní branku, bilanci 9–1–0.
Sporná penalta, která byla nařízená ve prospěch Nerazzurri, byla jejich sedmou v tomto ročníku, což je více než u kteréhokoli jiného týmu. Gól Hakana Calhanoglua byl dvanáctým v prvním poločase, který svěřenci Hansiho Flicka inkasovali ve 14 zápasech. Více jich obdrželi už jen Feyenoord (13) a PSV Eindhoven (13).
Přesto se Barcelona tlačila do ofenzivy a věřila v obrat. V úvodní pětačtyřicetiminutovce měla 15 doteků s míčem v pokutovém území Interu, tedy stejně jako domácí na druhé straně, a jejich šest střel bylo jen o dvě méně než v případě Interu.
Flick musel být jistě zklamaný z toho, že jeho tým před přestávkou dominoval v držení míče (67,5 %) a přesnost přihrávek měl 86,8 %, přičemž tyto dvě hodnoty nevedly takřka k ničemu.
Po hodině hry se však Katalánci prosadili díky úžasnému voleji Erica Garcii a hlavičce Daniho Olma.
V úvodních 15 minutách druhého poločasu se 44,1 % akcí odehrávalo na třetině Interu a 75,2 % držení míče Barcelonou v této době naznačovalo, že se zápas překlopil v její prospěch.
Když Raphinha využil toho, že se jeho střela odrazila přímo k němu, a vstřelil 13. gól v tomto ročníku (žádný hráč jich nemá na kontě víc), zdálo se, že jsme svědky dalšího velkého comebacku, který Barcu pošle do finále v Mnichově.
Zářili ale i další hráči Barcelony. Frenkie de Jong se pokusil o 125 přihrávek a Yamal zaznamenal devět střel, což je v obou případech nejvíce z celého týmu. Navíc proti Interu, který je proslulý svou dokonalou defenzivou.
Nicméně poté si vzal slovo Francesco Acerbi a stal se druhým nejstarším hráčem (37 let a 85 dní), který kdy skóroval v semifinále Champions League. První místo stále drží Ryan Giggs, jenž se trefil v dresu Manchesteru United proti Schalke v sezoně 2010/11 (37 let a 148 dní).
Postup definitivně zajistil Davide Frattesi, jehož trefa rozhodla o tom, že Inter postoupil ze semifinále s nejvyšším počtem vstřelených branek v historii Ligy mistrů (po Liverpoolu 7:6 proti Římu v sezóně 2017/18).
Barcelona vypadla těsně před branami finále již poosmé, což je nejvíce ze všech týmů (stejně jako Real Madrid), a jejích 43 vstřelených branek v historickém měřítku překonává jen její tým z ročníku 1999/00, kdy Katalánci nastříleli o dva góly více.
Pokud trenér Flick bude hledat důvody, proč jeho tým nakonec nepostoupil do finále, 24 inkasovaných gólů, jejich nejvyšší počet v historii Ligy mistrů, je celkem relevantní výchozí bod k analýze.
Pokud se ale podíváme detailněji na statistiky z odvety na San Siru, tak kromě pokusů o obranné zákroky, vyhrané souboje a zachycené míče byla Barcelona lepší ve všech ostatních ukazatelích.
Některé z nich, například statistiky založené na držení míče (71,2 % ku 28,8 %) a počtu přihrávek (772 ku 313), byly tak dominantně nakloněny ve prospěch španělského celku, že se Flick bude muset divit, jak je možné, že tým, který byl v obou semifinále tak odvážný, musel soutěž opustit.
Pro neutrální diváky byla každopádně semifinálová bitva pravděpodobně jednou z nejlepších v historii Ligy mistrů.
