Ženský fotbal roste, a s ním i investice do něj. Svědčí o tom, že minimálně v Anglii kluby stále častěji hrávají na velkých stadionech. Příkladem je londýnský Arsenal, kde stadion Emirates využívají pro své domácí zápasy stejně mužský i ženský tým.
Zahanbit se svým městským rivalem nenechala ani Chelsea, která na začátku sezony oznámila, že i její ženský tým, který v posledních šesti sezonách ovládl anglickou WSL, bude hrát čtyři vybrané zápasy ročníku na Stamford Bridge. Doteď se tam odehrávaly pouze derby s Arsenalem nebo zápasy Ligy mistryň.
Chelsea a Arsenal jsou ale velké kluby, ten pravý zlom přišel v momentě, kdy se k podobnému kroku rozhodl Everton, tedy v ženské lize klub z prostředka tabulky. A nemusíme zůstávat jen v Anglii. Německý mistr Bayern Mnichov například propůjčil ženskému týmu Allianz Arenu na zahájení sezony, což přineslo ovoce – s návštěvností 57 tisíc padl v německé Frauen-Bundeslize divácký rekord.
Trend dorazil i do Česka, respektive ke dvěma největším klubům. Slavia po vzoru Bayernu rovněž zahájila sezonu v Edenu, navíc na domácím hřišti mužského týmu hostí i derby proti Spartě. Právě při posledním derby, kdy si slávistky došly pro titul, padl divácký rekord v ženské fotbalové lize – 6 322 diváků.
Několikrát překonaný přestupový rekord
A investice do ženského fotbalu se projevují i na přestupovém trhu. Titul nejdražší fotbalistky světa si mezi sebou předalo letos hned několik hráček. První laťku pozvedla Chelsea, která už jeden rekord v nejdražším nákupu zaznamenala – v roce 2020, kdy za 300 tisíc liber nakoupila z Wolfsburgu dánskou útočnici Pernille Harderovou.
Během pěti let se ale laťka stále zvyšovala, až v roce 2025 došla k novému milníku – jeden milion dolarů. Opět šlo o nákup Chelsea. Možná trochu překvapivě to ale byla útrata za defenzivní hráčku, americkou obránkyni a čerstvou olympijskou vítězku Naomi Girmovou. Emma Hayesová, bývalá koučka Chelsea a současná trenérka amerického národního týmu žen, ji označila jako nejlepší stoperku, kterou kdy viděla. A to londýnský celek potřeboval pro svůj vysněný triumf v Lize mistryň, který mu jako jediný chybí.
Městský rival Blues se ale nechtěl nechat zahanbit. Arsenal své dvě velké opory a nejvytíženější fotbalistky Alessii Russovou a Marionu Caldenteyovou získal jako volné hráčky, v létě navíc přibyla i hvězdná anglická útočnice Chloe Kellyová, která už předtím v klubu hostovala. Svůj triumf v Lize mistryň však chtěl londýnský velkoklub oslavit i velkým nákupem, a tak nabídl Liverpoolu milion liber za mladou kanadskou útočnici Olivii Smithovou. Reds nabídku přijali a nový rekord byl na světě. Ale ne na dlouho.
Triumf přišel možná trošku nečekaně za zámoří. Tým americké ligy Orlando Pride, kde mimo jiné působí třeba i legendární Brazilka Marta, si v mexické lize vyhlédl křídelnici Lizbeth Ovalleovou. Její cenovka se nakonec vyšplhala na 1,5 milionu dolarů.
A ani tady se částka nezastavila. Poslední den letního přestupového okna nabídl pořádné překvapení, které málokdo čekal. Klub London City Lionesses vlastněný miliardářkou Michelle Kangovou čekala první sezona v nejvyšší anglické lize a jejich nákup letních posil tomu odpovídal.
Klub vskutku nemá hluboko do kapsy a nebál se sáhnout i po osvědčených jménech, jako je třeba nizozemská záložnice Danielle van de Donková z Lyonu (který rovněž vlastní Kangová) nebo Alanna Kennedyová z Angel City. Přestup dosavadní kapitánky PSG Grace Geyorové, jejíž dosavadní kariéra byla spojena výhradně s pařížským klubem, byl ale i tak velkým šokem. O to víc, že s částkou 1,6 milionu dolarů šlo opět o posunutí hranice na ženském fotbalovém trhu.
Pohádka pro Arsenal
Opravdovou pohádku napsaly fotbalistky Arsenalu v Lize mistryň, kdy ve finále porazily téměř nezdolnou Barcelonu 1:0 a po 18 letech vrátily trofej do Anglie. Právě v roce 2007, kdy ale soutěž byla na úplně jiné úrovni, se jí londýnský celek zmocnil poprvé. V ženské soutěži je jediným anglickým klubem, kterému se to dosud povedlo.
Arsenalu ale nikdo moc nevěřil. Nejen, že jeho protivníkem byl katalánský velkoklub, který do finále prošel bez většího problému a těšil se na završení trofejového hattricku, ale i samotná cesta Arsenalu do finále byla překvapením.
Ve vyřazovací části totiž Gunners měli několikrát namále. Ve čtvrtfinále napřed prohráli 0:2 s Realem Madrid a do další fáze je poslala až domácí výhra 3:0. Stejný scénář se potom opakoval v semifinále s Lyonem, nejúspěšnějším klubem ženského fotbalu vůbec, kterému Arsenal doma na Emirates podlehl, v odvetě ve Francii ale dokázal favorizovaný celek zaskočit.
Finále se konalo 24. května v Lisabonu. Barcelona do něj vstoupila sebevědomá, posílená domácím titulem, Arsenal naopak po ligové prohře s Aston Villou a Brightonem, tedy papírově slabšími soupeři z dolní půlky tabulky. Tým pod vedením nizozemské koučky Reneé Slegersové ovšem ukázal, jak moc si triumf přál vybojovat a favorizované soupeřky zaskočil.
Už od začátku presoval a byl lepším týmem, nicméně ještě v poločase byl výsledek 0:0. Skóre zlomila až v 74. minutě po vystřídání švédská kanonýrka Stina Blacksteniusová a způsobila tím euforii na straně Gunners. Tím víc, že Barcelona nenašla odpověď ve formě nebezpečnější akce.
"It’s Arsenal, Champions of Europe," znělo stadionem po závěrečném hvizdu a u Gunners vypukla euforie. Asi nejvíc emotivní zážitek to byl pro vicekapitánku Leah Williamsonovou, která za klub hraje od devíti let, kdy přišla do klubové akademie a nikdy na sobě neměla dres jiného celku. Poslední výhru z roku 2007 pamatovala jako 10letá, kdy doprovázela své dětské hrdinky na hřiště. Na té z roku 2025 měla ovšem lví podíl a byla oceněna jako hráčka utkání.
Anglická obhajoba Eura
Nula. Přesně tolik minut vedly Angličanky v základní hrací době během vyřazovací části. I tak ale fotbalistky Anglie, přezdívané Lionesses, obhájily titul mistryň Evropy, čímž se zařadily po bok Německa mezi jediné dva týmy, kterým se to podařilo. Vše se odehrálo pod vedením trenérky Sariny Wiegmanové, která slaví už třetí evropský titul – po triumfu s rodným Nizozemskem v roce 2017 a Anglií v roce 2022.
Finále šampionátu bylo mimořádně dramatické. Anglie sice svůj první titul získala před třemi lety ve Wembley gólem v prodloužení, tentokrát ale musely Lionesses dojít až do penaltového rozstřelu. Duel se Španělskem skončil po 120 minutách 1:1 a rozhodující pokutový kop proměnila Chloe Kellyová, která byla klíčovou postavou už při předchozím triumfu. Útočnice Arsenalu, která v lednu téhož roku chtěla s fotbalem nadobro skončit, se stala opět miláčkem národa. Vedle rozhodující penalty ve finále to totiž byla ona, kdo zasadil rozhodující gól Itálii v prodloužení a poslal Anglii do finále.
Do turnaje přitom Angličanky nevstupovaly jako hlavní favoritky, přestože šlo o kralující mistryně. Většina expertů pasovala na vítězky Španělky, které v roce 2023 ovládly mistrovství světa a později i Ligu národů. Anglie navíc přijela do Švýcarska oslabená – chyběly jí opory jako Mary Earpsová, Fran Kirbyová nebo Millie Brightová – první dvě ukončily před turnajem reprezentační kariéru, třetí se jej rozhodla vynechat kvůli zranění.
Úvodní zápas proti Francii Anglie prohrála ostudně 1:2, což byla první porážka obhájkyň titulu v úvodním utkání mistrovství Evropy v historii. Na celkovou výhru by je tehdy nikdo netipoval. Následně se ale tým zvedl: Ve skupině porazil Nizozemsko 4:0 a Wales 6:1 a postupně začal připomínat celek, který je silný především mentálně. Což ukázalo hlavně play off.
Vyřazovací část přinesla několik momentů, které dokonale vystihovaly charakter Angličanek. Ve čtvrtfinále proti Švédsku dokázaly smazat ztrátu 0:2 a postoupily až po penaltách. Semifinále s Itálií rozhodlo prodloužení, ve kterém se prosadily Michelle Agyemangová a znovu Kellyová. Kapitánka Williamsonová zopakovala svou slavnou větu: "English are never done." A to perfektně vystihlo výkon jejího celku.
Finále proti Španělsku nabídlo další zvraty. Anglie se poprvé na turnaji ujala brzkého vedení, ale soupeřky ještě do poločasu vyrovnaly. O vítězi tak rozhodovaly penalty, v nichž sehrála klíčovou roli brankářka Chelsea Hannah Hamptonová, která několika zákroky výrazně přispěla k zisku titulu.
Anglie se tak mohla radovat z triumfu, který jen potvrzuje její odolnost a schopnost zvládat nejtěžší momenty, i když jí před turnajem věřil málokdo. Lvice znovu ukázaly, že výsledky se nerodí jen z dominance, ale i z vůle, zkušeností a schopnosti přežít krize – a zapsaly se tak znovu do historie ženského fotbalu.
Chcete se o ženském fotbalu i jednotlivých hráčkách a jejich příbězích dozvědět více? Sledujte stránku queenballers.com a nic vám neuteče.