Pořádky v národním týmu se mění. Tým se pustil do odlišné fotbalové filozofie než v posledních letech, obměňuje se kádr a věkový průměr klesl dolů. Rázem se tak mezi novými tvářemi české výkladní skříně objevují hráči, jako je Lukáš Ambros, který po skvělém angažmá v Polsku v létě přestoupil do Anderlechtu za pět milionů eur.
Ačkoliv je teprve na druhém srazu, nový kolektiv na něj dělá velký dojem. "Myslím, že už od prvního srazu v září se vytvořila skvělá parta, a to jak mezi hráči, tak v realizačním týmu. Je tu příjemná atmosféra. Myslím, že já i ostatní sem jezdíme rádi," vypráví mladý záložník.
Je na něčem konkrétním poznat, že se tým omlazuje? Třeba, že máte jiné zájmy než dříve, když tu bylo více třicátníků, kteří si dali kávu a užívali pohodu?
"To se mi těžko hodnotí. Už na minulém srazu bylo hodně mladých hráčů, takže nemám příliš s čím srovnávat. Každý má samozřejmě své zájmy, ale celkově si myslím, že jsme si dobře sedli a parta funguje skvěle."
Co se řeší, když se takhle sejdou mladí kluci ze zahraničí či Česka?
"Záleží samozřejmě na věku. Myslím, že hodně kluků už má vlastní rodinu nebo si buduje nějaké zázemí. Bavíme se o tom, jak se nám daří v klubech, jaký máme život mimo fotbal. Každý má samozřejmě také svoje vlastní záležitosti."
Vám bylo v červnu teprve dvaadvacet let, ale zníte také jako když už máte rád tu pohodu, zázemí…
"Určitě. Nedávno jsem se o tom bavil i s agentem Martinem Krobem. Polsko mi dalo hrozně moc, ať už po fotbalové, nebo možná ještě více po životní stránce. Vyspěl jsem tam. Našel jsem si tam také snoubenku, takže se můj život nějakým způsobem posunul. Určitě jsem dnes jiný člověk než před třemi lety ve Wolfsburgu, kdy jsme spolu tvořili blogy."
Na jaře se hodně řešilo vaše případné zapojení do týmu a to, jestli byste mu mohl pomoct i na MS. Nakonec jste nejel. Když ale vidím, jaký trenér je u týmu dnes, říkám si, že to nyní dává větší smysl. Přišla nominace ve správný čas?
"S tím souhlasím. Myslím, že v životě to tak někdy je. Co má přijít, přijde, a co ne, to se nestane. Těžko se mi to zpětně hodnotí. Samozřejmě jsem tehdy chtěl být v reprezentaci za jakýchkoliv okolností. Pro hráče je to nejvíc, když může hrát za svůj národ. Nevyšlo to, ale teď jsem tady a myslím, že mi současný styl fotbalu sedí více. Možná je tedy dobře, že to nakonec dopadlo právě takhle."
Říká se, že na hezké věci je dobré si počkat.
"Přesně tak. Určitě je to i v mém případě pravda."
Jak moc dává trenér Santiago Denia najevo, že chce hrát fotbal?
"Od prvního meetingu až po ten poslední je jeho myšlenka pořád stejná. Nezáleží na tom, proti komu hrajeme. Samozřejmě nemůžeme úplně ignorovat kvalitu soupeře, takže někdy je potřeba trochu ustoupit a uvědomit si, ať nejsme naivní. Na druhou stranu se s každým chceme měřit. Chceme ukázat, že umíme hrát fotbal, být sebevědomí a poprat se o výsledek."
Což je v zahraničí dneska už běžná věc, ale v Česku to ještě donedávna takhle nebývalo. Slýcháme o tom, že nemáme hráče, kvalitu…
"Těžko říct, jak to třeba vnímají ostatní kluci. Z toho, co tady vidím, si ale myslím, že to v sobě máme všichni. Někdo se s tím možná potýká více, někdo méně. Podle mě jde hlavně o to, abychom měli stanovený cíl, jasný plán a všichni ho dodržovali."
Dá se tedy už nyní říct, že český národní tým se vydal cestou kombinačního fotbalu?
"V reprezentaci je podle mě vidět, že se více zaměřujeme na to, aby byl fotbal atraktivní pro fanoušky. Aby se na něj chtěli dívat a neviděli jen souboje, ale také hezké fotbalové momenty. Myslím, že je to pro český fotbal prospěšné."
Pro českého fanouška jste do září byl takřka neznámý, protože polská ani belgická liga se tu moc nesleduje. Ale co trenér – jak vás měl nasledovaného?
"Myslím, že byli skvěle připravení. Věděli toho opravdu hodně a s tím, co mi říkali, jsem souhlasil. Všechno bylo na velmi dobré úrovni. Když mi například říkali, na čem bych měl ještě pracovat, dávalo mi to smysl. Myslím, že měli dobrou přípravu a u všech hráčů znali jejich kvality i oblasti, ve kterých se mohou ještě zlepšit."
Co po vás na hřišti chtějí?
"Říkali mi, že bych měl v zápasech ukazovat především sebevědomí. Nebát se mezi liniemi převzít míč, udělat kličku a být sám sebou. Zkrátka ukazovat to, co umím a co je mi přirozené. Na druhou stranu apelovali, že mám také zlepšit defenzivu, což sám moc dobře vím."
Předpokládám, že tohle chce slyšet každý hráč, který přijede na sraz. Aby se nebál hrát a byl sám sebou, že?
"Myslím, že je to skvělé. S něčím podobným jsem se setkal už dříve v Anderlechtu. Trenér vám dá důvěru v tom, co umíte. Samozřejmě vám řekne, že můžete udělat chybu, ale pokud ukážete své kvality a budete dělat to, co umíte, může z toho těžit celý tým i vy osobně. Díky tomu se pak můžete více zaměřit na věci, které po vás trenér chce zlepšit. Třeba defenzivu, správné postavení nebo chování v soubojích. Myslím, že je pro hráče důležité, aby měl takovou důvěru."
Jak v praxi funguje španělský realizační tým, především trenér? V čem je jeho práce specifická?
"Myslím, že reprezentace je specifická už tím, že na přípravu není mnoho času. Tréninků není mnoho, odehrajete dva zápasy a je konec. Hráči navíc přijíždějí po klubových utkáních. Já hrál ještě v neděli, takže jsem další dva dny prakticky nic nedělal, protože se ještě zotavujete ze zápasu. V tom je to pro trenéry i hráče náročné, nemáte tolik času na přípravu. Máme ale jasný plán od začátku srazu až po zápas. Teď už ho jen přenášíme na hřiště, aby si každý jednotlivé situace zažil a věděl, co má dělat."
Takže žádné dlouhé drily, ale především zaměření na konkrétní zápas a úkoly jednotlivých hráčů. Dostáváte také nějaké domácí úkoly?
"Vyloženě úkoly nemáme, ale musíme vyplňovat dotazník. Píšeme tam, jak spíme, jak se cítíme a jaký byl trénink…"
Odpovídáte upřímně?
"Myslím, že většina, možná všichni, to berou seriózně. Je to zpětná vazba pro kondičního trenéra a celý realizační tým, aby věděli, jak se cítíte. Já osobně ale raději přijdu za někým a řeknu mu to přímo. Vyplňování dotazníků má samozřejmě každý nastavené jinak, ale mám raději osobnější přístup. Jsem na podobné věci zvyklý i z Anderlechtu, kde používáme náramek a aplikaci Whoop, který je propojený s týmem. Realizační tým tak vidí všechno a nemusíme nic vyplňovat."
Spousta kluků byla po prvním srazu nadšená a mluvila o skvělé atmosféře a změně oproti dřívějšímu režimu. V čem to vidíte?
"Z toho, co cítím, je tady velmi dobrá atmosféra. Ať už na tréninku, nebo při společných aktivitách. Je vidět, že je tu každý rád a těší se na zápasy i na to, že může hrát za Česko. Samozřejmě nemohu moc srovnávat s minulostí, protože jsme tu nebyl, ale teď mohu s ledovým klidem říct, že se tu cítíme super."
Na minulém srazu se toto často zmiňovalo. Také zlepšený herní projev. Ale výsledky nebyly dobré. Jak složité tehdy bylo udržet dobrou náladu?
"Myslím, že každý hraje fotbal pro radost, ale 90 procent té radosti vám přinášejí vítězství. Samozřejmě jsou krásné i momenty, kdy dáte gól nebo se vám něco povede. Moje pocity byly smíšené. Byl jsem rád, že se fotbal změnil, že chceme hrát atraktivně a také držet míč. Zároveň ale nemůžeme zapomínat na kvalitu soupeřů. Není to jednoduché. Teď máme jasný cíl: do každého zápasu jdeme vyhrát. Jestli se to povede, teprve uvidíme. Někdy se s kvalitou soupeře nedá nic dělat. Můžete odehrát dobrý zápas, ale soupeř vás stejně přehraje, protože má vyšší kvalitu."
Kde sledovat zápas se Španělskem v TV >>
Takže víte, že jen dobrá nálada a lepší dojem u fanoušků ještě nic neznamenají?
"Reprezentace je především o výsledcích. Pokud se chceme v budoucnu dostat na mistrovství Evropy nebo světa, musíme vyhrávat. Myslím ale, že teď je zároveň dobrá chvíle vybudovat tým a hrát fotbal s jasnou herní myšlenkou. Potom se můžeme snažit dotáhnout všechno také k bodovým ziskům."
Na druhou stranu jste čelili Španělsku či Anglii. Jedni jsou mistři světa, druzí brali bronz, zatímco Češi na MS zklamali. Vnímali jste, že na takovou úroveň je pro vás zatím brzy?
"Myslím, že všichni zachovali chladnou hlavu. Po čtyřech porážkách. Samozřejmě vás to mrzí, protože chcete zápasy vyhrávat. Na druhou stranu už se to stalo a nemůžete to vrátit. Před sebou máte další důležitá utkání, která můžete znovu vyhrát."
V mládí jste nosil kapitánskou pásku. Navíc vím, že jste vůdčí osobnost. Jak se vám to zpracovávalo?
"Není jednoduché být na hřišti, když dostáváte góly nebo prohráváte. Po celou dobu, co jsem v týmu, se snažím udělat něco pro mužstvo a pomoct zápas otočit."
Mluvíte na hřišti už i v reprezentaci, nebo jste se zatím neosmělil?
"Jak kdy. Myslím, že v tomhle mám ještě prostor se zlepšit. Něco v sobě ale určitě mám. Jde jen o to, abych si trochu vybudoval pozici. Myslím, že by nebylo fér, kdybych ve 22 letech na první srazu hned po někom křičel… Sice už je to věk, ve kterém se v zahraničí lídři profilují, ale je to různé. Někdo se prosazuje výkonem a tím, že je na něj spoleh a dá se o něj opřít, někdo zase víc mluví. Je více způsobů, jak můžete vést kolektiv."
Španělsko do Prahy nepřivezlo dvě největší hvězdy – Rodriho a Lamina Yamala. Věříte si o to víc?
"Mně je to vlastně jedno. Samozřejmě existují hráči s větší kvalitou než ostatní, ale týmy jako Španělsko nebo Anglie mají další fotbalisty, kteří je dokážou zastoupit. Může to pro nás být výhoda, ale musíme se připravit úplně stejně, protože nás nečeká nic jednoduchého."
Na druhou stranu Španělsko bez Yamala… Není to jako kdyby Argentina nepřivezla Messiho?
"To si úplně nemyslím. Ani jeden by mě navíc moc nemrzel. Pro mě by to bylo téma, kdyby přijelo třeba Portugalsko bez Cristiana Ronalda. To by bylo horší z pohledu zážitku. Cristiano a Messi jsou pro mě ještě úplně někde jinde než Yamal. Lamine má pořád teprve osmnáct nebo devatenáct let… Je to skvělý hráč, ale podle mě je ještě trochu brzy řadit ho do stejné kategorie jako Ronalda nebo Messiho."
Hodně se zmiňuje, že jste v Oviedu proti Španělům neudělali ostudu a naopak se nebáli hrát. Ukázalo vám to utkání, že se jich nemusíte bát?
"Už od začátku srazu, po prvních dvou zápasech a následně i po všech čtyřech, se mi potvrdilo, že kvalita v našem týmu je. Nemyslím si ale, že rozdíly jsou tak velké. Samozřejmě mají skvělé hráče, kteří nastupují za nejlepší kluby na světě. Nemyslím si však, že bychom proti nim vůbec neměli šanci. Laťka je podle mě blízko a potom rozhodují detaily."
Kde podle vás může být strop českého fotbalu, když se podíváte na současný potenciál hráčů, kteří byli nebo jsou nyní v nominaci?
"Myslím, že český fotbal by měl určitě mít ambici postoupit na Euro. Bude to také náš cíl. Potom se uvidí, co případně dokážeme přímo na turnaji."
K němu ale povede ještě dlouhá cesta, kterou budete kloubit s klubovým fotbalem. Jak jste se usadil v Anderlechtu?
"Od začátku jsem cítil, že mě všichni v týmu dobře přijali a že jsem si s nimi sedl. Vyhovovala mi mentalita, trenérův plán i to, jakým způsobem chceme hrát. Na tom vždycky záleží. Když jsem přestupoval, říkal jsem si, že možná budu potřebovat nějaký čas na adaptaci. Po týdnu nebo dvou jsem si ale uvědomil, že je to pořád fotbal a není moc co řešit. Samozřejmě jde o jinou zemi a jinou kvalitu, ale pořád je to stejná hra. Z nějakého důvodu si vás vybrali a přivedli. Potom jsem si říkal, že jednoduše ukážu, co umím. Buď to vyjde, nebo se budu muset naučit něco navíc. Vyšlo to."
V Česku jsem zaznamenal názory, proč vás z Polska nekoupil nějaký tuzemský velký klub. Bylo by to pro vás vůbec téma?
"S agentem jsem se o tom bavil a žádné mimořádné nabídky nebyly. Upřímně jsem se ale ani sám úplně nehrnul zpátky. Jakmile přišla zajímavá možnost v podobě Anderlechtu, věděl jsem, že to pro mě bude skvělé. Znamenalo to další rozvoj mě jako hráče i jako člověka a možnost poznat novou zemi. Chtěl jsem to vyzkoušet."
Jste jeden z mála českých hráčů, kteří odešli brzy do zahraničí a prosadili se v dospělém fotbale. Zaváhal jste někdy na té cestě, jestli jste udělal správnou věc?
"Upřímně jsem tomu celou dobu věřil. Občas se samozřejmě objevovaly pochybnosti, které přicházely spíše od ostatních nebo z médií. Řešilo se, jestli je třetí německá liga správným krokem a jestli bych neměl raději jít do první české ligy nebo někam jinam."
Třeba do Polska.
"Přesně tak, třeba do Polska. (smích) Objevovaly se otázky, jestli je tamní soutěž dostatečně kvalitní. Člověk se nad tím na chvíli zamyslí a přemýšlí, jestli je na správné cestě. Díky své mentalitě a také pomoci Víti Schlesingera (osobní mentální kouč, pozn. red) jsem ale své cestě věřil. Věděl jsem, že ať budu kdekoliv, jsem tam, kde je to pro mě v danou chvíli nejlepší. Všude na sobě můžete pracovat, zlepšovat se a posouvat dál."
Když dnes sledujete českou ligu a její úroveň a práci s mladými hráči, doporučil byste jim, aby udělali totéž a vybrali si Polsko, Belgii nebo Nizozemsko pro lepší rozvoj?
"To se mi těžko hodnotí. Českou ligu příliš nesleduji. Když tam hraje někdo, koho znám, podívám se, ale celkově ji nijak intenzivně nesleduji. Myslím, že každý si to musí zvážit sám. Jak jste říkal, někteří hráči odešli a nevyhovovalo jim to. Není to jednoduché, protože opouštíte rodinu i kamarády. Je to velký životní krok. Já jsem ale ze svého pohledu rád, že jsem to udělal. Posunulo mě to po lidské i fotbalové stránce. Mentalita, tréninky i celkové fungování v Německu nebo i nyní v Belgii jsou na vysoké úrovni."
Jaký je vlastně fotbal v Belgii?
"Docela fyzický."
Máte na mysli naběhané kilometry, nebo o souboje?
"Obojí. Myslím, že většina týmů chce hrát fotbal. Je tam jen málo mužstev, která vyloženě nakopávají míče. Většina hraje kombinačně. Liga je ale velmi intenzivní a dynamická. Je v ní hodně intenzivních běhů a také ostrých soubojů. Přirovnal bych ji trochu k anglické lize. Říká se, že belgická liga je taková malá Premier League."
Ne nadarmo se z Belgie často přestupuje právě do Anglie…
"Kvalitou je belgická liga samozřejmě níže než Premier League, ale je to skvělá příprava na další krok. Souboje, dynamika hráčů a celková intenzita jsou na dobré úrovni."
Anderlecht má v posledních letech období bez úspěchů, přitom se jedná o obří klub. Už jste to pocítil?
"Anderlecht má ambice být mezi nejlepšími dvěma týmy. Konkurence je ale stále větší. Union, Genk, Gent a další kluby se každou sezonu zlepšují a také bojují o přední příčky. Je proto těžké určovat nějaké konkrétní cíle. Ambice klubu jsou ale jasné. Teď se tam něco buduje a myslím, že to vypadá velmi dobře. Uvidíme, jak se to podaří."
Co vás v Anderlechtu nejvíce překvapilo?
"Asi mentální nastavení mladých hráčů. Jejich přístup a mentalita jsou oproti Česku úplně jinde. Věří si, jsou možná až moc sebevědomí. O tom se s agentem bavíme poměrně často. Strašně se mi líbí, jak v Belgii pracují s mladými hráči, co do nich chtějí dostat. Vím, jaký jsem byl v osmnácti letech a k tomuhle jsem měl daleko. Je znát, že ti kluci jsou vychováváni pro elitní klub v zemi."
Vy jste tam vlastně jeden z těch starších hráčů v kádru, že?
"Patřím mezi starší hráče, pomalu ty nejstarší. Pro mladé kluky je to samozřejmě trochu jednodušší. Když si ale vzpomenu, jak jsem v patnácti odcházel do Wolfsburgu, vím, že to nebylo snadné. Sice umíte potřebné věci, ale když najednou nastupujete vedle velkých hvězd, něco to s vámi udělá. Není jednoduché se s tím vyrovnat. V Belgii ti kluci do prvního týmu přicházejí dobře takticky i individuálně připravení. Nebojí se zkoušet věci jeden na jednoho, udělat kličku nebo nějakou fintu."
A ještě jsou v tom podporováni?
"Přesně tak. Ani za to nejsou káráni. Naopak se fandí tomu, že se o něco pokusili. Samozřejmě když míč ztratíte, musíte okamžitě přepnout a získat ho zpátky. Ale samotná odvaha něco vyzkoušet je tu podporovaná."
Je to největší rozdíl oproti klukům, kteří vyrůstají v Česku?
"Mně to tak připadá. Každý umí v Česku dát dlouhý míč, přihrát nebo proměnit penaltu. Ve velkém fotbale ale rozhoduje hlava. Ve velkých zápasech a důležitých momentech musíte dokázat udržet svou kvalitu. Právě tam podle mě rozhoduje mentalita. V zahraničí, konkrétně v Belgii, vidím, že mladí hráči mají v tomto směru velký potenciál."
A přitom jste všichni obří konkurenti…
"Jednoznačně. Je to tam svým způsobem válka, každý si to svoje musí vybojovat. Všichni chtějí hrát, všichni vidí cestu ke svým snům a nekoukáte doleva doprava a bojujete. Samozřejmě musíme být jeden tým, na hřišti táhnout za jeden provaz, ale po tréninku či zápasu je to zase jiné. I to je oproti Česku odlišné."
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
