Jak to vypadalo před zápasem USA? Fotbalové bláznovství jako předzvěst možných změn

V Seattlu začalo fotbalové šílenství už brzy ráno, tedy ještě dlouho předtím, než se rozjel duel proti Austrálii. Od sedmé hodiny byly bary kolem stadionu plné, ulice v okolí uzavřené pro auta a všude vás vítala červenobílá masa – tedy s trochou zelené a žluté.

V devadesátých letech to ještě nebylo ono, ale teď už je fotbalová kultura v USA výrazně lepší. Seattle Stadium zaplnilo 66 925 diváků, kteří byli navíc po celý zápas hodně slyšet. Atmosféra připomínala spíš evropské stadiony než obvyklou pasivitu, která je Američanům často přisuzována.

Každý skluz byl odměněn potleskem, každá chytrá přihrávka oceněna. Publikum, navzdory všem předsudkům, mělo pocit, že je součástí zápasu.

Tým trenéra Mauricia Pochettina zatím na turnaji naplňuje očekávání. Do pátečního utkání nastoupil bez hvězdného Christiana Pulisica, který chyběl kvůli zranění lýtka, takže bylo zajímavé sledovat, jak si bez něj poradí. Ale žádný problém to nakonec nebyl.

Ricardo Pepi a Folarin Balogun si v útoku rozuměli skvěle, zatímco Weston McKennie využíval prostor na pravé – Pulisicově – straně a byl pro soka hrozbou.

Od brankáře po útok je tohle tým, který je potřeba brát vážně. S Pochettinem na lavičce mají zkušeného trenéra s osobností, který nedovolí, aby tým podlehl tlaku velké akce.

Diváci ženou tým vpřed

Televizní stanice Fox Sports měla pro zápas klasicky studio přímo před stadionem, takže při živém vysílání pro celou zemi bylo vidět, jak se venku shromáždily tisíce lidí. A to připomínalo pokrytí, jaké bývá vyhrazeno velkým univerzitním zápasům v americkém fotbale.

Pocit, že se z toho stává turnaj pro lidi, byl znát i po zápase. Při procházce kolem Pioneer Square bylo na ulicích stejně dresů USA jako dresů baseballových Seattle Mariners. Mariners přitom hráli v pátek večer proti Boston Red Sox, což je pro obyvatele Seattlu tradiční večerní program. Tentokrát ho ale zastínil zápas mužské fotbalové reprezentace.

K vidění byli i smutní příznivci Austrálie, někteří si povídali s americkými fanoušky, jiní pokračovali v oslavách v nespočtu barů v centru města. Jedna věc ale upoutala mou pozornost, pár ulic od stadionu stála venku skupinka mladých lidí v kruhu a dělala "žongly". To je běžný obrázek po celém světě, ale v Americe zatím ne.

Možná je to fotbalová horečka, kterou tady teď všichni cítí, taková euforie po vítězství národního týmu na domácí půdě. Ale možná je to předzvěst změn. V roce 1994 skončili Američané v osmifinále po nevýrazném vystoupení, které si většina pamatuje hlavně kvůli nevkusu v podobě dresů s džínovým motivem. Očekávaná vlna nadšení pro fotbal tehdy nepřišla.

O více než třicet let později má tým, kterému fandí celá země, argentinského trenéra, který po zápase přiznal, že ho fanoušci dojali a mužstvo složené z borců hrajících v Evropě. To je rozhodně něco navíc oproti svým předchůdcům.

Možná tu zůstanou, možná vytvoří odkaz. Zatímco čekáme, jak to dopadne, je cítit, že ta pravá fotbalová party teprve začíná.

Všechny zápasy mistrovství světa můžete sledovat na Oneplay. Registrujte se ZDE.

USA – Austrálie 2:0