Jak Tuchel mění Anglii? Od organizace k bezstarostnosti. A s vírou ve druhou hvězdu

Anglie – Chorvatsko 4:2

Čtyři góly do sítě sympaticky hrajícího Chorvatska. Úctyhodných 22 střeleckých pokusů, z nichž polovina šla na bránu! Wow. Větší xG si na turnaji vypracovalo zatím pouze Německo v duelu s outsiderem z Curacaa. Anglická hodnota 3.21 proti Vatreni naznačuje, jak dobře si směrem k bráně soupeře tým Thomase Tuchela počínal.

Ano, jistě pomohl smolný faul Luky Modriče, po kterém měl Harry Kane dva pokusy proměnit penaltu. Chorvatsko také dvakrát skórovalo. Anglii se ale nedá upřít, že působila svěžím dojmem a řídila se heslem: nejlepší obrana je útok.

První poločas ještě nevypadal ze strany Anglie tak výjimečně. Na hře byly patrné prvky, kterými se reprezentace Albionu prezentovala v obdobích pod Royem Hodgsonem a Garethem Southgatem: tedy důraz na stabilitu hry a dobrou organizaci zejména směrem do defenzivy.

V Arlingtonu se však něco změnilo...

Cosi podstatného se stalo o poločasové přestávce. "Přestaňte být spoutaní. Uklidněte se. Čeho se bojíme? Chceme snad tu druhou hvězdu, ne? Pojďme na to," vyzval prý Thomas Tuchel své svěřence.

Ihned dopředu!

Zatímco konzervativní Southgate dříve cítil zodpovědnost za výsledky týmu vůči milionům fanoušků i královské rodině, a za jeho éry se hrál často fotbal s opatrným přechodem do útoku, Tuchel šlápl na plyn.

Vzal odpovědnost na sebe a sdělil hráčům, že klidně mohou hrát bezstarostně. "Bylo zjevné, že Anglie najednou mnohem rychleji zahajovala protiútoky. Když se naskytla příležitost, přenášela míč rychle do volných prostor a tím Chorvatsko začala přehrávat. Možná právě tohle je ten styl, který Tuchel od svého týmu bude chtít vidět častěji," všímá si Ali Pollock, redaktor anglické redakce Livesport Zpráv.

Začalo jedno velké představení, kterému Chorvatsko přestávalo stačit. Zatímco v prvním poločase se Anglie prosadila jen po standardních situacích, ve druhé půli byly k vidění smrtící rychlé protiútoky i častý tlak okolo velkého vápna soupeře.

12 nových jmen

Je Anglie opravdu jiná? Pohledem na nominaci dojdeme k tomu, že oproti Euru 2024 je ve výběru 12 jiných jmen. Základní sestava z finále mistrovství Evropy k úvodnímu duelu na MS 2026 doznala šesti změn. Zůstali jen Jordan Pickford, John Stones, Declan Rice, Jude Bellingham a samozřejmě Harry Kane.

Ano, Tuchel si tým postavil po svém a do výběru nevzal třeba Trenta Alexandera-Arnolda, Cole Palmera nebo Phila Fodena. Ale povedlo se mu najít nový motor středové řady. Jedna z klíčových rolí připadla Elliotovi Andersonovi. V Nottinghamu ukrytý záložník distribuoval po ziscích míčů středně dlouhé přihrávky, které Anglii otevíraly prostor. 

Díky tomu se daleko výrazněji mohl předvést třeba Noni Madueke nebo zmíněný Bellingham. První jmenovaný zapsal v útočné třetině hřiště osm úspěšných nahrávek z devíti pokusů, druhý měl mimo jiné 41 doteků s míčem, vyprodukoval tři střely a vsítil i vítězný gól. Skóroval právě po rychlém kontru.

Anglie prostě vypadá velmi sebevědomě. A druhá hvězda, o které Tuchel mluvil, nemusí být nereálná. Právě tenhle symbol si zvolil ve své motivační řeči, když se představovala nominace týmu na mistrovství světa – zlatou hvězdičku mají hráči vyobrazenou na dresu nad znakem na prsou. A druhá vedle ní by jistě Angličanům slušela.

Už je to 60 let, co Albion v domácím prostředí získal titul mistrů světa. V roce 1966 to ale také bylo naposledy, kdy Angličané vyhráli na mistrovství světa svůj zápas poměrem 4:2. Ano, bylo to v památném finále proti Německu a součástí kanonády byl tehdy i slavný gól Geoffa Hursta.

Když se poprvé hrál světový šampionát v USA v roce 1994, Anglie na něm chyběla. Tentokrát si nejdůležitější turnaj ujít nenechala. A Thomas Tuchel začal své angažmá na velké scéně velmi symbolicky…

Všechny zápasy mistrovství světa můžete sledovat na Oneplay. Registrujte se ZDE.