Představení skupiny L: Chorvaté s novou generací, svobodnější hvězdy Anglie i nejstarší výběr MS

Chorvatsko

Jen málokterá reprezentace dokázala v posledních letech na mistrovství světa tak pravidelně překonávat očekávání jako Chorvatsko. Jedna fotbalová generace ze země s necelými čtyřmi miliony obyvatel se zařadila mezi nejúspěšnější účastníky světových šampionátů. Stříbro z Ruska 2018 a bronz z Kataru 2022 představují výsledky, o nichž si mnohem větší fotbalové velmoci mohou nechat jen zdát. Architektem tohoto úspěchu je devětapadesátiletý trenér Zlatko Dalič, kterému chybí v medailové sbírce z mistrovství světa pouze zlatá.

Favority na zlatou medaili hledají fotbaloví fanoušci jinde, ale Chorvatsko již dokázalo překvapit favority a určitě se o to pokusí i letos. Hráči, kteří přinesli své zemi největší úspěchy v historii, se sice postupně blíží ke konci kariér, ale stále zůstávají mimořádně konkurenceschopní. Trenér Dalič navíc během posledních let úspěšně zapracoval novou generaci hráčů, takže reprezentace nevstupuje do turnaje jako tým veteránů za zenitem, ale jako mužstvo schopné bojovat o nejvyšší příčky i dnes.

Velkou výhodou je, že zůstávají známá a spolehlivá jména. Dalič vede reprezentaci už téměř deset let a málokterý národní tým disponuje tak jasně definovanou identitou. Chorvati vědí, jak chtějí hrát, a dokážou se přizpůsobit různým typům soupeřů. Umějí dominovat prostřednictvím držení míče, ale stejně dobře zvládají trpělivě čekat na svou příležitost a udeřit z protiútoku. Zvládají tak utkání proti outsiderům i favoritům.

Videopreview Luky Modriče

Přesto existují i otazníky. Největší se pochopitelně týká věku některých klíčových hráčů. Luka Modrič je i ve čtyřiceti letech mimořádný fotbalista, ale už nemůže odehrát každý zápas ve stejném tempu jako před osmi lety. Také Ivan Perišič nebo Andrej Kramarič patří ke zkušenějším členům kádru. Chorvatsko proto bude potřebovat, aby větší odpovědnost převzali hráči jako Martin Baturina, Petar Sučič, Luka Sučič či Joško Gvardiol.

Právě nová generace představuje největší důvod k optimismu. Zatímco po mistrovství světa 2018 se mnozí obávali, že Chorvatsko čeká nevyhnutelný ústup ze slávy, realita byla opačná. Vedle zkušených lídrů vyrostla další skupina mimořádně talentovaných fotbalistů. Gvardiol se zařadil mezi světovou elitu, Baturina patří k nejzajímavějším záložníkům své generace a do popředí se tlačí i mladíci jako Luka Vuškovič. Právě schopnost neustále produkovat nové talenty umožňuje Chorvatům držet krok s mnohem lidnatějšími zeměmi.

Taktický profil týmu

Daličovi přinesla největší úspěchy hra na čtyři obránce. Nyní však chorvatský trenér sází na hru se třemi stopery a je velmi pravděpodobné, že se s takovou taktikou představí i na mistrovství světa. Základem však stále je technická kvalita ve středu hřiště, neboť právě záloha představuje tradičně nejsilnější část mužstva. Modrič, Mateo Kovačič, L.Sučič či Baturina dávají týmu schopnost kontrolovat tempo zápasu a udržet míč i pod vysokým tlakem.

Na rozdíl od některých předchozích generací však současné Chorvatsko není závislé pouze na kombinaci. Dalič postupně přidal větší důraz na rychlé přechody do útoku a využívání prostoru za obrannou linií soupeře. Důležitou roli v tom hrají především křídelní hráči a ofenzivně ladění krajní obránci. Tuto sílu naplno poznali čeští hráči během kvalifikačního zápasuf v Chorvatsku, kdy silnému soupeři podlehli 0:5.

Významnou roli hrají také krajní obránci a pohyb ofenzivních hráčů mezi liniemi. Gvardiol je díky své univerzálnosti schopen podporovat útok podobně jako záložník a vytvářet početní převahu na levé straně. V tříčlenné obraně však může být jeho role jiná. Chorvaté se zároveň nespoléhají na jediného tvůrce hry, ale rozkládají kreativitu mezi více hráčů, což soupeřům komplikuje obrannou hru.

Největší síla Vatreni ale spočívá v těžko měřitelných kvalitách. Jde o zkušenost, odolnost a schopnost zvládat krizové situace. Právě díky těmto vlastnostem se Chorvatsko v posledních letech opakovaně dostávalo dál, než předpokládaly papírové prognózy. Pokud si tuto schopnost přenese i do Severní Ameriky, bude znovu patřit mezi nejnebezpečnější týmy celého turnaje.

Predikce: šestnáctifinále

Anglie

Silný rozruch vzbudila mezi fotbalovou veřejností první nominace Thomase Tuchela na velký mezinárodní turnaj. Opomenuta byla řada hvězdných jmen v čele s Colem Palmerem, Philem Fodenem či Trentem Alexanderem-Arnoldem. Na druhou stranu, základní sestava i lavička je stále nabitá tolika špičkovými fotbalisty, že na hřišti si běžný fanoušek žádné absence snad ani nevšimne.

Německému trenérovi každopádně nejde upřít pořádnou porci odvahy, neboť v případě neúspěchu to za kontroverzní rozhodnutí může pořádně schytat. Laťka navíc není nastavena vůbec nízko. Často kritizovaný Gareth Southgate dovedl své svěřence do dvou finále evropských šampionátů, mezi světovou elitou skončil jednou v semifinále a podruhé ve čtvrtfinále.

Taktický profil týmu

Tuchel jakožto pragmatický kouč, který své kvality ve vypjatých zápasech potvrzoval v PSG i v Chelsea, si zakládá na klasickém rozestavení se čtyřmi obránci. Největším otazníkem se zdá být to, zda ve stoperské dvojici Marca Guehiho doplní dosavadní klubový spoluhráč John Stones, nebo opora zadních řad Aston Villy Ezri Konsa.

Na krajích obrany by měli naskakovat moderní beci Reece James s Nicem O’Reillym, které Tuchel dokáže při postupném útoku využít různými způsoby – ať už po boku stoperů, v okolí zataženého záložníka či na úrovni soupeřovy defenzivní linie.

Videopreview Harryho Kanea

Na pozici defenzivních středopolařů spolu v kvalifikaci pravidelně operovali Declan Rice s Elliotem Andersonem, svou roli však mohou sehrát i stále ještě mladíček Kobbie Mainoo či naopak ostřílený Jordan Henderson. Oči každopádně budou směřovat především na hvězdu Arsenalu. Rice totiž vedle špičkového vyvážení míče a tvorby hry z hloubi pole pomůže Tuchelovi i při další disciplíně. Současný realizační tým akcentuje důležitost standardních situací, a to nejen rohových kopů, ale také dlouhých autů.

Teď se už ale pojďme přesunout k nejofenzivnější čtveřici, která je přeplněna hráči patřícími mezi světovou špičku. Své místo v sestavě rozhodně dostanou Harry Kane a další čerstvý mistr Premier League Bukayo Saka. Silnou pozici měl na pozici číslo deset dlouhodobě Jude Bellingham, avšak Morgan Rogers je Tuchelovým oblíbencem a nebylo by žádným překvapením, kdyby přednost dostal právě produktivní univerzál Aston Villy.

Rogers ostatně může naskočit také na levém křídle, byť tam se spíše bude rozhodovat mezi Anthonym Gordonem a Marcusem Rashfordem. Zapomínat nesmíme ani na Eberechi Ezeho, který je úplně odlišným typem hráče oproti ostatním anglickým koním v ofenzivě.

Právě šířka kádru, která je i bez vynechaných velkých jmen enormní, je v rukou německého trenéra extrémně silnou zbraní. Po ztrátě míče si totiž zakládá na okamžitém vyvíjení tlaku ve vysoké intenzitě.

Dle svých slov o to více, že na reprezentační úrovni nemá příležitost vymýšlet a učit své svěřence tolik taktických variant. S tím souvisí i oproti Southgateovým dobám větší volnost v ofenzivě, která je zároveň spojena rychlejším přechodem do útoku a častější výměnou pozic.

Predikce: 4. místo

Ghana

Ghanský národní tým si historicky první vítězství na mistrovství světa připsal v utkání, které zároveň odstartovalo ústup české reprezentace z největší slávy. Od té doby Black Stars zaznamenali další čtyři výhry. Na prvních dvou turnajích postoupili ze skupiny, přičemž v roce 2010 dokonce hlasitě klepali na brány semifinále. V letech 2014 a 2022 už ale mezi nejlepší neprošli.

Letos se pokusí zavzpomínat na doby, kdy v jejím dresu váleli Michael Essien, Asamoah Gyan, Samuel Kuffour či Otto Addo, který vedl Ghanu už na světovém šampionátu v Kataru a dovedl ji i na turnaj do Severní Ameriky.

V dubnu převzal tým zkušený Carlos Queiroz. Portugalský kouč na minulém šampionátu málem dovedl Írán mezi nejlepších šestnáct a letos bude ve 73 letech třetím nejstarším trenérem turnaje po Dicku Advocaatovi a Miroslavu Koubkovi. V minulosti vedl také Jihoafrickou republiku či Egypt.

Queiroz se nyní pokusí přenést svou detailně propracovanou strategii i do ghanského národního týmu. Black Stars vstoupí do turnaje v Torontu proti Panamě, následně vyzvou v Bostonu Anglii a skupinu uzavřou ve Philadelphii soubojem s Chorvatskem.

Taktický profil týmu

Brankář Lawrence Ati-Zigi už šest let působí ve Švýcarsku, přestože by klidně mohl poptávat angažmá v pěti nejlepších evropských ligách. Své kvality potvrdit v posledním přípravném utkání proti Walesu, které skončilo remízou, díky čemuž pomohl zastavit ghanskou sérii porážek. Kouč Queiroz před něj postavil jenom tři obránce, což na turnaji patrně nebude chtít zopakovat ani proti Panamě.

Čtyřčlenná obranná řada se proto jeví jako pravděpodobnější varianta, zvlášť když v přípravě proti Německu nastoupila Ghana dokonce s pěti obránci. Pokud chce pomýšlet na úspěch, bude se nejspíš držet hesla "bezpečnost především". Kvůli zranění navíc bude scházet jinak stabilní člen defenzivy Alexander Djiku.

Mohammed Salisu a Mohammed Kudus v nominaci chybí kvůli zranění. Thomas Partey sice vyměnil Arsenal za Villarreal, stále však platí, že jde o vynikajícího defenzivního záložníka, jehož styl hry je pro soupeře mimořádně nepříjemný. Ovšem záleží, zda se do Kanady vůbec dostane. Jen pár hodin před výkopem totiž stále neměl povolení ke vstupu do země.V

V záloze mu budou vypomáhat buď Kwasi Sibo z Ovieda nebo Elisha Owusu z Auxerre. Ve Francii působí hned sedm nominovaných hráčů a minimálně Gideon Mensah s Alidu Seidu mohou reálně pomýšlet na výraznou porci minut i během světového šampionátu.

Zato Abdul Rahman Baba patří spíše k náladovějším hráčům, kterým bývá vyčítáno, že jejich výkony v reprezentaci zaostávají za těmi klubovými. Přesný opak do určité míry představuje Jordan Ayew. Jeho bratr André se do konečné nominace nevešel, takže právě Jordan zůstává jediným pokračovatelem odkazu slavného otce Abediho Pelého, který je považován za jednoho z nejlepších afrických fotbalistů všech dob.

Videopreview Antoina Semenya

V útoku má Ghana obrovskou sílu. O kvalitách Ernesta Nuamaha by mohl dlouze vyprávět i jeho bývalý spoluhráč z Lyonu Pavel Šulc, přestože dvaadvacetiletý talent vinou vážného zranění v uplynulé sezoně mnoho neodehrál. Dobře se navíc ukazuje také Prince Adu v dresu Viktorie Plzeň.

Variantou je také francouzskou, anglickou a italskou ligou prověřený Kamaldeen Sulemana, jenž by v útoku mohl doplnit Semenya, Abdula Fatawua a Iňakiho Williamse. Důležité také bude, aby členové kádru upřednostnili týmovost před snahami o vlastní zviditelnění.

Predikce: základní skupina

Panama

Panama veze na mistrovství světa kádr s věkovým průměrem 30,4 let, což z ní dělá nejstarší výběr na šampionátu. Rozdíl oproti nejmladšímu Pobřeží Slonoviny je 4,5 roku. Dva nejzkušenější hráči Aníbal Godoy a Alberto Quintero navíc dohromady dají neskutečných 300 zápasů za národní tým.

Statistickou zajímavostí je, že panamský národní tým se účastní mistrovství světa teprve podruhé a v obou případech přivezl vůbec nejstarší soupisku na turnaji. Sázka na zkušenosti je ale logická. Trenér Thomas Christiansen totiž nemá k dispozici žádnou velkou hvězdu. Fotbal v Panamě je nicméně obecně na vzestupu a lze tvrdit, že při slabším období Kostariky a Hondurasu je právě Panama nejkvalitnějším týmem středoamerického regionu po Mexiku.

Situace by se navíc měla i nadále zlepšovat, protože Panama produkuje typologicky zajímavé dynamické a silové hráče vhodné i pro evropský fotbal. O mladém útočníkovi Josuém Vergarovi jsme psali i v naší analýze. Za budoucí ofenzivní superstar je pak považován především Kadir Barría. Mezi fanoušky se dokonce objevovaly hlasy, zda hráče Botafoga nevzít už nyní na mistrovství světa. Smysl by to dávalo, protože Panama nemá v kádru spolehlivého zakončovatele, nicméně Christiansen zatím na Barríu nevsadil.

Taktický profil týmu

Vzhledem k věkové skladbě kádru by to možná málokdo odhadl, ale Panama bude patřit mezi vůbec nejfyzičtější týmy na turnaji. Christiansenův tým hraje parádní dynamický fotbal s mnoha rychlostními a technickými typy hráčů. Zapomeňte na těžce zkoušené mužstvo z roku 2018, které příliš nebavilo. Tohle bude úplně jiné kafe.

Videopreview Adalberta Carrasquilly

Zdánlivě tomu nenasvědčuje předpokládané rozestavení 5-4-1, jde ale pouze o kosmetickou úpravu v posledních letech oblíbené formace pro protiútoky 3-4-3. Jestliže bude Adalberto Carrasquilla zdravý, zvládnou s Carlosem Harveym problémy spojené s dvoučlennou zálohou bez problémů. Pokud klíčový muž týmu ale bude proti Ghaně chybět, je to zlé. Personálně by jej mohl nahradit Christian Martínez nebo Aníbal Godoy, ale roli box-to-box záložníka, motoru týmu a hlavního tvůrce hry v jednom kromě zmíněného "Coca" nikdo jiný nezvládne.

Směr útoků půjde v panamské hře primárně po křídlech. Christiansen má k dispozici nadstandardní rychlostní wingbeky v Amiru Murillovi, Césaru Blackmanovi a Jorgem Gutiérrezovi. Kdo nastoupí na levém wingbeku, není předem jisté. Může to být zmíněný Blackman ze Slovanu Bratislava, Gutiérrez z venezuelské ligy, ale také bývalý dlouholetý hráč Dunajské Stredy Eric Davis. Tříčlenný střed obrany by neměl být až tak slabým místem, jak se může zdát po debaklu 2:6 s Brazílií, ale přesto v rámci své skupiny mají Panamci obrannou hru nejslabší.

Problémem také zůstává proměňování šancí. Ne jejich tvorba, dvě desítky rozestavené do křídel a pravidelně sbíhající do středu hřiště v podání Ismaela Díaze a Josého Luíse Rodrígueze dokážou buď sami sebe nebo hrotového útočníka dostat do gólových šancí. Jenže nejsou schopní je pravidelně s přehledem proměňovat. Ať už na hrotu útoku nastoupí José Fajardo, Cecilio Waterman nebo už zmíněný Ismael Díaz, ani v jednom nemá Panama spolehlivou devítku se zabijáckým instinktem. I proto si panamští fanoušci přáli povolání v úvodu zmíněného teenagera Barríi.

Panama může na mistrovství světa bavit. Je to ofenzivně laděný tým, ale pokud chce myslet na postup, musí hned v prvním zápase skupiny porazit Ghanu. Zbylí dva soupeři totiž o několik úrovní převyšují její možnosti.

Predikce: základní skupina

Všechny zápasy mistrovství světa můžete sledovat na Oneplay. Registrujte se ZDE.