Rakousko
Rakousko v posledních letech prožívá výraznou obrodu. Národní tým, který dlouho působil nenaplněným dojmem a pod různými trenéry hledal svou identitu, dostal po nástupu trenéra Ralfa Rangnicka v roce 2022 nový rozměr.
Z někdejšího outsidera se proměnil v jeden z nejzajímavějších evropských týmů mimo úplnou špičku, a to především díky intenzivnímu presinku, vysoké energii a jasnému hernímu plánu.
Na světový šampionát se Rakušané vracejí poprvé od roku 1998. Kvalifikací prošli poměrně hladce, když ze svých osmi zápasů šestkrát zvítězili, jednou remizovali a jen jednou prohráli. Vstřelili 22 branek a inkasovali pouhé čtyři, což dobře ilustruje, že Rangnickův tým nestojí jen na atraktivním herním projevu, ale i na stabilní defenzivě.
Krátce před vypuknutím šampionátu však dostal rakouský výběr citelnou ránu – na předzápasové rozcvičce přípravného utkání s Tuniskem se zranil Christoph Baumgartner, jedna z hlavní opor týmu, a turnaj se ho týkat nebude. Nahradit by jej mohl mladík Paul Wanner, o nějž Rakousko svedlo boj s Německem.
Taktický profil týmu
Rakousko pod Rangnickem ztělesňuje jeden z nejlepších presinkových týmů v současném mezinárodním fotbale. Základní rozestavení bývá 4-2-3-1, ale důležitější než samotná čísla je způsob, jakým se tým chová v jednotlivých fázích hry.
Mužstvo je naučené chtít soupeře dostat pod tlak co nejdřív, donutit ho k chybě a po zisku okamžitě útočit. Právě tato intenzita je největší rakouskou zbraní a důvod, proč může být nepříjemné i pro papírově silnější soupeře.
S míčem Rakousko nevypadá jako bezhlavý celek, který umí jen běhat a presovat. Naopak se snaží držet balon a pracovat s pohybem. Krajní obránci se vysouvají vysoko, křídla se často stahují dovnitř a z výchozího 4-2-3-1 tak vznikají velmi ofenzivní struktury, často až v podobě 2-2-6. Důležitou postavou rozehrávky je Nicolas Seiwald, který při výstavbě často klesá níž ke stoperům a pomáhá vytvářet trojici vzadu.
Bez balonu přechází tým zpravidla do 4-4-2, kdy se ofenzivní záložník vysouvá vedle útočníka a oba společně zahajují presink. Ten je velmi intenzivní a koordinovaný, což je ostatně typický Rangnickův rukopis tak, jak ho známe z DNA klubů v síti Red Bullu. Není náhoda, že velká část týmu prošla kádry Salcburku či Lipska.
V útoku Rakušané sází na zkušeného Marka Arnautovice, který byl s osmi góly nejlepším střelcem mužstva v kvalifikaci. Ve 37 letech už však není hráčem, na něhož by se dalo spoléhat po celých 90 minut v maximální intenzitě. Alternativy představují Michael Gregoritsch a Saša Kalajdzic, i tak pozice hrotového útočníka zůstává jedním z otazníků.
O to víc bude záležet na tom, jaká bude podpora z druhé vlny a krajních prostorů. Marcel Sabitzer přispěl v kvalifikaci třemi asistencemi, talentovaný Wanner může přinést kreativitu a třeba Konrad Laimer je mimořádný pracant z pozice krajního obránce.
Videopreview Marcela Sabitzera
Defenzivní linie je papírově o něco méně přesvědčivá než záloha a útok. Otazníky visí nad stopery, kde stále není jisté, v jakém složení nastoupí. Naděje si kromě Alaby dělají Kevin Danso či Philipp Lienhart.
Sebevědomí každopádně Rakousku zvedají i aktuální výsledky. Rok 2026 začalo dvěma výhrami, když po demolici Ghany 5:1 porazilo i Jižní Koreu. A v posledním testu porazilo Tunisko (1:0).
Predikce: šestnáctifinále
Argentina
Být trenérem reprezentačního výběru je úplně jiná práce než trénovat klub. Národním týmům je kvůli nepravidelnému kontaktu těžké vštípit precizní herní mechanismy a mnohem důležitější je naučit hráče plnit určité schematické role a ve zbytku herních aspektů jim do značné míry nechat volnost. Lionel Scaloni je koučem, jenž byl pro dráhu reprezentačního trenéra vyloženě zrozen.
Lze jej objektivně kritizovat za nevhodné reakce na průběh zápasů, což málem Argentinu stálo před čtyřmi lety téměř jistě vyhrané zápasy s Nizozemskem a Francií, ale co nikdo Scalonimu upřít nemůže, je to, že stvořil doslova vítěznou dynastii. V 94 zápasech, ve kterých národní tým trénoval, jich vyhrál 67 a prohrál jen 9. Navíc Scaloniho Argentina získala zatím úplně každou trofej, kterou vyhrát mohla: dvakrát Copu América, mistrovství světa v Kataru a také méně prestižní Finalissimu.
Argentinský fotbal jako takový přitom úplně příjemné období nezažívá. V tamní federaci probíhají vnitropolitické boje. Většinově nenáviděný šéf tamního fotbalu Claudio Tapia čelí obviněním z mnoha nezákonných machinací, ale odstoupit rozhodně nehodlá. Národní tým tak sbírá úspěchy navzdory fotbalové situaci v zemi. Na letošní mistrovství světa ale Argentina v tak dominantní formě nepřijíždí.
Taktický profil týmu
V roce 2022 přijela na mistrovství světa jako komplexní tým, ale primární nastavení bylo spíš reaktivní s extrémně kvalitními protiútoky taženými legendami jako Lionel Messi nebo Ángel Di María. Letos by nastavení mělo být opačné. Pořád lze Argentinu považovat za komplexní tým, v tom se nic nemění, dokonce nejspíš typologickou variabilitu a hloubku má asi Argentina nejlepší ze všech týmů na světě, tentokrát ale Scaloni vsadí více na výstavbu hry a častější držení míče.
Očekává se, že Argentina bude nastupovat v rozestavení 4-3-3, které je ovšem značně fluidní a bude každý zápas přecházet mezi obranným 4-4-2 nebo víc ofenzivním 4-1-3-2. Cílem je maximalizovat Messiho silné stránky. A že Messi nebude presovat? Není to problém. Julián Álvarez, Giuliano Simeone a záložní řada budou napadat jako dva normální hráči dohromady.
Videopreview Lionela Messiho
Nejspíš žádná jiná reprezentace není tak skvěle sehraná jako Argentina. Rodrigo De Paul, Leandro Paredes, Messi, Álvarez a další spolu v národním dresu odehráli minimálně 40 zápasů. Do systému navíc dobře zapadl Thiago Almada, který podle nás nastoupí jako levá "desítka". Jejich ofenzivní víření s Messim, Álvarezem či mladým Nicem Pazem bude strašně nebezpečnou zbraní.
Silnou stránkou je také univerzálnost. Potřebujete místo kreativního Almady tvrdě napadajícího poctivce? Dáte do sestavy Simeoneho. Nedaří se Álvarezovi vstřelit gól? Máte na lavici Lautara Martíneze nebo pro případ nouze vysokého Josého Manuela Lópeze. V záloze pak univerzální typy doplňuje už zmíněný Paz.
Největším otazníkem současného kádru je obrana, a to ne z personálních důvodů, protože spolu ve stejném složení hraje několik let v kuse, nýbrž z důvodů zdravotních a kondičních. Pro post stoperů se počítá stejně jako před čtyřmi lety s Nicolásem Otamendim a Cristianem Romerem, jenže druhý jmenovaný se teprve zdravotně dává dohromady.
O mistrovství světa navíc na poslední chvíli přišel Leonardo Balerdi a na Lisandra Martíneze se také zdravotně nedá příliš spolehnout. Už delší dobu je pak pro Argentince problémem bránění vyloženě silových útočníků libujících si ve vzdušných soubojích. V těch musí být dominantní gólman Emiliano Martínez.
Občas se jako potenciální slabina Argentiny skloňují kraje obrany, ale je tomu opravdu tak? Nicolás Tagliafico je dlouhá léta spolehlivou klidnou silou nalevo. Moc nechybuje a má spoustu zkušeností s těžkými zápasy z vyřazovacích bojů. Nahuel Molina na pravém kraji tak pevný v obraně není, zároveň je ale mnohem ofenzivnější, což je na straně, kde se převážně pohybuje Messi, důležitým taktickým prvkem.
Molinův gól Nizozemsku po Messiho geniální přihrávce na minulém mistrovství světa patřil vůbec mezi ty nejhezčí. Problém by nastal až ve chvíli, kdyby se Molina zranil. Gonzalo Montiel totiž není ani stoprocentně fit, ani v nejlepší sportovní formě. Argentina možná není tak dominantní jako na minulém světovém šampionátu, ale nebezpečná bude pořád stejně.
Predikce: 2. místo
Alžírsko
Reprezentaci Alžírska čeká po dvanácti letech historicky pátá účast na mistrovství světa a mezi fotbalovými fanoušky stále rezonuje hlavně její poslední představení. Tehdejší generace vedená Sofianem Feghoulim, Islamem Slimanim, Yacinem Brahimim či Rafikem Hallichem napsala jeden z největších příběhů afrického fotbalu posledních let.
Alžírsko v roce 2014 poprvé v historii postoupilo ze skupiny a v osmifinále dlouho trápilo pozdější mistry světa z Německa. Favorit potřeboval k postupu až prodloužení a vítězství 2:1, přičemž mnozí dodnes považují právě toto utkání za jedno z nejtěžších v rámci německé cesty za titulem.
Následující roky však přinesly spíše zklamání. Pouštní lišky se nedokázaly kvalifikovat ani na mistrovství světa v roce 2018, ani na turnaj v Kataru v roce 2022. Zvlášť druhý neúspěch bolel mimořádně. Alžírsko tehdy přišlo o postup až v nastaveném čase odvety baráže proti Kamerunu, a jedna z nejsilnějších afrických reprezentací tak zůstala doma. O to větší význam má současný návrat mezi světovou elitu. I tentokrát Alžířané přivezli velmi zajímavý kádr.
Kvalifikací prošel tým kouče Vladimira Petkoviče poměrně přesvědčivě. Vyhrál osm z deseti utkání, nastřílel čtyřiadvacet branek a opíral se především o skvělou formu Mohameda Amoury. Vedle něj zůstává důležitou postavou také Riyad Mahrez, poslední střípek z generace, která ovládla Africký pohár národů v roce 2019.
Přesto už nejde o mužstvo závislé na jediné hvězdě. Petkovič má k dispozici širokou škálu ofenzivních variant včetně Amineho Gouiriho, Houssema Aouara, Anise Hadj Moussy nebo Adila Boulbiny.
Videopreview Riyada Mahreze
Otazníky však zůstávají. Alžírsko během posledních let opakovaně ukázalo, že talent sám o sobě nestačí. Na nedávném Africkém poháru národů skončilo už ve čtvrtfinále a Petkovič byl ještě před několika měsíci pod tlakem, zda je vhodným trenérem pro světový šampionát. Los pro MS navíc nebyl pro Alžírsko příliš milosrdný.
Na druhou stranu právě podobné zápasy daly vzniknout největším alžírským momentům v minulosti. V roce 1982 Pouštní lišky šokovaly vítězstvím nad Západním Německem, v roce 2014 se nebáli Francie ani Německa. Současná generace věří, že může napsat další významnou kapitolu své historie.
Taktický profil týmu
Petkovič nejčastěji využíval rozestavení 4-2-3-1, nicméně neúspěch na Africkém poháru národů a poslední přípravné zápasy naznačují, že na mistrovství světa zkusí jinou variantu. Díky úspěchu v přátelském klání proti Nizozemsku nyní nejreálněji vypadá varianta 4-3-3 s dvěma defenzivně zaměřenými středními záložníky v základní v sestavě. Alžírsko nestaví primárně na fyzické síle, ale na kombinaci a pohybu.
Klíčovou roli hraje střed pole. Hicham Boudaoui, Ramiz Zerrouki, Houssem Aouar nebo Nabil Bentaleb dávají mužstvu dostatek kreativity a hlavně zkušeností, díky čemuž by nemusely hrozit fatální chyby. Právě od jejich schopnosti kontrolovat tempo utkání se odvíjí většina alžírských akcí. Petkovič zároveň rád využívá technicky kvalitní krajní obránce, především Rayana Ait-Nouriho, který bude patřit mezi nejofenzivněji laděné beky na turnaji.
V útoku se Alžírsko opírá o rychlost a křížení pozic. Mahrez už sice není hráčem, který by rozhodoval každý zápas, stále však disponuje výjimečnou levou nohou a schopností vytvářet šance. Vedle něj mohou nastoupit Amoura, Gouiri, Hadj Moussa nebo Boulbina, což trenérovi nabízí řadu možností podle typu soupeře. Právě ofenzivní potenciál bývá označován za nejsilnější stránku současného alžírského výběru.
Největší otázkou zůstává obrana. Ačkoliv zkušenosti Aissy Mandiho či Ramyho Bensebainiho nelze zpochybňovat, první jmenovaný už ztrácí na rychlosti a druhý je původně levý bek přeučený na stopera do obranné trojice, což pro něj pochopitelně není nejpříjemnější záležitost. Proti soupeřům světové úrovně zkrátka nemusí taková defenziva stačit.
Predikce: základní skupina
Jordánsko
Jordánsko se poprvé v historii představí na MS. Je to překvapení, ale ne šok, protože Jordánci jsou úřadujícími vicemistry Asie. Dva roky starý úspěch na kontinentální scéně každopádně nečekal tehdy nikdo. Jordánsko nikdy nepatřilo mezi nejsilnější hráče v asijské zóně a navíc na turnaji zpočátku ani příliš nezářilo. Postoupilo až ze třetího místa ve skupině, Irák silou vůle přetlačilo v nastaveném čase a Tádžikistán si vsítil rozhodující gól sám. Pak ale přišel na řadu vynikající výkon proti Jižní Koreji, na který budou jordánští fanoušci dlouho vzpomínat.
Strůjcem historického úspěchu byl marocký trenér Hussein Ammouta, ten ovšem uprostřed kvalifikace na mistrovství světa neodolal vábení peněz ze Spojených arabských emirátů a ujal se kormidla tamní Al-Jaziry. Poslední a nejtěžší fázi kvalifikace tedy dostal za úkol dotáhnout Ammoutův krajan Jamal Sellami. Občas to drhlo, ale Jordánsko nakonec skupinu zvládlo.
Asijské mužstvo tak zažívá nejsladší éru své fotbalové historie. Pouze v roce 2014 bylo relativně blízko postupu na světový šampionát, když se dokázalo přes pět kol domácí kvalifikace probojovat až do mezikontinentální baráže. V té ale utrpěli ponižující debakl 0:5 s Uruguayí a bylo po nadějích.
Jordánci si sice jedou turnaj především užít, ale také chtějí být konkurenceschopní, čemuž podřídili přípravu. Zápasy s Nigérií, Kostarikou, Švýcarskem a Kolumbií mají Sellamiho tým připravit na obrovský skok v kvalitě, který na něj na mistrovství světa čeká. Limity celkem spolehlivě ukázala zejména prohra 1:4 se Švýcarskem. Jordánsko bude jasným outsiderem skupiny, cílem tak jako tak zůstává prezentovat se dobrým fotbalem a dát důvod k hrdosti domácím fanouškům.
Taktický profil týmu
Jordánsko pod vedením Sellamiho sází na několik osvědčených principů. Nastupuje ve formaci 3-4-3, po zisku míče okamžitě přechází do útoku a zároveň má výrazné problémy v defenzivě. Právě poslední zmíněný faktor výrazně snižuje jeho šance na postup ze skupiny. Každopádně od zápasů týmu s poetickou přezdívkou "Stateční" lze očekávat bojovné výkony a vysoký počet gólů. Jordánský národní tým je stavěný čistě na fotbal z protiútoků.
V rámci asijské kvalifikace se Jordánsko umístilo statisticky na 26. místě z hlediska bránění standardních situací. Pokud hledá český fotbalový svaz do budoucna ideálního soupeře k pozitivnímu naladění v rámci přátelských utkání, měl by kontaktovat tenhle celek.
Přitom Yazan Al-Arab a Abdallah Nasib nejsou špatní obránci. Nicméně jakmile na řadu přijde standardní situace, tradičně selhávají. Není to věc, na které by se nedalo pracovat, ale není úplně pravděpodobné, že tento problém Jordánsko odbourá do začátku mistrovství světa. Pokud tedy mají Sellamiho svěřenci získat nějaké body, bude se muset zaskvět brankář Yazeed Abulaila.
Obrovskou ztrátou pro národní tým je útočník Yazan Al-Naimat. Na našem kontinentě asi naprostá většina fanoušků tohoto hráče nezná, útočník katarského Al-Arabi je však rozdílovým hráčem, který by se neztratil ani v kvalitních evropských soutěžích. Netvrdíme, že by šance na postup s Al-Naimatem nějak rapidně stoupla, existovala by ovšem ještě větší pravděpodobnost, že zápasy budou nezaujaté fanoušky bavit a že si ofenzivní styl nováčka na světové scéně získá jejich srdce.
Videopreview Mousy Tamariho
Kvůli zranění Al-Naimata a Ibrahima Sabry je tedy v sestavě Jordánska uvolněný post levého křídla. Přirozenou náhradou by byl zkušený Mahmoud Al-Mardi, na svou šanci však čekají také mladý Odeh Fakhoury, spoluhráč českým fanouškům dobře známého Ewertona, a nebo také Mohammed Abu Zrayq z marockého týmu Raja Casablanca. Ten je na každý pád zvyklý nastupovat spíš přes nohu na pravém křídle, a tam suverénně úřaduje největší hvězda Mousa Tamari. Uvidíme, na koho trenér Sellami nakonec ukáže.
Predikce: základní skupina