Představení skupiny K: Silnější tým Ronaldo neměl? Kolumbie je na vrcholu sil, ale začíná drhnout

Portugalsko

Když Portugalsko v roce 2016 ovládlo mistrovství Evropy, zdálo se, že generace kolem Cristiana Ronalda konečně prolomila historickou bariéru. Následovalo i vítězství v Lize národů, ale ten nejcennější titul mistrů světa Portugalcům stále chybí.

Národní tým okolo pětinásobného držitele Zlatého míče prošel během těchto deseti let výraznou proměnou. Z týmu závislého na výkonech jediné hvězdy se stal jeden z nejkvalitnějších národních výběrů světového fotbalu.

Roberto Martínez převzal mužstvo nabité talentem a postupně mu vtiskl modernější tvář. Portugalsko dnes disponuje hned několika silnými brankáři, stabilní obranou, mimořádně technickou zálohou i širokou nabídkou ofenzivních variant. Jen málokterá reprezentace dokáže poslat na hřiště tolik hráčů ze špičkových evropských klubů a zároveň se stále prezentovat stejným herním stylem.

Právě proto budou Portugalci patřit mezi největší favority šampionátu. Na papíře mají kvalitu na všech postech a v ideálním věku se nachází velká část klíčových opor. Bruno Fernandes, Vitinha, Nuno Mendes, Rafael Leao nebo Rúben Dias už dávno nejsou příslibem budoucnosti, ale hotovými hráči světové úrovně. A dalo by se jmenovat dál...

Přesto se většina pozornosti bude soustředit na jediné jméno. Když Ronaldo opouštěl po prohraném čtvrtfinále v Kataru hřiště v slzách, zdálo se, že to byla jeho poslední šance na zisk zlaté medaile. Letos však v jednačtyřiceti letech opět vyrazil s národním týmem bojovat o vítězství.

V reprezentační sbírce mu nechybí evropský titul, rekordy ani individuální ocenění. Trofej pro mistra světa ale stále zůstává nesplněným snem. A možná už nikdy nebude mít kolem sebe silnější tým než právě nyní.

Taktický profil týmu

Kouč Martínez nejčastěji využívá hybridní rozestavení mezi 4-2-3-1 a 4-3-3 a očekává se, že s touto variantou bude operovat také na mundialu. Portugalsko chce mít míč pod kontrolou a většinu zápasů odehrát na soupeřově polovině. Základem je kvalitní výstavba útoku od obránců a trpělivá kombinace ve středu pole.

Tomu naprosto vyhovují hráči, kteří jsou v nominaci. Vitinha funguje jako dirigent rozehrávky a bude se hodně stahovat pro míče mezi obránce, Joao Neves přidává energii a agresivitu a Fernandes má dostatek volnosti při vytváření šancí.

Ve středu zálohy navíc dokáže zahrát i zkušený Rúben Neves nebo Trincao. Díky technické kvalitě těchto hráčů zvládne Portugalsko dlouhé pasáže dominovat držení míče a postupně rozebírat obranné bloky soupeřů.

Významnou roli mají také krajní obránci. Zejména Mendes patří mezi nejnebezpečnější ofenzivní beky současnosti a pravidelně se zapojuje do útočných akcí. Na křídlech navíc operují hráči jako Leao nebo Bernardo Silva, kteří umí rozhodovat zápasy v situacích jeden na jednoho. Silva navíc v případě nouze může nastoupit také na postu ofenzivního záložníka, který bude zastávat Fernandes.

Otazníkem zůstává herní projev proti absolutní světové špičce. Martínezovi se s Portugalskem ani dříve s Belgií proti velkým soupeřům příliš nedařilo. Bývá často kritizovaný za přílišnou otevřenost a nedostatečnou kontrolu přechodových situací. V kvalifikacích a proti slabším soupeřům to zpravidla nepředstavuje problém, ale ve vyřazovacích bojích proti Francii, Argentině nebo Brazílii mohou podobné detaily rozhodovat.

Videopreview Cristiana Ronalda

Zajímavé bude také sledovat roli Ronalda. Už nejde o hráče, kolem něhož by se musela točit celá ofenziva. Portugalsko dnes disponuje dostatkem kreativity i bez něj.

Útočník Al Nassru však stále nabízí zabijácký instinkt ve vápně, zkušenosti z největších turnajů a schopnost rozhodovat důležité zápasy jediným momentem. V dresu nároďáku zářil v kvalifikaci i v Lize národů a místo v základní sestavě ho nemine.

Predikce: čtvrtfinále

Kolumbie

Věděli jste, že nikoliv Argentina, ale právě Kolumbie je druhou nejlidnatější zemí Jižní Ameriky? Navíc fotbal je v zemi jednoznačně nejoblíbenějším sportem. Jak je tedy možné, že stát s tak obrovskou fotbalovou základnou se letos představí na mistrovství světa teprve posedmé a nejlepším výsledkem je dosažení čtvrtfinále?

A co víc, i Copu América, turnaj s více než stoletou historií, vyhrála Kolumbie pouze jednou. Jenže letos Kolumbijci cítí, že je ten pravý čas dosavadní nejlepší výsledek minimálně dorovnat. A to vytváří na národní tým obrovský tlak.

Kdyby se mistrovství světa konalo v roce 2024, nebáli bychom se Kolumbii zařadit mezi užší okruh favoritů celého turnaje. Přijde vám to přehnané? Pak vězte, že od března roku 2022 do června 2024 Los Cafeteros pod vedením Néstora Lorenza neprohráli ani jeden zápas. Celých 28 utkání v řadě.

A to ještě porážka ve finále Copy América s Argentinou přišla až v prodloužení, technicky vzato tedy ve standardním hracím čase šlo o remízu. V takovém případě by ukončení kolumbijské série přišlo až ve 31. zápase s Bolívií, která se tehdy čerstvě přesunula do výše než 4000 m n. m. položeného města El Alto.

Videopreview Luise Díaze

Na hru Kolumbie navíc bylo radost pohledět. Šlo v té době o jeden z nejzábavnějších národních týmů na celém světě. Ofenzivní trojzubec Luis Díaz, James Rodríguez a Jhon Arias bavili nádhernými kombinacemi a útočně laděný tým dával pravidelně více než dva góly na zápas. Jenže na přelomu let 2024-2025 tento namazaný stroj začal drhnout a do chodu se začíná dostávat až od podzimu loňského roku.

Obecně vzato veze kouč Lorenzo na turnaj sestavu na vrcholu sil. Kapitán Rodríguez ale stárne. Na klubové scéně jeho výkony nejsou už několik let uspokojivé a v reprezentaci jsou jako na houpačce. Jakmile ale Kolumbie hraje velký turnaj, klubová forma jde stranou a kolumbijský lídr zázračně ožívá.

Arias také zažil nepovedené období v dresu Wolverhamptonu, ale i on se po návratu do Jižní Ameriky vrací pomalu k předchozím výkonům. Vždy spolehlivým ofenzivním tahounem pak zůstává křídelník Bayernu Díaz.

Taktický profil týmu

V Jižní Americe se žije okamžikem a trenéři se z pozice milovaných polobohů můžou z měsíce na měsíc stát veřejným nepřítelem číslo jedna. A to se v současnosti děje Lorenzovi. Kouč, který dostal Kolumbii teprve potřetí v historii do finále Copy América a dva roky hrál s týmem fantastický fotbal bez porážky, je nyní fanoušky slovně napadán jako největší přítěž reprezentace.

Faktem je, že Lorenzo často až příliš lpí na udržení Rodrígueze na hřišti i přesto, že zrovna nemá svůj den. V Juanu Quinterovi má přitom výborného náhradníka s podobnou typologií. Že ale trenér vnímá slabou formu některých svých oblíbenců, ukázal nenominací Rafaela Santose Borrého.

Kolumbie nastoupí ve formaci 4-2-3-1, kterou během zápasu při hře bez míče příliš nemění, v ofenzivě je ale výměna pozic mnohem pestřejší. Sehranou ofenzivní trojici na hrotu doplní poměrně nově nalezený kanonýr Luis Suárez ze Sportingu. Schopnost proměňovat šance je nicméně dlouhodobou slabinou hrotových útočníků této země z Jižní Ameriky. Zejména Jhon Córdoba míval pravidelně problémy trefit prázdnou bránu z hranice malého vápna.

Silnou stránkou Kolumbie je i středová dvojice záložníků Richard Ríos a Jefferson Lerma, kde druhý plní více defenzivní roli. Oba jsou technicky nesmírně zdatní a pro soupeře bude těžké bránit střed hřiště ve středním bloku proti jejich přihrávkám a Ríosovým průnikům.

Problémem ale může být hloubka kádru, protože jejich náhradníci a Lorenzovi oblíbenci Kevin Castaňo a Jorge Carrascal jsou kvůli svým dlouhodobě průměrným výkonům kritizováni fanoušky. Více času by měl ale dostávat mladík Puerta.

Los Cafeteros jsou komplexním týmem s minimem slabin, dvě až tři by se ale přece jen našly. Tou první je mentalita. Kolumbijci jsou schopní "povozit na kolotoči" Portugalsko a pak podcenit zápas s Uzbekistánem.

Jakmile se hráčům přestane dařit, dělají chyby v základních taktických pokynech. Druhou slabinou je levý kraj obrany. Johan Mojica je sice solidní směrem do ofenzivy, jeho defenzivní schopnosti jsou ale špatné.

Cílem soupeřů tedy bude Mojicu izolovat v situacích jeden na jednoho tak, aby ho nemohl zajistit levý stoper Jhon Lucumí. Třetím problémem je post brankáře. Camilo Vargas je typem gólmana spoléhajícího na své reflexy. Chyby ale dělá v rutinních zákrocích, které mají nebezpečným situacím předcházet.

Predikce: osmifinále

DR Kongo

Aktuálně nejdůležitější zprávy z Konžské demokratické republiky se netýkají fotbalu, nýbrž virového onemocnění známého jako ebola. Fotbalové reprezentace známé doma jako Leopardi se tato nákaza na dálku nepříjemně dotkla.

Reprezentanti totiž od příslušných orgánů v USA dostali v květnu nařízenou 21denní izolaci kvůli obavám ze šíření nákazy. Konžští fotbalisté ve své zemi hráli naposledy v říjnu loňského roku, ani jeden z nich nepůsobí v domácí soutěži a absolutní většina hráčů se v Kongu ani nenarodila.

Nakonec ale naštěstí přijatá opatření fotbalistům přípravu zkomplikovala jen minimálně, protože původně zrušenou generálku s Chile nakonec umožnila odehrát na svém území Francie.

Ještě se vrátíme k cestě Konžanů na mistrovství světa. Leopardi se totiž v minulých letech etablovali jako stabilní kontinentální síla, která ale byla zároveň náchylná ke zhroucení v klíčových momentech. Kdykoliv se mužstvo dostalo v klíčový moment kvalifikace pod tlak, selhalo. Promrhalo dvougólový náskok v utkání s Tuniskem v roce 2018, vybouchlo v play off s Marokem v roce 2022 a selhání přišlo vlastně i v kvalifikaci na letošní šampionát.

Svěřenci kouče Sébastiena Desabreho měli senzačně nakročeno k postupu z prvního místa ve skupině na úkor Senegalu. Jenže co se stalo? Opět klíčový duel v Kinshase se Senegalem Leopardi doslova zbabrali a ze stavu 2:0 nechali soupeře otočit na 2:3.

Domácí fanoušci už další zklamání neunesli a dost pocuchali vybavení národního stadionu. Naštěstí reparát v podobě baráže už Konžané zvládli a po 52 letech jsou znovu na mistrovství světa.

Taktický profil týmu

Trenér Desabre si postupem na mistrovství světa koupil u konžských fanoušků odpustek, přesto ale nejde na domácí scéně o oblíbeného kouče. Přitom rozhodně nejde říct, že by to bylo vinou jeho vystupování nebo výsledků. Jde čistě o předváděnou hru. DR Kongo je ve všech ohledech solidní tým kromě tvorby šancí a střílení gólů.

Desabreho svěřenci jsou neskutečně těžký tým k poražení. Jsou skvěle defenzivně organizovaní, dynamičtí, rychlí a silní v soubojích. Navíc mají díky naturalizaci hráčů narozených v zahraničí individuální kvalitu a zkušenosti s nejlepšími evropskými soutěžemi. Pokud v zápase proti nim některý z ofenzivních hráčů soupeře nepředvede něco vysoce nadstandardního, do obranné ulity Konžanů je téměř nemožné se dostat.

Jenže to platí i naopak. Konžský národní tým je stavěný čistě na obrannou činnost a pokud bude muset proti některému ze soupeřů tvořit, o což se pravděpodobně postará Uzbekistán, problémy s kreativitou budou evidentní.

Desabre jednoho tvůrce hry v kádru má, je jím ale za pár dní 35letý Gaël Kakuta, který už má zásadní problémy s dynamikou a myslíme si, že přínosem může být maximálně v krizových situacích pár minut před koncem zápasů..

V reaktivním a poměrně rigidně pojatém rozestavení 4-3-3 tak bude Desabre spoléhat na sehranou obranu s jedním potenciálně slabším místem na levém beku, kde nastoupí stárnoucí defenzivní specialista Arthur Masuaku, extrémně dynamickou silovou zálohu a trojici útočníků. V ní budou muset kreativitu poskytnout Yoane Wissa, který v letošní sezoně kvůli zranění odehrál minimum zápasů, a nejspíš Théo Bongonda.

Videopreview Chancela Mbemby

Právě Bongonda může být teoreticky tím hráčem, který nějaký překvapivý moment dokáže přinést, případně ještě Brian Cipenga. Mnohem víc než na kreativitu bude ale Desabreho DR Kongo spoléhat na standardní situace. V těch totiž stopeři Chancel Mbemba a Axel Tuanzebe vládnou.

Predikce: šestnáctifinále

Uzbekistán

Uzbekistán se na fotbalovou mapu světa významnějším způsobem poprvé dostal v roce 2008, kdy do tamního klubu FC Bunyodkor přestoupil světoběžník Rivaldo, nejlepší hráč planety za rok 1999. V tehdy de facto čerstvě založeném oddílu z hlavního města Taškent vydržel tři sezony a solidně rozšířil svou sbírku trofejí. Aktuálně ve středoasijském státě zažívají jinou pohádku, reprezentace totiž zažije spolu s Jordánskem, Curacaem a Kapverdami na finálovém turnaji senzační debut. A znovu u toho bude jedna velice známá, Zlatým míčem oceněná osobnost.

Dne 9. července 2006 zvedl Fabio Cannavaro coby italský kapitán na Olympijském stadionu v Berlíně jako první nad hlavu trofej pro mistra světa. V sedmi utkáních neudělal na pozici stopera jedinou chybu a mohl přijímat gratulace a ocenění. To nakonec vyústilo v přestup do Realu Madrid. Nutno zdůraznit, že jako kouč Uzbekistán převzal až po konci historického kvalifikačního cyklu.

Na turnaj dostali tým hned dva jiní trenéři, konkrétně Srečko Katanec a Timur Kapadze. Cannavarova dosavadní bilance na lavičce, která se datuje od října minulého roku, činí pět výher a tři porážky. Bílí vlci, jak se nároďáku přezdívá, pojedou do Severní Ameriky s tím, že nemají co ztratit a že můžou jenom překvapit.

Taktický profil týmu

Na asijském šampionátu byli Turanians nejvýše na 4. místě. Minulý rok ale vyhráli turnaj středoasijských výběrů, což na první pohled nemusí vypadat jako výrazný úspěch, nicméně reprezentantům může pomoct se zvýšením tolik potřebného sebevědomí. Nejlepším střelcem se stal Igor Sergejev z klubu Persepolis Teherán, ten ale navzdory své kvalitní bilanci v národním týmu nepatří k oblíbencům slavného trenéra. Největší zodpovědnost za střílení branek tedy bude mít Šomurodov. Dá se však očekávat, že si bude z hrotu útoku také sbíhat zpět ke středovému kruhu, aby pomohl s rozehrávkou.

Hlavní útočnou zbraní Uzbekistánu by měly být standardní situace. Jaloliddin Masharipov a Šomurodovův spoluhráč z klubu Abbosbek Fajzullájev umějí před bránu posílat velmi přesné centry, což v kvalifikaci pomohlo k důležitým bodům, v přípravě však přesto v základní sestavě nefigurovali.

V přáteláku proti Kanadě zkusil Cannavaro opět formaci se třemi obránci. Toto řešení se ovšem – také kvůli nevynuceným chybám – nesetkalo s úspěchem. Dá se tedy předpokládat, že minimálně v úvodních dvou skupinových duelech bude na hrací ploše před brankářem Abduvakhidem Nematovem (pokud nakonec nedostane přednost zkušenější Utkir Yusupov) pětice spoluhráčů v čele s Khusanovem. Ten logicky ponese největší díl odpovědnosti.

Videopreview Abdukodira Chusanova

Otabek Šukurov v partiích proti soupeřům ze stejného kontinentu dokázal diktovat tempo hry a rozdával kvalitní přihrávky. Celá uzbecká záložní řada vynikala disciplinovaností a výbornou fyzickou připraveností, otázkou ale je, jestli bude dostatečná v konfrontaci s protihráči, kteří nastupují v nejpřednějších evropských ligách.

Odvaha bude pro Uzbekistán nezbytná. V opačném případě hrozí, že se zařadí po bok Hondurasu a Alžírska, které na světovém šampionátu v roce 2010 nedokázaly ani jednou skórovat.

Predikce: základní skupina

Všechny zápasy mistrovství světa můžete sledovat na Oneplay. Registrujte se ZDE.