Představení skupiny G: Utáhne Belgii silák Lukaku? Egypt cílí na první výhru, Írán má na postup

Belgie

Zlatá belgická generace je minulostí. Hráči jako Alderweireld, Kompany, Mertens, Dembélé, Chadli, Fellaini, Vertonghen či bratři Hazardové se už s reprezentací – a v některých případech i s kariérou – rozloučili.

Na velké finále nikdy nedosáhli, přesto se všichni zmínění v roce 2018 podepsali pod největší národní úspěch na světových šampionátech, když brali bronz, čímž vylepšili maximum z roku 1986. Tehdy se hrálo v Mexiku, ovšem letos se Rudí ďáblové, minimálně tedy v základní skupině, představí v USA a v Kanadě.

Kvalifikační skupinou se jim podařilo projít bez porážky s počtem 29 vstřelených branek. Více jich v evropské části zaznamenalo pouze Norsko (37). Největším konkurentem byl Wales, jehož mančaft od necelého čtyři roky starého postupu do Kataru také prošel změnami. Kouč Rudi Garcia tak stále věří, že je jeho výběr schopný v Severní Americe dokázat velké věci.

Vedle Íránu, Egypta a Nového Zélandu chce Belgie naplnit úlohu favorita, čímž by jí pro první dva duely vyřazovací fáze odpadla nutnost dalekého stěhování. To by mohla být podstatná výhoda a zároveň motivace. V zemi, která se chystá na 15. mistrovství, snad vůbec nikdo nevěří, že by se mohl opakovat krach z roku 2022, kdy jí vystavily stopku Maroko s Chorvatskem.

Taktický profil týmu

Po Kataru vyšly na veřejnost těžké neshody mezi spoluhráči. Na některých turnajích se povedlo je hodit za hlavu, ale faktem zůstává, že Belgičané nikdy nepůsobili jako 11 bratrů. Týmovost a soudržnost jsou v současném fotbale nesmírně důležité vlastnosti. Tím spíše, že konkrétně Rudí ďáblové aktuálně sází na hráče, kteří se vesměs nacházejí buď před kariérním vrcholem anebo už za ním.

Videopreview Thibauta Courtoise

Pozici brankářské jedničky jistě zastane Thibaut Courtois. Realu Madrid svými zákroky pomohl v sezoně několikrát zachránit zápas, i když v konečném zúčtování na žádnou trofeji nedosáhl. Pohodu z klubu si tedy do národního týmu přenést nemůže. Před ním by měla nastupovat čtyřčlenná obranná linie, jejíž střed tvoří Arthur Theate a Zeno Debast.

Pod Garciou došlo na zjednodušení hry, jenže touha útočit nechává defenzivu nezřídka zranitelnou. Proti Lichtenštejnsku či Kazachstánu to nevadilo, avšak minimálně Írán a Egypt jsou týmy, které dokáží chyby trestat.

Utkání s Faraony se 62letý kouč neobává, protože hrozbu nejzvučnějšího jména, tedy Mohameda Salaha, dobře zná ze společného působení v AS Řím. Vše nasvědčuje tomu, že ani v rámci tohoto zápasu nesáhne k jiné formaci než 4-2-3-1 nebo 4-1-4-1.

Vedle Jeremyho Dokua, De Bruyneho a obou jmenovaných stoperů by pevné místo v základní sestavě měli mít Maxim De Cuyper, Leandro Trossard a Thomas Meunier. Také oni by se zároveň měli podílet na tom, že Belgie bude proti třem známým soupeřům dominovat, co se držení míče týče.

Způsob hry Belgie je dobře čitelný, přesto složitě bránitelný. Romelu Lukaku toho sice mnoho nenahrál, ale s o to větší chutí do fotbalu by měl na mistrovství světa přijet. V dosavadních 12 partiích na něm skóroval pětkrát, což z jeho krajanů dokázal pouze Marc Wilmots.

Robustní postava třiatřicetiletého forvarda dělá protihráčům vždy problémy, ovšem dobrou alternativou by měl být Charles De Ketelaere, jenž v dresu Atalanty naznačil svůj solidní potenciál.

Predikce: osmifinále

Egypt

Egyptská reprezentace se po absenci v Kataru vrací na světovou scénu s jasným a pragmatickým cílem. Tým, který se stále v klíčových momentech spoléhá na genialitu útočníka Mohameda Salaha, touží v Severní Americe prolomit historické prokletí a zapsat si vůbec první vítězství na mistrovství světa, což trenér Hossam Hassan vnímá jako naprosté minimum.

Devětapadesátiletý kouč sází na to, co zná. Tedy na kádr složený převážně z domácích hráčů a herní styl, na kterém nehodlá oproti Africkému poháru národů moc měnit. To pro Egypt znamená pokračování ve hře v hlubokém bloku s bleskovým přechodem dopředu.

O to těžší šichtu teď budou mít Egypťané na světovém šampionátu, kde se od nich očekává historický zápis. Vedle samotných soupeřů na trávníku se však budou muset vyrovnat i s faktem, že v ochozech nebudou mít za zády klasickou bouřlivou kulisu, na jakou jsou zvyklí z domova. Cesta do zámoří je totiž pro běžné Egypťany kvůli astronomickým nákladům a vízové povinnosti v podstatě nedostupná. Realita je taková, že drtivá většina národa bude zápasy sledovat doma nebo v kavárnách s telefonem opřeným o šálek čaje.

Do nominace se, podobně jako pro Africký pohár národů, nedostal Mohamed Elneny, který má na svém kontě přes 100 reprezentačních startů. Na palubu letadla se nevešel ani levý bek Mohamed Hamdy, který naopak na africkém turnaji nechyběl. Nejdiskutovanější se zdá být absence, kterou odnesl útočník Mostafa Mohamed. Ten doplatil na katastrofální sezonu Nantes v Ligue 1 a absolutní ztrátu formy.

Taktický profil týmu

Žezlo na lavičce Egypta drží od února roku 2024 legendární Hassan. Bývalý elitní útočník, nejlepší střelec reprezentace s 69 góly a jedna z největších postav afrického fotbalu se snaží týmu vtisknout novou atraktivnější tvář. Jeho cílem je, aby herní projev Egypta působil na trávníku daleko víc sexy a zbavil se nálepky pragmatického celku, který v očích fanoušků sází jen na upracovanou a hlubokou obranu. Jako hráč si prošel světovým šampionátem v roce 1990 i sedmi Africkými poháry národů, takže obrovské zkušenosti z velkých turnajů mu rozhodně nechybí.

Z hlediska taktiky využívá rozestavení 4-3-3, to se však podle síly a povahy soupeře flexibilně mění v podvariantu 4-3-1-2. V posledních třech přípravných zápasech před mistrovstvím světa pokaždé vsadil na formaci 4-2-3-1, což z Egypta dělá pro protivníky poměrně nečitelný celek. Bude tak zajímavé sledovat, s jakou taktickou variantou vyrukuje. Hassan totiž evidentně může kdykoliv vytáhnout nečekaný trumf z rukávu.

Brankářskou jedničkou Egypta bude s největší pravděpodobností Mostafa Shobeir. Na zimním kontinentálním šampionátu sice ještě plnil tuto roli velezkušený Mohamed El Shenawy, pro něj to však byl evidentně poslední turnaj v této pozici. A nyní již ustupuje ze slávy. O více jak 11 let mladší Shobeir, který je mimochodem El Shenawyho spoluhráčem v Al Ahly, odchytal všechny tři přípravné zápasy před mistrovstvím světa a proti úřadujícím mistrům Evropy ze Španělska dokonce udržel čisté konto.

Stoperskou dvojici by mělo utvořit sehrané duo Hamdy Fathy a Yasser Ibrahim. I když je oběma defenzivním specialistům přes 30 let, jejich zkušenosti, přehled a taktická vyzrálost dokáží eliminovat i podstatně mladší soupeře. Hassan má navíc na postu středního obránce variant víc než dost, takže i kdyby došlo na komplikace, měl by si hravě poradit. Největší otazník visí nad formou Mohameda Abdelmonema, který se po těžkém zranění kolene nevrátil do optimální pohody, vynechal Africký pohár národů a v dresu francouzského Nice neprožil vůbec úspěšný ročník.

Pravý kraj obrany obsadí Mohamed Hany, rodící se legenda Al Ahly, který od útlého dětství neoblékl jiný dres. Levou stranu bude brousit Ahmed Fatouh, jenž má za sebou mistrovskou sezonu v Zamaleku. Oba hráči mají své adekvátní zástupce v podobě Tareka Alay, respektive Karima Hafeze.

Ve středu pole bude Hassan spoléhat na provázanou klubovou spolupráci Marwana Attiy a Emama Ashoura, které doplní Mohanad Lasheen z Pyramids. Klíčovým mužem této sestavy je především 27letý Attia, který dodává hernímu projevu celého týmu chybějící soudržnost. Dobře jistí stopery, zajišťuje krajní obránce, zastavuje brejky soupeřů a pod tlakem sbírá složité přihrávky, čímž dává hlavně Ashourovi a křídelním hráčům volnost směrem dopředu.

Videopreview Mohameda Salaha

Ofenzivní sílu budou garantovat dvě nejzářivější tváře egyptského fotbalu z anglické Premier League, tedy Salah a Omar Marmoush. O místo na levém křídle pak svede boj letitá stálice Trézéguet, který se pomalu blíží 100 reprezentačních startů, s 25letým Ibrahimem Adelem z dánského Nordsjaellandu. Právě útočná trojice by, jakkoli Egypt vždy platil za defenzivně laděné mužstvo, mohla být na papíře tou nejsilnější řadou ze všech.

Predikce: základní skupina

Írán

Írán patří k nejstálejším účastníkům světových šampionátů. Na mistrovství světa se představí posedmé v historii a počtvrté v řadě, což samo o sobě vypovídá o jeho dominantním postavení v asijském fotbale. Pravidelně potvrzuje svou kvalitu v kvalifikacích, kde bývá jen málokdo schopen držet s ním krok.

Ani cesta na šampionát v Severní Americe nebyla výjimkou. Svěřenci kouče Amira Ghalenoeiho prošli kvalifikačním cyklem bez větších komplikací a postup si zajistili s předstihem především díky silné ofenzivě vedené Mehdim Taremim. Írán zkrátka znovu potvrdil, že v rámci Asie patří mezi absolutní špičku.

Videopreview Mehdiho Taremiho

Na světových šampionátech však stále čeká na historický průlom. Přestože se mezi elitou objevil už v roce 1978 a od té doby nasbíral řadu cenných zkušeností, do vyřazovací fáze se dosud nikdy nepodíval. Nejblíže byl v Rusku roku 2018, kdy pod vedením trenéra Carlose Queiroze sahal po postupu až do posledního kola skupiny. Tehdy porazil Maroko, remizoval s Portugalskem a jen těsně mu unikla účast mezi šestnácti nejlepšími výběry světa. Právě tento nevyužitý potenciál provází íránský fotbal dodnes.

Letošní přípravy provázela témata přesahující samotný fotbal. Největší pozornost vyvolalo vyřazení útočníka Sardara Azmouna, třetího nejlepšího střelce v historii reprezentace. Oficiální vysvětlení není zcela jednoznačné, ale íránská i zahraniční média jeho absenci spojovala s politickými okolnostmi a napětím kolem jeho veřejných vystoupení.

Azmounova neúčast vyvolala v zemi rozsáhlou debatu a dokonce vedla k výzvám na jeho dodatečné zařazení do nominace. Ghalenoei však zůstal neoblomný a rozhodl se vstoupit do turnaje bez jednoho z nejvýznamnějších hráčů poslední dekády.

Kvalita íránského kádru přesto může konečně přinést vytoužený postup ze skupiny. Los s Belgií, Egyptem a Novým Zélandem nabízí šanci na historický progres, zároveň však neodpustí jediné zaváhání. Belgie zůstává favoritem skupiny, zatímco souboj s Egyptem pravděpodobně rozhodne o druhé příčce. Nový Zéland pak představuje soupeře, proti němuž budou Íránci pod značným tlakem očekávání. Budou totiž favorité a předpokládá se, že v prvním zápase na turnaji uspějí za tři body.

Taktický profil týmu

Írán pod vedením Ghalenoeiho navazuje na tradiční styl, který reprezentaci provází už řadu let. Základem je poctivé plnění taktických pokynů, disciplinovaná obrana a volnost pro hvězdné ofenzivní hráče. Team Melli většinou nastupuje se čtyřčlennou obranou, kterou ještě jistí defenzivní záložník. Dvě varianty pak má v útočné fázi, kde střídá hru s jedním nebo dvěma útočníky.

Bez míče se Írán často stahuje do hlubokého bloku a soupeřům nechává prostor pro rozehrávku. Nejde o mužstvo, které by pravidelně vysoko presovalo po celém hřišti. Místo toho spoléhá na dobrou organizaci, agresivitu v osobních soubojích a schopnost eliminovat nebezpečné prostory před vlastním pokutovým územím.

Po získání míče se hra výrazně zrychluje. Důležitou roli hrají především kolmice směrem na Taremiho a rychlé přesuny do křídelních prostorů. Írán dlouhodobě patří mezi týmy, které se cítí komfortně i bez dominantního držení míče, a proti silnějším soupeřům dokáže být velmi nebezpečný právě díky protiútokům.

Největší otázkou zůstává produktivita. Absence Azmouna připravila trenéra o osvědčenou útočnou dvojici, která reprezentaci táhla téměř deset let. O to více bude záležet na tom, zda se objeví nový zdroj gólů vedle Taremiho. Pokud ano, může mít Írán nejlepší příležitost v historii prolomit bariéru skupinové fáze. Pokud ne, hrozí další turnaj, na němž zůstane těsně před branami vyřazovacích bojů.

Predikce: šestnáctifinále

Nový Zéland

Od kvalifikace na mistrovství světa v roce 2010 je Austrálie součástí AFC, neboli asijské konfederace. A to k velké radosti Nového Zélandu, který neúčast největšího rivala okamžitě využil a postoupil na svůj druhý šampionát, když v baráži přešel před Bahrajn, který tehdy vedl český kouč Milan Máčala.

Na rozdíl od toho prvního v roce 1982 v Jihoafrické republice se nekonaly tři porážky, nýbrž tři remízy. Při letošním rozšíření počtu účastníků, díky kterému má i Oceánie jedno místečko jisté, by na postup mohly stačit.

Svěřenci Darrena Bazeleyho, který má kromě "áčka" na starosti také výběr do třiadvaceti let, nepřekvapivě prošli kvalifikací naprosto suverénním způsobem. V šesti duelech dostali jediný gól a mohli chystat letenky. Základnu budou mít v San Diegu (stejně jako Švýcarsko) a jejich zápasy uvidí Los Angeles a Vancouver.

Na mezinárodní scéně však sbírají především porážky – což platí nejen pro reprezentační úroveň, jak demonstroval Auckland FC při loňském MS klubů. Padl 0:10 s Bayernem, 0:6 s Benfikou a se štěstím dosáhl na remízu 1:1 s Bocou Juniors, která zazdila více brankových příležitostí.

Taktický profil týmu

Nový Zéland má ve zvyku bojovat a nemá v povaze se vzdávat. V momentě, kdy je protivník jasně lepší a All Whites jsou téměř pod neustálým tlakem, který z duelů s Fidži, Samoou nebo Šalamounovými ostrovy neznají, můžou začít dělat chyby. Častější měření sil s mančafty, za které nastupují fotbalisté z předních evropských lig, by národnímu týmu nesmírně prospělo. Na druhou stranu platí, že si ho ani tak nikdo nedovolí podcenit.

Videopreview Chrise Wooda

Téměř ukázková bojovnost je jedna věc, ovšem k ní bude potřeba, aby Chris Wood jednak nechal zapomenout na nepovedenou sezonu a na bolest v koleni, a aby dokázal být efektivní v zakončení, protože se nedá předpokládat, že by družina kouče Bazeleyho dokázala soky přestřílet nebo že by měla mít balon více času na svých kopačkách.

Účinnou zbraní by mohly být rohové a přímé kopy, ale ideálně za předpokladu, že v sobě i vysoký Finn Surman objeví skryté ofenzivní vlohy. Podobně jako je má Michael Boxall, který byl navíc v kvalifikaci při obranné práci vůči soupeřům prakticky pokaždé o krok napřed.

V nejčastější formaci 4-2-3-1 tvoří duo defenzivních záložníků Joe Bell a Marco Stamenič. Díky jejich spolehlivosti se pravidelně dařilo ovládnout střed pole. Jejich přínos byl neocenitelný nejen při obranných povinnostech, ale také při zakládání útočných akcí, které nezřídka končily centrovanými balony, o které se starali krajní obránci.

Nedá se předpokládat, že by se pro mundial měly jednoduchý styl hry nebo rozestavení (výrazně) měnit, pouze bude pravděpodobně platit, že jednotliví hráči budou mít na hrací ploše defenzivnější úkoly. Nejedná se o skvadru, která by praktikovala po ztrátě míče okamžitý presink. Místo toho se zformuje do pozorného defenzivního bloku, k jehož prolomení je zpravidla potřeba značná dávka trpělivosti. Nový Zéland je každopádně v pozici, kdy může většinu fotbalové veřejnosti jenom překvapit.

Predikce: základní skupina