Jak zatím hodnotíte své zkušenosti z Premier League? Zkuste popsat své dobrodružství v Brightonu.
"Je to neuvěřitelná zkušenost, protože je to úroveň, na kterou se chce většina hráčů dostat a o které všichni sní. Každý týden se hrají skvělé zápasy a je zajímavé pozorovat i ten každodenní režim, způsob, jakým se tu dívají na fotbal a na každý detail. A také to, jak společně s námi všichni usilují o to, abychom se zlepšovali. Brighton se zaměřuje především na hráčský potenciál, v kádru máme spoustu mladých fotbalistů."
Stále se přizpůsobujete, i tak jste nastoupil téměř do každého zápasu. Zvykl jste si už na zběsilé tempo anglického fotbalu?
"V prvním zápase proti Aston Ville jsem šel na hřiště v 66. minutě, vyhráli jsme a byl to neuvěřitelný pocit. Pak jsem se ten den – nebo možná až následující – vrátil domů a začal si říkat: 'Páni, právě jsem debutoval v Premier League!' Od dětství jsem o tom snil. Zdálo se to ale velmi vzdálené, téměř nemožné. I dnes jsou dny, kdy ležím před spaním v posteli a říkám si: 'Opravdu se to děje? Jsem opravdu v Premier League?' Pokud jde o můj debut, byl to zdánlivě normální den, došlo mi to až po zápase a najednou byl ten den výjimečný. Opravdu nepopsatelný pocit."
Můžete uvést nějaké příklady této nové reality v Anglii?
"Nejdřív jsem si myslel, že tak velký rozdíl nepocítím, protože jsem silový hráč a fyzická stránka hry mě baví. Jakmile ale nastoupíte do zápasu, je to úplně jiný svět. Tempo je jiné, stejně jako přechody a presink po celém hřišti. Brighton je navíc známý tím, že rád presuje a dobře reaguje po ztrátě míče. Před několika dny nám trenér ukázal, že jsme v Premier League týmem, který během zápasů naběhá nejvíc. Fyzicky je to velmi náročné a pro mě osobně je to opravdu velmi, velmi těžká zkouška."
A když se podíváme na atmosféru na stadionech, cítíte pověstnou vášeň fanoušků?
"Na Old Trafford jsem hrál před víc než 70 tisíci lidmi. Bylo to neuvěřitelné, historický stadion, a my vyhráli po obratu z 0:2. Úžasný pocit. Zatím nemohu říct nic negativního, protože jsme sezonu začali opravdu dobře. Je to sen."
Už jste zmínil výhru nad Manchesterem United. Mimořádné bylo také vítězství nad mistrovským Arsenalem. Byl to zatím vrchol?
"V týdnu před zápasem s Arsenalem nám trenér Fabian Hürzeler řekl, že můžeme vyhrát. Zvykám si na tuto úplně jinou mentalitu, ale tyhle ambice se mi líbí. Během porad – a máme jich hodně – nám povídal, že Arsenal byl v minulé sezoně mistrem a ve všem nejkonzistentnějším týmem: 'Trenéra Mikela Artetu mám opravdu rád. Má neuvěřitelný tým, respektujeme ho, ovšem myslím, že máme velkou šanci vyhrát, zejména doma. Díky naší strategii.'"
Vypadá to, že vás přesvědčil...
"Tým trenérovu myšlenku naplno přijal. Prvních 15 až 20 minut jsme hráli intenzivně a několikrát jsme získali míč zpět na útočné polovině. Arsenal se snažil hrát, ale nedokázal si vytvořit šance a po celém stadionu začal sílit šum. Náš trenér klade velký důraz na několik věcí. Během prvních pěti minut musíme vyhrát první aut, vynutit si první faul, vyhrát první souboj a zahrát první roh. Tak jsme dokázali otupit sebevědomí Arsenalu, vytvořit si šance a před přestávkou skórovat. Na začátku druhé půle jsme přidali druhý gól a třetí byl třešničkou na dortu."
Brighton začal sezonu skvěle. Kdyby liga skončila teď, bylo by to dokonalé, že?
"Samozřejmě. Klub má skvělý způsob práce, téměř všechno se řídí podle statistik. Stanovil si cíle na příštích pět let a také cestu, jak jich dosáhnout. Jedním z nich je, aby klub dál hrál evropské soutěže a dostal se do Ligy mistrů. Kdyby liga skončila teď, byli bychom tam a tento cíl by byl splněn (Brighton je aktuálně třetí – pozn. red.). Klub v posledních letech velmi vyrostl a hraje atraktivní fotbal."
Má specifickou cestu, že?
"Vytvořil si metodu a styl, které mu také pomohly prodávat hráče velkým klubům. Všichni zaměstnanci tuto metodu přijali, všichni táhneme za jeden provaz a kdo to dělá jinak, odchází. I proto je to tak odlišná zkušenost. Z Rio Ave ani z Olympiakosu jsem si tuto mentalitu nepřinesl, přestože mi oba kluby pomohly v rozvoji a jsou skvělé. Tady v Brightonu jsou detaily úplně jiné. Chci zůstat, protože je to skvělá zkušenost."
Jak probíhá vaše adaptace na město?
"Je to jednodušší, než jsem čekal. Mám pláž, ale bez písku, jen s kameny. (směje se) V Anglii je letos nejteplejší rok, zejména v Brightonu. Posledních několik let jsem strávil v Aténách a žilo se mi tam skvěle, ale když člověk zváží všechno – fotbal i kvalitu života – Anglie je mnohem lepší. Klub mi poskytuje plnou podporu, nejen mně, ale i mé přítelkyni, abychom byli co nejvíc v klidu. Pomáhají nám se vším. Chtějí, abychom se cítili dobře a aby byl fotbal naší jedinou starostí."
Jak vypadá váš každodenní režim mezi tréninky, zápasy a odpočinkem?
"Můj život se teď hodně změní. Během jednoho měsíce budeme mít hodně zápasů, bude to závod. Víc než polovina utkání se odehraje venku, takže nás čeká hodně cestování, včetně Konferenční ligy. Můj každodenní režim je ale normální. Z domu odcházím kolem osmé a bydlím pět minut od tréninkového centra. V klubu snídám, potom absolvuji aktivační cvičení. Trénink obvykle trvá hodinu a půl, někdy dvě. Často máme také doplňkový program, 10 nebo 15 minut po tréninku většina z nás zůstává. Stopeři mají zvláštní jednotku a krajní obránci také. S hráči na každé pozici pracuje jiný specializovaný tým. Podle dne můžeme jít do posilovny a víc procvičovat nohy nebo horní část těla. Téměř vždy v klubu taky obědvám."
Rozumíte všemu, co vám lidé říkají? Jak dobrá je vaše angličtina?
"Mám hodiny angličtiny a stále se zlepšuju. Výslovnost je tady tvrdší a měl jsem problém jí rozumět, ale teď už je to mnohem lepší. Klub se o to také stará. K dispozici je učitel angličtiny, chodím na lekce. Když odejdu z tréninkového centra, zdřímnu si. Zůstanu doma nebo jdu na procházku s přítelkyní a naším psem. Do centra Brightonu to máme 15 nebo 20 minut. Využíváme toho, jdeme na procházku a na večeři. Spát chodím kolem desáté. Ve dnech volna jezdíme do Londýna, který je vzdálený asi hodinu a čtvrt cesty. Už jsem tam byl i s rodinou, když mě přijela navštívit."
Už jste zmínil význam dat v Brightonu a v celé skupině klubů vlastněných Tonym Bloomem. Můžete vysvětlit, jak probíhal váš přestup?
"Udělal jsem okamžitý dojem. Všiml jsem si toho už při prvních rozhovorech a během prvních dnů tréninku, a to jak u zaměstnanců, tak u ostatních hráčů. Pokud jde o můj přestup, měli kompletní zprávu s mými údaji – kolik intenzivního běhu dokážu během zápasů absolvovat, kolik kilometrů v průměru naběhám a jakou mám mentalitu. V hledáčku měli i několik dalších pravých obránců. Rok a půl před dokončením přestupu se začali ptát různých hráčů, kteří byli mými soupeři nebo spoluhráči v době, kdy mi bylo 18 let a působil jsem v Rio Ave. Tehdy jsem nehrál, jen trénoval s prvním týmem. Ptali se, jaký jsem na tréninku i mimo něj a jak mě poznali. Později oslovili některé z mých bývalých trenérů."
To zní hodně důkladně...
"Potom pátrání rozšířili a kontaktovali mé nejbližší přátele. Mluvili například s Marcelem, který nyní hraje za Leirii. Nikdy nebyl mým spoluhráčem, pouze jsem proti němu nastoupil. Pak z mnou přišel a řekl mi o tom. Je vidět, jak daleko jdou, aby při příchodu hráče minimalizovali prostor pro chybu. Je mi 26, ale tady už si připadám jako veterán, jsem jedním z nejstarších hráčů v kádru. Klub jde do detailu úplně u všeho – tréninků, zápasů, přestupů i výživy. Aby se sem hráč dostal a uspěl, musí být ve všech ohledech na nejvyšší úrovni. Ani já nebyl výjimkou."
Jaké jsou vaše další cíle? Prosadit se s Brightonem v Premier League, nebo možná přijmout další výzvu v ještě významnějším klubu?
"Jsem tady zatím krátce a všechno se vyvíjí dobře. Ještě jsem neodehrál mnoho zápasů, ale týmově se nám daří velmi dobře a tuto zkušenost si užívám. Nějaký z velkých portugalských klubů nevylučuju, ovšem chci se prosadit v Brightonu a pokusit se v Premier League zůstat, protože jsem v úplně jiném světě."
Brighton byl v posledních sezonách odrazovým můstkem pro řadu fotbalistů. Který spoluhráč vás překvapil nejvíc?
"Asi Pascal Gross. Je mu 35 let, ale jeho oddanost a vášeň na trénincích i v zápasech jsou nadprůměrné. Každý den po tréninku zůstává dalších 15 minut na hřišti, aby pracoval na zakončení a trénoval přímé kopy nebo penalty. V jeho věku naběhá za tři dny zhruba 13 kilometrů. Říkám si: 'Jak je to možné?' Presuje jako šílenec! Luka Vuškovič mě taky hodně překvapil. Je mu 19 let, ovšem působí neuvěřitelně vyspěle. A pak je tu Malick Yalcouyé."
Čím je mimořádný?
"Během přípravy jsem se na něj díval, má neuvěřitelné schopnosti. Pak jsem si ale říkal: 'Dostane tenhle kluk v Premier League při 65 kilogramech šanci?' V prvních zápasech, které jsme odehráli, procházel kolem soupeřů s neuvěřitelnou lehkostí, otáčel se kolem nich, unikal s míčem i bez něj, hledal prostor a posouval hru dopředu. Se sebevědomím se z něj stává monstrum. Když se vrátil z reprezentačního srazu Pobřeží slonoviny, poprvé trénoval a vstřelil neuvěřitelný gól. Pokud se mu vyhnou zranění, může být velmi úspěšný a stát se dalším hráčem, na kterém klub vydělá při prodeji."
Jablonec – Brighton (čtvrtek 18:45 + audiokomentář)
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
