Za reprezentaci své země nastoupil téměř ke stovce zápasů, několikrát byl s tímto průměrným výběrem blízko účasti na vrcholném turnaji. Za Everton odchytal v nejvyšší soutěži úžasných 578 utkání, což je dodnes klubový rekord, dvakrát s ním slavil titul, v roce 1985 tehdejší Pohár vítězů pohárů. Southall je legenda, ceněná zejména pro své schopnosti rychle vyběhnout z branky a mařit sólo úniky soupeřových útočníků.
Když se 12. března 2000 objevil v zástupu hráčů čekajících v tunelu na začátek ligového duelu mezi Bradfordem s Leedsem, nejevil ani známku toho, co by připomínalo výše zmíněné. Ani místy plandavý zelený dres nezakryl na jeho statném těle zub času, jenž se na něm projevil. Prošedivělé vlasy, dvojitá brada a výrazná nadváha Southalla zřetelně odlišovaly nejen od ostatních hráčů, nýbrž i od rozhodčích...
Z nejvyšší soutěže odešel tři roky předtím, načež ve čtvrté lize vypomáhal v brance týmu Torquay United. A vedle toho se věnoval kariéře trenéra. V roce 1999 dokonce spolu s další velšskou legendou Markem Hughesem dočasně převzal na jeden zápas národní tým. A jako kouč gólmanů spolupracoval také s Bradfordem.
Což byla pro žlutočervené spása. Před zápasem s Leedsem se jim totiž zranil náhradní gólman a vedení se za něj snažilo přivést náhradu, jenže se se Sheffieldem nedohodlo na podmínkách. A když jednička Matt Clarke uklouzla ráno v den utkání doma na schodech a zranila se, zůstal Bradfordu Southall jako jediná možnost.
V jednačtyřiceti letech a 178 dnech bez pořádného tréninku se postavil Leedsu, který v té době ztrácel na druhém místě Premier League sedm bodů na vedoucí Manchester United a chystal se na čtvrtfinále Poháru UEFA proti pražské Slavii. Až příliš nerovná konfrontace...
První zákrok si Southall připsal až po půlhodině, kdy už jeho tým bojující o záchranu prohrával 0:1 a jako zázrakem přežil i šanci, při níž měl soupeř úplně prázdnou branku. Přestože při konečné porážce 1:2 veterán vinu za výsledek příliš nenesl, média jeho epizodní start kritizovala s tím, že hrát s takovou nadváhou odporuje zásadám profesionalismu.
Nejstarším hráčem, který se kdy objevil v Premier League, je jiný brankář John Burridge. Tomu bylo 43 let a 163 dní, když v roce 1995 nastoupil za Manchester City proti Queen's Park Rangers (City prohrálo 2:3). Burridge debutoval za Workington v roce 1969, jeho kariéra tak trvala téměř tři desetiletí.
Jeho působení v nejvyšší soutěži bylo sice krátké, neboť se v této soutěži představil všehovšudy čtyřikrát, přesto byl Burridge v anglickém fotbale velmi známý. Proslavil se svou velmi specifickou rozcvičkou před zápasy.
Mezi samými gólmany je jediným hráčem do pole na seznamu nejstarších útočník Teddy Sheringham. Bývalý kanonýr Tottenhamu, Manchesteru United a anglické reprezentace se stal také nejstarším střelcem Premier League a jediným, kterému se podařilo skórovat ve věku nad 40 let.