Zatímco díky Mikelu Artetovi je Arsenal stále v boji o první titul v anglické nejvyšší soutěži od památné sezony 2003/04, Manchester se potácí od jednoho průšvihu ke druhému.
Nedávné prohlášení Rúbena Amorima, že jeho tým je nejhorším v klubové historii, si logicky vyžádalo palcové titulky. Jenže portugalský trenér do větru nemluvil. Stačí se podívat na fakta, abyste pochopili, že má minimálně pro novodobé období Premier League pravdu.
United drží po 28 zápasech čtrnácté místo v tabulce Premier League. Mají na kontě jen devět vítězství, sedm remíz a dvanáct porážek a pouhých 34 vstřelených gólů. Méně dokázali dát pouze Everton, West Ham, Ipswich, Leicester a Southampton. Navíc je vzhledem ke 40 inkasovaným brankám skóre týmu v mínusu.
V současné době mají United na kontě 34 bodů a od osmého místa v tabulce je dělí bodů deset. Proč zrovna osmé místo? Jednoduše proto, že to je předchozí nejhorší konečné umístění klubu v Premier League od sezony 1992/93, pod které se loni podepsal Erik ten Hag.
Navzdory velmi špatné formě ale vítězství nad Arsenalem přesto nebylo daleko, týmu by rozhodně mohlo zvednout morální sílu. V neděli odpoledne byl ale proti hlavně David Raya.
Španělský brankář sice na sebe musí vzít vinu, že nedokázal lépe reagovat na velmi dobře umístěný trestňák Bruna Fernandese. Stál totiž příliš blízko své pravé tyče a portugalský záložník nabídnutou šanci mistrně využil. Ač už se hrálo 28. kolo, byl to teprve druhý přímý Fernandesův volný kop v sezoně. Také ale znamenal, že poprvé od dob Wayna Rooneyho a Juana Maty v sezoně 2013/14 skóroval hráč Manchesteru United více než jedenkrát z přímého kopu. Byla to první střela United v zápase na branku a znamenala i potřebnou jiskru, která tým do druhé půle nastartovala.
Když začal druhý poločas, málokdo tušil, že David Raya bude pro hosty ve zbývajících 45 minutách tak důležitý. Začala totiž daleko bojovnější a vzrušující část zápasu, která připomněla, že proti sobě stojí historicky dva největší rivalové Premier League.
Raya si celkem připsal pět zákroků, tolikrát musel naposledy likvidovat střely soupeře 21. prosince 2024, kdy se Arsenal utkal s Crystal Palace.
Ačkoli je Arteta pravděpodobně zklamaný, že jeho tým potřetí v řadě ztratil body, mohlo to být mnohem horší. Kdyby lépe řešili své šance Noussair Mazraoui nebo Joshua Zirkzee zůstal by Arsenal bez bodu.
Že se tak nestalo, je čistě zásluha Rayových reflexů a jeho pohotovosti. Vše podtrhl moment ze třetí minuty nastavení, kdy měl po likvidaci Brunovy střely dostatek duchapřítomnosti, aby se zvedl a míč letící do brány napodruhé vyrazil do bezpečí.
Úspěšnost zákroků 83,3 % v zápase je v tomto ohledu jedním z jeho nejlepších výkonů v sezoně. Pokud budeme počítat jen zákroky v malém vápně, číslo se zvýší na 100 %. Je ale třeba se také podívat na to, jak důležité byly Rayovy zákroky v kontextu zápasu.
Již zmíněné zákroky byly jednoznačně obtížnější, než musel na druhé straně předvádět André Onana. I na jeho bránu šlo šest střel a kamerunský brankář vytáhl v zápase pět zákroků. To je nejvíce od 22. února, kdy čelil Evertonu (a měl šest zákroků).
Dalo se očekávat, že Arsenal bude ve středu hřiště dominovat a lépe kombinovat, ale před brankou se opět trápil. Kdyby se některá z velkých šancí United ujala, je docela možné, že by Red Devils už zápas nepustili. I proto se dá mluvit o tom, že Arsenal bod spíše získal bod než že by dva ztratil. A Arteta si sám musí zodpovědět otázky, proč jeho tým v poslední době tak výrazně zaostává v boji o titul.
Do hry týmu se každopádně zapojoval i David Raya. A ani v tomto ohledu to nebyl žádný propadák. Celkem 18 z jeho 26 přihrávek našlo v nedělním večeru v "Divadle snů" adresáta. Úspěšnost přihrávek 69,2 % je jen těsně pod průměrem letošní sezony (71,1 %). Ve srovnání s 37,5 % Onany jako noc a den.
Samozřejmě, je to mírně zavádějící statistika, protože Arteta chce po Rayovi, aby rozehrával převážně na svou polovinu hřiště. Níže uvedený graf ukazuje, že všechny přihrávky, které byly neúspěšné, byly ve skutečnosti dlouhé pasy. A portugalský brankář ví, že právě zde asi bude muset potrénovat.
Při hlubším prozkoumání údajů zjistíme, že v celé sezoně našlo cíl 519 z 550 přihrávek na vlastní polovině, a to dělá úspěšnosti 94,4 %. Raya je v tomto ohledu čtvrtým nejlepším hráčem týmu. A je to pro něj skvělá vizitka, vždyť Arsenal je proslulý krátkými, prudkými a přesnými přihrávkami.
Španělského brankáře Gunners využívají i jako režiséra či instruktora hry. Je neustále přítomný za obránci, neustále doplňuje prostor, posouvá se po hřišti podle těžiště hry a jeho hlas je hodně slyšet, pokud obranná linie nedrží svou formaci a ustupuje dozadu.
Běžnému divákovi to možná může připadat jako zcela nedůležitá činnost, ale hlasitost je často podceňovaná. Je to důležitá součást brankářovy výzbroje a něco, co pro ostatní není přirozené.
Přestože Arsenal měl za celých 90 minut stejně střel na branku jako United (šest), je 34 dotyků v soupeřově pokutovém území dvojnásobkem toho, kolik docílil Manchester United (17). Naznačuje to, že Amorimovi svěřenci byli při svých výpadech před soupeřovu bránu daleko nebezpečnější.
Arsenal stále ještě neopustily myšlenky na boj o titul, jenže s další ztrátou bodů se sen vzdaluje. United zase mrzí, že od odchodu Sira Alexe Fergusona do důchodu vyhráli třaskavý souboj s Gunners pouze pětkrát ze třinácti případů. Bilanci mají nyní 5-5-3.
V tomto kontextu je potřeba připomenout, že když byl ikonický skotský trenér ještě u kormidla na Old Trafford, dokázal v letech 2009 až 2012 vyhrát všech pět svých posledních domácích zápasů proti Arsenalu.
Od nejslavnějších dob velké rivality uplynuly téměř dvě dekády, tábory fanoušků obou týmů by se ale jistě vrátily do dob Roye Keana, Patricka Vieiry a dalších...