O volbě mezi posilovnou a pivem v Pardubicích
"Mně to bylo asi úplně jedno. Bylo mi jedno, jestli si tady někdo bude myslet, že dělám něco jinak, že dělám moc, nebo že bych to neměl dělat proto, abych byl víc součástí týmu. Stejně tak je mi to jedno teď v Anglii. Nikdy se člověk nezalíbí všem a je důležité, aby to dělal tak, jak to dělá radost jemu, aby se cítil dobře a aby mu to dávalo smysl. Bylo to v období, kdy jsem v Pardubicích odehrál dva zápasy, dostal červenou, pak měl mononukleózu a byl tři měsíce mimo.
Věděl jsem, že mám půl roku na to, abych se dostal na úroveň, kde jsem teď. V momentě, kdy jsem měl na stole dvě varianty, tedy jít večer na pivo, nebo jít do posilovny a druhý den pak na trénink, tak to pro mě bylo jednoduché rozhodnutí. Ať si každý dělá, co chce, já nemusím hodnotit, jestli někdo vypil deset piv, nebo šel cvičit. Když se přijde na hřiště, je to o tom vyhrát. A já vím, že tomu pomůžu víc tréninkem než čímkoliv jiným."
O tom, že dřina na hřišti nestačí a úspěch vyžaduje lidský růst
"V momentě, kdy věci jdou dobře a daří se, tak to není složité. Všude je dobrá nálada a všechno je fajn. Ale ve chvílích, kdy to tak není, jde o to naučit se to zvládat. Jasně, je nějaký standard věcí, co musím dělat. Musím trénovat, mít kvalitní přístup k přípravě. Ale pak je to o tom posouvat se i po té lidské stránce, být kvalitní člověk. Ten sportovní progres jde ruku v ruce s tím lidským. Velkou roli hraje vzdělávat se, pracovat na sobě i mimo hřiště, a to mi přijde, že potom přináší to hlavní ovoce."
O hledání inspirace mimo fotbal u podnikatelů a psychologů
"Vzniklo to už když jsem byl menší. Chtěl jsem chytat, viděl jsem tátu a hrozně mě to bavilo. Postupem času jsem ale začal sledovat úspěšné lidi v jakémkoliv oboru. Ať už to byl sport, byznys nebo úplně jiné oblasti. Pozoroval jsem, co dělají pro to, aby byli úspěšní. Poslouchal jsem různé řečníky, četl knížky koučů, psychologů, podnikatelů... A tyhle věci se v základu většinou shodují. Pro mě pak bylo klíčové jen to vzít a přenést do toho, co dělám já na hřišti."
O skoku z Vyškova
"Když si vybavím, že tři nebo čtyři roky zpátky jsem byl ještě ve Vyškově, tak od té doby to všechno nabralo neuvěřitelně rychlý spád. Pro mě to ale není takové, jako kdybych se na to díval z dálky s odstupem. Já tím žiju. Každý den přemýšlím nad tím, co bych chtěl do budoucna, a když se to pak děje, už zase přemýšlím nad dalšími věcmi. Jsem v hlavě pořád o krok dopředu. Všechny ty věci se dějí tady a teď, uvědomuju si to a jsem za to rád."
O Premier League jako "jiném světě"
"Ten rozdíl oproti Česku je úplně ve všem. Kvalita hráčů, sledovanost soutěže, podmínky jednotlivých klubů, jejich finanční možnosti... Těch věcí je strašně moc. Neříkám to proto, abych tamto chválil a Česko kritizoval, jen to pojmenovávám tak, jak to je. A ten rozdíl by tam zkrátka měl být. Jestliže je Premier League momentálně nejlepší liga na světě, tak to na ní musí být vidět. Já jsem to takhle vnímal od prvního dne, kdy jsem tam přišel."
O zázemí Tottenhamu
"Byl jsem hrozně vděčný, že najednou všechny podmínky k tréninku a k tomu dostat se na nejvyšší úroveň mám na jednom místě. Do té doby jsem si všechny ty věci musel najít sám. Rozdíl byl v tom, že v Česku jsem jako mladý v osmnácti objel půlku Prahy, abych zvládl trénink, posilovnu, regeneraci a všechno okolo. V Tottenhamu přijdete a máte to na jednom místě. Skvělá hřiště, personál, kvalita a obrovská intenzita. Byla to výzva, kterou jsem hned přijal a byl za ní rád."
O plánu jít do Německa
"Paradoxně, když jsem byl mladší, sepisoval jsem si své cíle, ale jako první krok do zahraničí jsem Anglii nikdy na seznamu neměl. Měl jsem tam Německo, protože brankáři přede mnou šli právě tam. I ve škole jsem se připravoval tímto směrem, abych se naučil německy a udělal pro to maximum. Nakonec to nevyšlo, ale jsem rád, že to nevyšlo."
O roli záložníka v bráně
"Už mi párkrát v tréninku řekli, že nejsem gólman, ale záložník. Mám to rád, tenhle styl mě baví a sedí mi. Užívám si to, protože ne každý klub takhle hraje a jinde se brankář k míči tolik nedostane. Trenér by mi ale neodpustil, kdybych tam tvořil něco, co není potřeba a oč v té chvíli nejde. V momentě, kdy by se nepovedla přihrávka nebo dotek, ale to herní řešení bylo vymyšlené správně, tak to se stane každému na jakékoliv úrovni. Musím si ale uvědomovat, že jsem brankář a nejsem tam od toho, abych zkoušel, jestli nějaký riskantní pas vyjde, ale aby ta rozehrávka stoprocentně fungovala."
O španělské škole
"Když jsem byl menší, dělali jsme nějaké predikce výšky a vycházelo mi to na zhruba 190 centimetrů. S tátou jsme proto trénovali způsobem, aby to sedělo spíš do španělského stylu, který je postavený na rychlosti, práci nohama, pohybu a obratnosti. Táta mě v tom vedl, i když španělského trenéra jsem nikdy neměl, leda tak tátu ve španělském převleku. Až teď v reprezentaci mám trenéra brankářů Rubéna Martíneze a musím říct, že mě ty tréninky ohromně baví, protože přesně odpovídají tomu, co jsem se odmalička učil."
O debutu proti Španělsku
"Zápas proti Španělsku jsem si hrozně přál už ve chvíli, kdy nám nalosovali skupinu Ligy národů. Říkal jsem si, že přesně takové utkání bych chtěl strašně moc hrát. Že budu chytat, jsem se dozvěděl tři dny před výkopem a měl jsem obrovskou radost. Věřím tomu, že takové momenty nejsou o náhodě nebo o štěstí. Člověk si je přitahuje tím, jak funguje, jak trénuje a jak přemýšlí. Bohužel jsme ten zápas výsledkově nezvládli, ale neměli jsme k tomu daleko."
Pravidelná dávka informací před nabitým víkendem včetně tipů na souboje, které slibují nejvíce gólů či emocí. To je nový páteční newsletter z dílny redakce Livesport Zpráv.