Přesněji řečeno jeho známka odpovídá lehce nadprůměrnému výkonu. Chyba, které se dopustil, je v ní zohledněna, nicméně její význam v rámci sezony převyšuje význam v rámci zápasu. Proto se může zdát, že je nadhodnocen, ovšem z hlediska výkonu v utkání odvedl slušnou práci.
Ta má dva stěžejní body, oba jsou protichůdné. Ten pozitivní – přihrávka na gól Jérémyho Dokua v sedmé minutě nastavení, díky němuž favorit alespoň vyrovnal na 3:3. Ten negativní – chyba vedoucí k inkasované brance a vůbec obdržené tři góly, přičemž hodnota očekávaných inkasovaných branek byla v duelu na straně City 2,72 (defenziva tedy podala horší výkon, než jaký by podle dat měla).
Guéhi si přitom až na výzvu k vyrovnávacímu gólu Evertonu vedl víc než slušně. Z 12 osobních soubojů vyhrál dvě třetiny, s pěti vyhranými hlavičkovými duely byl nejlepší v zápase, stejně jako v případě pěti odkopů. Připsal si i dvě zblokované střely.
Jeho velký přínos spočívá v předfinální fázi. Poslal celkem 13 přihrávek do útočné třetiny, nezkazil ani jednu. Vysoká úspěšnost jde ruku v ruce s typickým stylem krátkých pasů, na němž je založen herní projev kouče Pepa Guardioly. To odráží i počet rozdaných míčů v útočné třetině hřiště (33 ze 34), což je velmi vysoké číslo obecně, o stoperovi ani nemluvě. Guéhi jich měl dokonce nejvíc ze všech!
Stejně jako doteků s míčem (115). Zvládl pět progresivních přihrávek, 14krát s míčem na noze urazil delší vzdálenost než pět metrů. Z 99 pasů jich pokazil jen osm. Ten jeden však může být osudový…