Po 15 letech visí nad West Hamem hrozba pádu z Premier League. Jen tři roky poté, co Kladiváři ovládli Konferenční ligu a na Ostrovech dokonce chtěli atakovat nejlepší šestku.
Jejich aktuální situaci vnímám hodně kriticky. Tabulka hovoří jasně. Naposledy West Ham vyhrál 8. listopadu a poslední čisté konto udržel tým na konci srpna. Ani směrem do ofenzivy na tom nejsou dobře.
Myslím si, že jsou trochu ve stínu Wolverhamptonu, kterému se extrémně nedaří a mít tři body po 19 zápasech je něco nevídaného, ale podle mě bychom se měli bavit i o Kladivářích, jejichž série nevypadá vůbec dobře.
Celkově když se podívám na skladbu kádru West Hamu, přijde mi, že vedení spoustu věcí obrovsky podcenilo. Tým je aktuálně de facto donucený hrát bez klasické devítky. Klub narychlo podepisoval Calluma Wilsona, který byl bez angažmá. I proto, že se West Hamu nepovedly transfery v minulých oknech. Nákupy Niclase Füllkruga či Gianlucy Scamaccy byly krokem vedle.
Zatímco ostatní týmy v Premier League mají na soupisce dvě, někde i tři klasické devítky, které mohou rotovat, West Ham je v tomto ohledu v podstavu.
Je zřejmé, že v lednu bude muset klub na trh a udělat vše pro to, aby sehnal kvalitní hráče, kteří pomohou vykopat záchranu. Spekuluje se o příchodu Stranda Larsena z Wolves či Rafia Durosinmiho z Plzně. Avšak nejde pouze o útočníka. Dobře nevypadá ani střed pole. Mnohem víc se čekalo od Lucase Paquety jakožto rozdílového hráče.
Tým momentálně leží na bedrech Jarroda Bowena, který si drží svůj standard, ale potřebuje, aby se přidali i další. Současný trenér Nuno Espírito Santo navíc začal omlazovat sestavu a třeba i na úkor Tomáše Součka začleňuje mladé kluky do zálohy. Pro ty je to v takové situaci samozřejmě složité.
Ideální to není ani v obraně. Stopeři nepůsobí stabilně. Defenziva inkasuje spoustu gólů. I Malick Diouf, který v prvních týdnech vypadal zajímavě, se postupně zařadil spíš do průměru. Stáhla ho mizérie, do které se londýnský klub dostal.
Pravda je, že to ale není výsledek jen letošní práce, ale West Ham dlouhodobě nepůsobí jako klub, který by byl dobře sportovně vedený. Od konce Davida Moyese se v klubu točí trenéři, situace je neustále nestabilní. I teď se spekuluje o tom, že by vedení znovu odvolalo kouče a dalo šanci Franku Lampardovi, kterému se daří v Coventry.
Jestli je to v mých očích řešení?
West Ham utratil obrovskou sumu peněz za nové hráče, ale poměr cena/výkon je tristní. Za posledních pět let utratilo v Premier League víc už jen sedm klubů. Až za Kladiváři jsou Aston Villa, Brighton, Crystal Palace, Everton, Fulham, Brentford či Bournemouth. V některých případech jsou rozdíly v nákladech dokonce poloviční, ale sportovní úspěch je také opačný.
Klub tedy utrácí, neustále nakupuje hráče, ale netrefuje se. Načež reaguje změnou trenéra a znovu hledá nové posily. Je to spirála, která se opakuje a může vygradovat, že se klub po 15 letech podívá do Championship.
Tohle je věc, která by měla mířit na odpovědné osoby ve sportovním úseku. Ptát se, kdo rozhoduje o sportovní strategii, kdo vybírá hráče. Jak je možné, že menší kluby s menšími náklady za hráče mají momentálně v tabulce o 13 a více bodů.
Pokud byste se zeptali lidí z klubu či fanoušků, zda vnímají Crystal Palace, Fulham, Brentford či Sunderland za větší kluby, myslím, že by se s vámi pustili do vášnivé debaty. Jenže si lidově řečeno mažou Kladiváře na chleba.
Zaznamenal jsem také, jak Tomáš Souček v jednom z podcastů zkritizoval tréninkovou morálku. To je něco nevídaného. Když se podívám na sestavu, nevidím lídra týmu. Nevidím tam osobnosti. Nedává mi to žádný smysl.
Situace se navíc může zhoršovat, jelikož tlak bude větší a fanouškům bude pomalu docházet trpělivost. Vše míří k tomu, že West Ham bude v lednu znovu v panice utrácet…
Pád do Championship v současné době není nic, co byste si chtěli vyzkoušet. Před 15 lety se Kladiváři dokázali okamžitě vrátit mezi elitu, ale nyní o tom nejsem moc přesvědčený. Spousta hráčů by se z klubu rozutekla. Zmizela by kvalita a hrát Championship bez sportovní vize, dobrého týmu a nevíme s jakým trenérem, je ohromně náročné.
Myslet si, že by se tým dokázal hned vrátit, je bláhové. Proto musí ve West Hamu udělat vše proto, aby se této pohromě vyhnuli, jelikož pád rovná se hazard s vyhlídkami klidně na dalších několik sezon. Existuje spousta klubů, které by o tom mohly vyprávět.
Špatná situace u tradičních značek není jen v případě West Hamu. Ve Španělsku je dole znovu Valencia, v Itálii se trápí Fiorentina a v Německu zase Mohuč, která v aktuální sezoně působí v Konferenční lize.
Girona, která hrála v minulé sezoně Ligu mistrů a znovu bojuje o udržení v LaLize. V jejím případě si myslím, že to byl tým jedné sezony a současný stav odpovídá velikosti a možnostem klubu.
Absolutně nebyli zvyklí hrát k lize ještě poháry a posunout se na takovou úroveň. Rozprodali se hráči a rázem Girona spadla zpátky tam, kde byla zvyklá být. Spásu vidím ve spojení se City Football Group, která jim umí zprostředkovat zajímavé hráče.
Valencie je pro mě také smutný příběh. Pamatuji si, když patřila mezi španělskou špičku a měla skvělé hráče. Doufám, že se jim znovu podaří utéct ze spodu tabulky a udrží nejvyšší soutěž. Obzvlášť, když se po letech znovu rozjely práce na novém stadionu.
V Německu se vznáší průšvih nad Mohučí, o které bych to před sezonou vůbec neřekl. Pasoval jsem dolů Heidenheim a St. Pauli. A když jsem hledal další tým, který by můj Augsburg měl pod sebe stlačit, bylo to poměrně složité. Ale Mohuč bych neřekl.
Přijde mi, že i oni podcenili obměnu kádru, kdy přišli o skvělého útočníka Jonathana Burkardta a nedokázali jej nahradit. Do toho hrají poháry, přestalo se dařit, odnesl to trenér a špatná situace je rázem na světě. Budou to mít obrovsky složité.
Poslední tým, který by podle mého názoru neměl ležet na dně tabulky, je Fiorentina v Serii A. Poslední čtyři sezony byla pokaždé v elitní osmičce a poslední tři sezony byla dvakrát ve finále Konferenční ligy a v minulém ročníku došla do semifinále.
Tradiční italská značka v krizi. Fiorentina je bez ligové výhry, hráči čelí výhrůžkám smrtí
Dnes je poslední v lize a trenér Vincenzo Italiano, který v klubu skončil loni v červnu, bojuje s Boloňou o TOP šestku. Mezitím Fiorentina protočila čtyři různé trenéry.
Osobně jsem si myslel, že na tým padla jen dočasná krize a dostane se z toho. Jenže když to nepřichází několik měsíců, už to nic marginálního není. I nad Fialkami se vznáší velký mrak v podobě pádu do Serie B.
Pro všechny hráče, kteří nejsou zvyklí hrát o záchranu, ale spíš v horních patrech, je taková situace extrémně náročná. Říká se, že je to mnohem složitější než bojovat o titul. Obzvlášť na psychiku. Koukáte neustále na tabulku, jste v depresi…
Nikomu byste tyto chvíle nepřál. Věřím, že všechny týmy, které jsem zmínil, se ještě pořádně kousnou a na jaře zabojují o ligovou příslušnost.
