Roberte, jak byste se popsal mladším fanouškům, kteří vás nikdy neviděli hrát?
"Kdybych měl popsat své přednosti, řekl bych technika, první dotek, přihrávka a přehled o hře. Možná i elegance. Nikdy jsem nebyl agresivní hráč, to mi nebylo vlastní. Měl jsem rád jednoduchý, chytrý fotbal."
Jednou jste citoval Dennise Bergkampa, který řekl: 'První dotek je klíčem ke všemu, protože fotbal je velmi jednoduchý.' Je to nejlepší rada, jakou jste kdy dostal?
"Ano, bez pochyb. Když to řekne Dennis Bergkamp, jeden z nejlepších hráčů světa, má to velkou váhu. Řekl mi to v roce 2000, když jsem přišel do Arsenalu, a musím říct, že je to pravda. S dobrým prvním dotekem máš klid, můžeš zvednout hlavu, vidíš spoluhráče a pravděpodobně se rozhodneš správně. Pro mě to byla ta nejlepší rada, jakou jsem kdy dostal."
Změnila vám pohled na hru?
"Rozhodně. Ve Francii jsem se naučil hrát fotbal, ale učit se od Bergkampa bylo něco výjimečného. Nechtěl jsem ho kopírovat, ale chtěl jsem se zlepšovat. Každý trénink jsem se snažil dělat věci lépe: zpracování, přihrávky, pohyb. Když hraješ jednoduše stejně jako Dennis, všechno je snazší."
Ulehčil vám přechod do Anglie přístup Arséna Wengera?
"Arséne Wenger pro mě byl nesmírně důležitý. Prvních šest měsíců v Arsenalu bylo hodně těžkých. Změnil jsem všechno: Zemi, jazyk, taktiku, spoluhráče. Anglický fotbal byl tvrdší, nejen v zápasech, ale i na tréninku. Pamatuji si, jak těžké byly tréninky s hráči jako Tony Adams, Martin Keown, Lee Dixon a Ray Parlour. Jednou mi Dixon řekl: 'Nejsem tvůj kamarád, tady se trénuje naplno.' Ta mentalita byla úplně jiná než ta, na kterou jsem byl zvyklý ve Francii. Arséne mi pomohl se na to všechno adaptovat."
Pomohlo vám prostředí a kvalita spoluhráčů objevit v sobě schopnosti, o kterých jste ani nevěděl?
"Jednoznačně. Wenger postavil neuvěřitelný tým, který byl schopný vyhrát Premier League. Udržel silné anglické jádro, ale doplnil ho cizinci. Přišli Francouzi, Španělé, Nizozemci, Švédi, Němci a ta kombinace byla skvělá. Historie mluví sama za sebe: Tituly v letech 2003 a 2004 a samozřejmě sezona Invincibles. Wenger nezměnil jen Arsenal, změnil celou Premier League. Tím, co přinesl a hlavně způsobem, jakým se začal hrát fotbal."
Když se ohlédnete zpět, co dalo Invincibles takovou mentální sílu?
"Byl to Arséne Wenger a duch, který vytvořil. Oddanost byla vším. Každý zápas v Premier League byl těžký. Nejen proti Manchesteru United, Chelsea nebo Liverpoolu, ale hlavně venku na stadionech v Boltonu, Blackburnu nebo Leedsu. To byly zápasy, které bylo potřeba vyhrát, pokud jste chtěli být šampiony. Arséne vybíral hráče s tou správnou mentalitou a vytvořil kabinu, která věřila v úspěch. Proto jsme neprohráli ani jednou a ten rekord platí dodnes."
Kdo měl největší zásluhu na vytvoření vítězné kultury v kabině?
"Bez debat Patrick Vieira. Byl kapitánem a lídrem. Potřebujete různé typy lídrů: Technické, jako byli Bergkamp nebo Thierry Henry, ale Patrick měl všechno – vůdcovství, upřímnost, bojovnost. Byl Francouz, ale s anglickou mentalitou. Ta kombinace byla klíčová."
Vidíte nějaké podobnosti mezi Invincibles a současným týmem Arsenalu?
"Současný tým vypadá velmi dobře a hraje skvělý fotbal. Nemám rád přímá srovnání, protože Invincibles byli výjimečná parta a tohle je jiný tým s jiným trenérem. Ale jsem optimista. Doufám, že Mikel Arteta s tímto týmem zvedne trofej. To je můj sen a sen všech fanoušků Arsenalu."
Co se podle vás pod Artetou změnilo?
"Arteta změnil hodně, hlavně co se týče šířky kádru. Kvalita lavičky je velmi důležitá. Arsenal investoval hodně peněz do Viktora Gyökerese a to byl klíčový tah. Pokud chcete vyhrát Premier League, potřebujete útočníka, který dává góly pravidelně, ale zároveň pomůže týmu i v těžkých chvílích."
Je Gyökeres tím chybějícím článkem v boji o titul?
"Ano, protože góly jsou zásadní. Ale není to jen o nich, dává týmu něco navíc. Pro mě je největší rozdíl u tohoto Arsenalu nejen základní jedenáctka, ale i kvalita na lavičce. Když hráči přijdou na hřiště, okamžitě týmu pomohou. To je v dlouhé sezoně velmi důležité."
Jak důležitá je na nejvyšší úrovni šířka kádru?
"Zásadní. Když máte možnosti jako současný Arsenal, můžete bojovat o úspěch jak v Premier League, tak v Lize mistrů. Pokud máte na lavičce hráče jako Gabriel Martinelli nebo Leandro Trossard, jsou to skvělé alternativy, které mohou změnit průběh zápasu. Pro Mikela Artetu je to skvělá pozice, protože má víc možností a řešení."
Takže fanoušci Arsenalu mají znovu právo věřit v úspěch?
"Teď mohou snít. Sezona je stále dlouhá a fotbal je vždy složitý, ale Arsenal je soustředěnější, konzistentnější a mentálně silnější než dřív. Má mentalitu šampionů."
V éře Invincibles jste pravidelně skóroval ze zálohy. Studoval jste brankáře, nebo to z vaší strany bylo instinktivní?
"Upřímně, bylo to instinktivní. Fotbal je přirozený, ale trénink je zásadní. Každé ráno, hlavně pro útočníky a ofenzivní hráče, je potřeba pracovat před brankou. Mým hlavním úkolem bylo připravovat góly, ale když jsem mohl skórovat, byl jsem samozřejmě rád. Vždycky to říkám i svému synovi: Pokud chceš být profesionálním fotbalistou, tréninky jsou nejdůležitější. Když dobře trénuješ, zvládneš to i v zápasech."
Zůstával jste po tréninku, abyste piloval zakončení?
"Ano, často. Po týmovém tréninku jsem zůstával s třetím gólmanem a pracoval na střelbě. Dělal jsem to hlavně s Thierrym Henrym, Dennisem Bergkampem, Robinem van Persiem. Když tyto situace opakuješ na tréninku, v zápasech už je děláš automaticky. Pro mě byl trénink klíčem."
Jedna z vašich nejslavnějších asistencí přišla ve finále Eura 2000 na zlatý gól Davida Trezegueta. Co si z toho momentu vybavujete?
"Upřímně, bylo to hodně zvláštní střídání. Nastoupil jsem až ke konci a vystřídal Bixenteho Lizarazua, levého beka. Ale možná měl trenér dobrý pocit. Vzpomínám si, že jsem vzal míč, šel jeden na jednoho na Fabia Cannavara, obešel ho a nacentroval na Davida Trezegueta. Dal fantastický gól."
Co jste cítil v okamžicích po přihrávce na zlatý gól ve finále mistrovství Evropy?
"Byl to neuvěřitelný pocit. Když jsem viděl, že David skóroval, věděl jsem, že je konec. Byli jsme mistry Evropy. Zápas s Itálií byl hodně těžký, takže vyhrát tímto způsobem bylo výjimečné. Ani to neumím slovy popsat."
A pak jste téměř okamžitě zamířil do Arsenalu…
"Ano, den po finále jsem absolvoval zdravotní prohlídku. Ze začátku jsem moc neslavil, až později v Paříži. Bylo to neuvěřitelných 24 hodin: Mistr Evropy s Francií a hned druhý den podpis čtyřleté smlouvy s Arsenalem. Úžasný moment v mém životě."
Bylo to nejlepší léto vašeho života?
"Ano, hned po mistrovství světa 1998. V roce 1998 jsme vyhráli světový šampionát, v roce 2000 mistrovství Evropy. Měl jsem velké štěstí na generaci, se kterou jsem se v reprezentaci potkal. Krásné časy, krásná léta."