V jednu chvíli muselo v Miroslavu Koubkovi v minulých týdnech vyloženě hrknout. Brankář Matěj Kovář na několik zápasů mimo, Pavel Šulc mimo hru kvůli svalovým potížím, Patrik Schick zdravotní komplikace a zápas s Pisou nedohrál ani Martin Vitík, když střídal v 21. minutě. Stoper Boloni je však naštěstí v pořádku a může dál snít o tom, že se Česku povede březnový sraz a v létě po 20 letech zamíří na světový šampionát.
"Nebudu lhát, že to nemám v hlavě," říká třiadvacetiletý obránce v rozhovoru pro Livesport Zprávy. "Chci jezdit na srazy, hrát za Česko a vnímám, jak důležitý zápas nás čeká. Pokud by se nám to povedlo, věřím, že bychom mohli věci nasměrovat správným směrem. Na druhou stranu jsme na MS nebyli roky. Tlak je obrovský, ale také to symbolizuje, jak těžká výzva to je," dodává jedním dechem sparťanský odchovanec, který se už zotavil z nepříjemného zážitku.
Co se vám v utkání s Pisou vlastně přihodilo?
"Už se cítím dobře. Ještě mě trochu pobolívá hlava, ale je to lepší. Dostal jsem velkou ránu míčem do hlavy. Přímo na spánek a trochu mě to vyplo. Upadl jsem na zem. Cítil jsem se bezvládně. Nikdy jsem nic takového nezažil. Zkoušel jsem pak ještě hrát, ale viděl jsem trochu rozmazaně a byl jsem otřesený, tak jsem se raději nechal vystřídat."
To zní trochu jako zážitek z MMA a ne z fotbalu...
"Trochu jo. (směje se) Balonem jsem dostal častokrát, ale nikdy se mi nestalo, že bych měl takový blackout. To bylo poprvé. Klub se ale o mě postaral. Monitorovali mě. Měl jsem přikázano, že pokud by mi bylo špatně, zvracel bych, měl bych závratě, mám to okamžitě nahlásit a musel bych do nemocnice."
Stalo se vám to paradoxně ve chvíli, kdy jste se znovu chytil a hrajete v záklaní sestavě. Co se změnilo?
"My tu nemáme zakládní sestavu. Trenér říká, že u něj neexistuje něco jako "základní jedenáctka", na kterou by pravidelně sázel. Neustále složení sestavy rotuje. Nedávno jsem viděl statistiku, že v 90 odtrénových zápasech v Boloni byla pokaždé změněná sestava. Často to lidem musím vysvětlovat, protože se mi stávalo, že jsem třeba odehrál dobré zápasy, ale pak jsem byl na lavičce. Nicméně je pravda, že se tu cítím mnohem lépe, daří se nám a v posledních zápasech nedostáváme góly."
Přitom trenéři často říkají, jak neradi sahají do sestavy. Řekl vám, proč to tak dělá?
"Ne, že bych se po tom zrovna pídil, ale samozřejmě jsem se v kabině ptal, co se tím sleduje. A ani oni mi nedokázali říct, proč tomu tak je. Trenér má takový přístup a jako hráč musíte být neustále připravený naskočit. Všichni mají pocit, že mohou hrát a nikdo není odstrčený. To je na jednu stranu fajn."
Pravda, může to být i psychologický prvek. Nikdo nemá nic jisté, že?
"Podle mě to hraje velkou roli. Například sestavu se dozvídáme až o víkendu na stadionu, dopředu nevíme, jestli budeme hrát. Proto musíte využít každý trénink k tomu, abyste si řekl o místo v zápase. Furt se jede naplno. Takže jedeme o víkendu na stadion a 24 hráčů počítá s tím, že jde hrát."
Kouč Italiano má za sebou velké úspěchy. S Fiorentinou dvě evropská finále, Spezii dovedl do Serie A, s Boloňou vyhrál v minulé sezoně pohár a v této sezoně jste byli ve finále superpoháru. Člověk by řekl, že jeho taktika je účinná. Jaký je?
"Těžko můžete něco namítat, když to vidíte... Trenér je náročný, hodně po nás hráčích vyžaduje. Každý trénink musíte být precizní. Každá přihrávka musí být stoprocentní. Neustále nám opakuje, že když něco podceníme v tréninku, v zápase nás to může stát důležité body. Vše je to o kvalitě. Musíte ji pořád dokazovat. A také je celkem dost slyšet. Na lavičce to občas prožívá."
Zažil jste české trenéry, dánské a nyní máte Itala s něměckými kořeny. V čem jsou největší rozdíly?
"Ve Spartě měli dánští trenéři k hráčům rozhodně blíž. Komunikace mezi nimi a hráči byla větší. Tady je vztah trenér – hráč čistě profesionální. Nejste s koučem v takovém kontaktu. Nemluví s vámi tolik. Je to trochu víc podobné tomu, jak s námi ve Spartě jednali čeští trenéři. Ti si také drželi odstup."
V Itálii má trenér respekt, viďte?
"Obrovský. Trenér je tu Pan někdo. Respektují ho hráči, fanoušci i novináři. Je to jiné než v Česku."
Říkáte, že se v Itálii už cítíte lépe. Co vám dělalo potíže vstřebat?
"Na začátku to byl určitě jazyk. Trenér mluví pouze italsky. Často jsem byl zmatený z toho, co se po mně chce. Ne všechno se dá pochopit hned a když neděláte přesně to, co chce trenér, není vám to zrovna příjemné. Dnes už mluvím italsky, rozumím a cítím se mnohem lépe. Ale těch věcí bylo víc. Boloňa hraje odlišným stylem než Sparta, takže jsem si chvíli zvykal."
Kádr je z 63 % tvořený cizinci a přesto se jede pouze v italštině?
"V kabině mezi sebou mluvíme i anglicky, ale trenér k nám promlouvá jen italsky. Na začátku mi kluci předkládali, ale zase to nejde dělat věčně a také ne všechno se dá dobře přeložit. Musel jsem se adaptovat."
Často se říká, že italská liga je pro mladé hráče složitá. Je to pravda, nebo spíš už prázdná fráze?
"Nevím, jestli je to v jiné evropské lize těžší nebo lehčí, ale myslím si, že Serie A je složitá především pro mladé italské hráče. Nejsou tu tolik vidět. Na sobě jsem to nijak zvlášť nepocítil. Nepřijde mi, že by u nás trenér rozlišoval, jestli je mladý kluk nebo starší. Spíš se kouká po kvalitě."
Patříte mezi TOP deset nejdražších posil v historii klubu a mezi obránci jste dokonce druhý za Riccardem Calafiorim. Dostal jste to od někoho pocítit, že se od vás očekává víc?
"Upřímně vůbec. Lidé z vedení mi jen říkali, že přibližně v lednu se tu budu cítit dobře a budu sžitý s týmem. A měli pravdu. Je to o dost jiné než v létě."
Prý vás klub sledoval několik let. Řekli vám to?
"Když jsme jednali o přestupu, ukázali mi první skautský report, který byl z roku 2021. Překvapilo mě, kolik zápasů a informací o mně měli."
Na podzim jste v podcastu Livesport Daily říkal, že jste rád za klid, který v Boloni máte oproti Spartě. Nechybí vám ale ta pozornost a zájem, který byl v Praze?
"Klid tu sice je, ale v Itálii je na vás tlak ohledně toho, co předvedete. Fanoušci jsou vášniví a přísní. Chtějí vidět kvalitu. To na vás vytváří tlak, abyste každý víkend obstál. Ve Spartě jsem cítil jiný tlak, ten byl způsobený spíš fokusem na výsledky. Za každou cenu se muselo vyhrávat."
Livesport Daily s Martinem Vitíkem
Jaké jsou cíle klubu?
"Řekl bych, že ambiciózní. Boloňa si vyzkoušela Ligu mistrů, nyní hraje Evropskou ligu a chce růst. Asi se nedá čekat, že budeme každý zápas všechny porážet, ale to neznamená, že nám tu leccos projde. Chceme znovu do pohárů. Na podzim jsme v jednu chvíli byli třetí a mluvilo se tu o nás jako o jednom z kandidátů na scudetto. Jenže během dvou měsíců nám to uteklo a teď to honíme zpátky. Nicméně Serie A je hodně vyrovnaná. Vyhrajete tu dva tři zápasy a jste zpátky v boji o Evropu."
Dokáže ještě někdo vzít titul Interu?
"Asi už ne. Oni jsou fakt silní. Hráli jsme u nich a tam jsou vyloženě nechutní. Momentálně mají deset bodů náskok a v neděli se hraje milánské derby. Pokud ho zvládnou a navýší náskok, tak už je nikdo nedožene."
Zatímco Sparta hraje hodně na míči, kontroluje hru, chce hrát kombinačně, v Boloni je to trochu jiné. Jak jste si zvykl?
"Je to trochu novinka. Hrajeme hodně intenzivní fotbal. Bráníme jeden na jednoho po celém hřišti. Kolikrát se přistihnu, že presuji na soupeřově polovině a vystupuji opravdu vysoko s protihráčem. Do toho chceme hrát hodně kolmo nahoru, do toho máme i jinou výchozí formaci oproti Spartě."
Osobní bránění po celém hřišti může leckdy zavánět i nějakým průšvihem, obzvlášť když na něj člověk není zvyklý, co?
"Když stojíte na půlce s Thuramem či Martínezem, podíváte se za sebe a vidíte díru 30 metrů, tak si říkáte, co s nimi budet dělat... Ale Boloňa mě z nějakého důvodu kupovala. Věděli, proč mě chtějí. I když jsme to ve Spartě nehráli, viděli mé silné stránky a chtějí jich využít. Zrovna bránění a souboje jeden na jednoho mezi ně patří. Jen je to tu rychlejší a silovější. I když ne vždy je to jen o síle. Učili mě tu, že je lepší předskakovat útočníka, než se s ním tahat. Jak mít správnou pozici, jak využívat v souboji ruce. Pracujeme na detailech."
Kdo vám dal zatím nejvíc zabrat?
"Asi Krstovič z Atalanty. Silový a náběhový typ. Těžké je to i proti tomu Lautarovi, který si skvěle odskakuje proti míči. Ale zmínit musím i Rasmuse Höjlunda z Neapole. Ono to sice nevypadá, ale má velkou sílu. Navíc je i vysoký a rychlý. Má výbornou hru zády k bráně. Těžko se před něj dostává."
Před pár dny budoucí sparťanská posila Viktor Vitalyos pronesl, že ho přesvědčily i přestupy obránců do západních lig. Jak vás na angažmá v Serii A nachystala Sparta?
"Náročnost je ve Spartě velká. Dá vám to skvělou průpravu. Jsou tam vysoké nároky na hru s míčem, dobrou rozehrávku, ale zároveň musíte umět i dobře bránit. Ve Spartě musíte umět obojí. Když to stáhnu jen na období za Briana Priskeho a Larse Friise, tak jejich nároky byly velké, ale přesně to vás posouvá."
O přínosu Priskeho mluvili nyní v zimě i Adam Ševínský či Emmanuel Uchenna. Asi na tom něco opravdu bude. Vás také hodně posunul?
"Pomohl mi hodně. Snažil se nás naučit myslet tak, abychom se nesoustředili jen na to, abychom neudělali chybu, ale chtěli hrát. Chtěl, abychom se rozvíjeli po všech stránkách. Učil nás, jak je důležité i při odkopu či hlavičkovém souboji hledat herní řešení, najít lépe postaveného spoluhráče, protože boj o druhé míče v české lize je ohromně složitý. Často jsme také museli vytlačovat hru co nejvíce nahoru, dbát na správné posuny, zajišťování. Věcí, kolik nás Brian učil a dostával do nás, byla spousta. Důležité ale bylo hrát fotbal."
To jste mi nahrál. V neděli je derby. Opět se řeší, jestli to bude pohledný zápas, nebo spíš "válka", když se Sparta snaží o kombinační hru a Slavia spíš nakopává a seděj jí osobní souboje. Jak to dnes vnímáte s odstupem času jako vzdálený divák?
"To je asi jediná věc, která mi tu nechybí. Tyto války, které ve velkých zápasech v Česku jsou. Chybí mi Sparta, hrát za ní zápasy, emoce, ale války v derby, strkanice a dohady po zápasech... Když vidím, jak to funguje třeba v Itálii, říkám si, že to české lize strašně škodí. Dělá nám to zbytečně špatnou reklamu, protože si myslím, že u nás hrají skvělí fotbalisté, jen v těch nejsledovanějších zápasech nikdo moc nechce hrát fotbal."
Očekáváte to i v neděli?
"Nevím, jak to bude vypadat. V derby to tak bylo téměř pokaždé. Samozřejmě teď to ode mně zní jako nějaké rozumy, přitom jsem sám byl toho součástí, mám v tom také prsty, ale ono vás to na hřišti vtáhne. Často se musíte přizpůsobit, abyste měl šanci uspět v tom zápase. Hledáte klíč, jak si s tím poradit. Slavia zkrátka hraje do ofenzivy jednodušeji. Mají v útoku Tomáše Chorého, což je jejich obrovská síla a chtějí toho využívat. Našli způsob, jak mohou být úspěšní a využívají ho."
Vy jste s ním v posledním derby trochu pošťuchoval. Nyní ho nejspíš dostane na starost jiný mladý stoper Adam Ševínský. Jaká ho čeká zkušenost?
"Teď už mi to přijde vtipné, protože během zápasu z vás jdou emoce a někdy třeba až moc, dostanete se za hranu a ovlivňuje to váš výkon. Musíte se koncentrovat na sebe a snažit se to ustát. Vždycky jsem to tak měl. Myslím, že Šéva je na to velmi dobře připravený a umí být důrazný a z Chorase si nic dělat nebude."
Sparta potřebuje ideálně vyhrát, jenže v Edenu čeká na ligové vítězství od května 2022, kdy tam vyhrála v nadstavbě, ale Slavia měla už jistý mistrovský titul. Za posledních 10 let je to jediná ligová výhra ve venkovním derby. Čím to je?
"Nehraje se tam dobře. Umí udělat nepříjemnou atmosféru a Slavia toho umí využít, vletí na vás a to je často klíčový prvek. Nám se většinou nepodařilo ustát začátek, kdy slávisté čerpají energii ze skvělé atmosféry a jsou nepříjemní. Jakmile to neustojíte, hraje se tam složitě. Pokud v neděli Sparta přečká úvod, má velkou šanci uspět, protože fotbalově na Slavii rozhodně má."
Stále ji sledujete?
"Když mohu, sleduji všechno. Pořád mě to zajímá. Jsem sparťan a fandím jim. Mám tam kamarády. Snad to v neděli dobře dopadne."
Preview derby "S"
To abyste si po utkání s Veronou domů pospíšil...
"Budu muset. (směje se) Ohromně se na ten zápas těším. Slavia teď není ustřelená, takže věřím, že kluci ji mohou porazit. A když to bude i dobrým fotbalem, bude to jedině dobře."