Andrea Ranocchia v rozhovoru otevřeně mluvil o své kariéře, prolomení mlčení kolem duševního zdraví ve sportu i osobních zkušenostech s tlakem v Itálii a Anglii. Dále italský obránce představil svůj projekt Athletics Mind, platformu, kterou založil s cílem poskytovat sportovcům nezbytnou psychologickou a nutriční podporu.
Jak vznikl nápad založit Athletics Mind?
"Projekt Athletics Mind se zrodil přímo z mých vlastních zkušeností. Od dětství až do chvíle, kdy jsem se stal profesionálním fotbalistou, jsem prošel mnoha různými etapami. Bohužel jsem ale oblast psychologické podpory ve sportu objevil příliš pozdě, přibližně ve 29 nebo 30 letech. Kdybych o ní věděl dříve, pravděpodobně bych se k mnoha situacím postavil jinak."
Ve fotbalovém světě stále převládá obraz fotbalisty jako hrdiny, který nikdy nepřizná selhání ani porážku. Jak prolomit mlčení kolem duševního zdraví sportovce?
"V posledních letech se konečně mnoho špičkových sportovců začíná otevírat a žádat o pomoc. Nejde však jen o duševní zdraví. Je důležité si uvědomit, že stejně jako se spoléháte na trenéry v technických, taktických a kondičních otázkách, potřebujete také psychologa, který se postará o mentální stránku. Bohužel to ale stále není nic běžného. Většina lidí věří, že psychologa potřebujete jen ve chvíli, kdy se necítíte dobře."
V Athletics Mind se věnujete také výživě. Jak k ní z tohoto pohledu přistupujete?
"Máme k dispozici specialisty z oblasti výživy i psychologie. Na základě konkrétních potřeb sportu, kterému se člověk věnuje, a jeho věku, se vytváří předem stanovený výživový program. Správně se stravovat podle svého sportu je zásadní a musí to jít ruku v ruce s psychologickou stránkou i tréninkem na hřišti."
Jako fotbalista jste zažil těžké chvíle. Vybavuje se mi příběh z tréninkového kempu, kdy vás Luciano Spalletti bránil před urážkami fanouška. Jak moc záleží na tom, aby vás trenér viděl nejprve jako člověka a až potom jako sportovce?
"Záleží na tom opravdu hodně. Dá se říct, že trenér je hlavním psychologem týmu. Samozřejmě se musí umět obklopit kompetentním realizačním týmem, ale právě on musí zjistit, jak komunikovat s tolika různými povahami a kulturami. Skvělí trenéři mají výhodu právě proto, že dokážou pochopit člověka, který se skrývá za daným fotbalistou. Zvenčí se může zdát, že profesionální fotbalisté nemají žádné problémy, ve skutečnosti ale čelí obtížím v každé fázi kariéry, od šesti let až po období po jejím konci."
V minulém rozhovoru jste označil své působení v anglickém Hull City za období detoxikace. V čem se anglická fotbalová kultura liší od italského prostředí?
"Zvládání tlaku se úplně mění. Tam se fotbal prožívá intenzivně po sportovní stránce, ale jakmile zápas skončí, není kolem něj stejná mediální ani fanouškovská hysterie. V Itálii jsme nesmírně vášniví, ale často to přeháníme. Zkušenost na britských ostrovech mi nesmírně pomohla. Znovu jsem nalezl správnou rovnováhu a hlavně sám sebe, což se mi předtím v Itálii nedařilo."
Bylo to právě v tomto období, kdy jste se rozhodl vyhledat pomoc zvenčí?
"Poprvé jsem měl psychologa v Interu, když nám ho sám klub zajistil. Rozhodl jsem se to zkusit a okamžitě jsem se cítil mnohem lépe. Všem sportovcům vždy radím, ať to zkusí. V nejhorším případě se nic nestane, ale v tom nejlepším vám to nesmírně pomůže, zlepší kvalitu života a následně i sportovní výkony."
Velmi citlivým okamžikem pro mnoho sportovců je chvíle, kdy ukončí kariéru. Vy jste se rozhodl skončit poměrně mladý, protože už jste neměl dostatečnou motivaci. Jak jste se vyrovnal s tímto přechodem?
"V mém případě šlo o osobní a vědomé rozhodnutí, takže bylo snazší ho přijmout. Ti, kteří jsou nuceni skončit kvůli fyzickým problémům nebo z jiných důvodů, to mají mnohem těžší. Po celém životě s takřka stejným režimem je obtížné zvykat si na jinou rutinu. Právě proto je v této fázi zásadní mít podporu, aby člověk neskončil v negativní spirále, ze které se jen těžko uniká."
Když se zaměříme na samotný fotbal, během kariéry jste zažil trenéry Manciniho i Ranieriho, kteří teď mají na starost italskou reprezentaci. Jak podle vás mohou překonat krizové období poté, co se už potřetí za sebou nepodařilo kvalifikovat na mistrovství světa?
"Jsou to trenéři s obrovskými zkušenostmi, i když Ranieri už netrénuje. Vedení reprezentace je vždy náročný úkol, protože na práci s hráči máte málo času a hodně záleží na konkrétní fázi sezony, v níž k týmu přicházejí. Mancini ukázal, že dokáže odvést skvělou práci, a poslední zápasy se tým zlepšuje, což je dobré znamení. Pokud se však chceme vrátit k soupeření na úrovni Francie, Anglie, Španělska a Portugalska, bude zapotřebí několik let práce na vybudování pevné základny talentů."
Jako bývalý hráč Interu – vidíte v Serii A nějakého rivala, který by mohl s Interem bojovat o titul?
"Na papíře bych řekl, že ne. Ve fotbale samozřejmě nikdy není nic jisté a může se objevit mnoho nepředvídatelných okolností. K dnešnímu dni však nevidím tým, který by mohl s Interem bojovat o Scudetto až do posledního kola."
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
