Gauthier, pátý hráč draftu 2022 a majitel bronzové medaile z posledního MSJ, se na šampionátu blýskl především v utkání s Francií, které nasázel v neděli hattrick a navíc přidal i jednu asistenci.
Už v devatenácti letech máte klíčovou roli na přesilové hře USA. Co to pro vás znamená?
"Popravdě je to neskutečná pocta. Reprezentovat svou zemi a mít v týmu důležitou roli je pro mě naprosto skvělé. Dělám vše, co můžu, abych pomohl týmu k úspěchu."
Když jsem sledoval trénink, tak s vámi hodně mluvili členové trenérského štábu, nebo zkušený Alex Tuch. Potěší, když člověk vidí, že vás chtějí i během takového krátkého turnaje všichni posouvat?
"Rozhodně. Všichni jdeme pro zlato, chceme ho vyhrát, to je jasné. Už od prvního dne jsou na nás všichni z realizačního týmu milí, starají se o nás. Takže se můžeme v klidu soustředit na hokej. Všechno je super, asi bych nemohl chtít lepší partu. Nemůžu si stěžovat."
Jak si užíváte prostředí v Tampere? Venku je během turnaje docela hezky, máte čas se ve městě trochu porozhlédnout?
"Párkrát jsme už venku byli, je to zábava. Byli jsme na týmových večeřích, byli jsme se i projít po městě. Užíváme si to tady. Ale soustředíme se i na hokej, to se nebojte."
Ochutnal jste už něco typicky finského?
"Měl jsem pár finských steaků, tedy myslím, že byly finské (směje se). Bylo to celkem dobré, ale hlavně úplně jiné než jídlo v USA. Je to celkem zajímavé takhle zkoušet nové věci."
Vy jste se narodil ve Švédsku, kde váš otec finišoval svou hokejovou kariéru. Ale byl jste hodně malý, takže vzpomínky asi nemáte. Vyprávěli vám přesto rodiče něco o časech ve Švédsku?
"Opravdu toho moc nevím, narodil jsem se ve Skelleftea, kde táta hrál za AIK. Potom měli rodiče ještě moji mladší sestru, ale když mi byly dva roky, tak jsme se vraceli zpět. Popravdě bych se tam ale ještě někdy rád podíval, protože to je místo, kde jsem se narodil."
Zároveň jste si asi mohl vybírat zemi, za kterou budete hrát. Narodil jste se ve Švédsku, váš otec je z Kanady, maminka z USA. Proč tedy padla volba na Spojené státy?
"Když jsem byl malý, tak jsem měl šanci hrát za Kanadu i USA. Ale přišla možnost se zapojit do olympiády dětí a mládeže, a to jsem si nechtěl nechat ujít, navíc když přišla nabídka amerického programu. A tak reprezentuju modro-bílo-červené barvy. Jsem opravdu šťastný za svoje rozhodnutí. Utvrzuje mě v tom i turnaj jako je tento. Je skvělé být členem amerického týmu."
Tatínek byl gólman, vy jste útočník, navíc střelec. Nechtěl jste být za mlada přece jenom mezi tyčemi?
"Na začátku rozhodně trochu ano. Vždycky se mi líbilo, když gólmani zvedají ruku na znamení icingu, to jsem chtěl vždycky zkusit! (směje se) Ale myslím si, že to vyšlo celkem dobře a hraju v poli, kde mi to jde o něco lépe. Takže kdybychom šli s tátou na led, budu mu dávat góly."
Máte za sebou premiérový rok v NCAA. Jaká byla nováčkovská sezona na Boston College?
"Bylo to něco nového a zajímavého. Rozhodně zážitek. Nemohl jsem si vybrat lepší univerzitu, takže jsem opravdu nadšený. Ale výsledek nebyl takový, jaký bychom chtěli, ale měli bychom být silnější, takže se těším na další rok."
Asi jste se nevyhnul i chození do školy. Šlo vám to? A co škola celkově, baví vás?
"Škola je docela dobrá, ale pochopitelně to není moje nejoblíbenější věc. To je samozřejmě hokej, na který se soustředím víc. Ale pokud bychom měli špatné známky, nemůžeme hrát. Takže se musím snažit."
NCAA je hodně zajímavá soutěž plná mladých talentů, kteří zkouší během zápasů i různé triky. Třeba finta zvaná "Michigan" se rozhodně šíří víc a víc. Zkoušel jste ho někdy?
"Ne, nikdy jsem ho nezkoušel. Myslím, že bych to zvládl, ale nikdy jsem ještě neměl tu správnou příležitost ho předvést v zápase. Občas si to zkusíme na tréninku, aby byla zábava, ale rozhodně se na to nijak více nesoustředím. Radši nahraju krásně na gól, než abych zkoušel takové triky."
To by z vás měl radost asi i přísný trenér John Tortorella z Philadelphie, která vás minulý rok draftovala do NHL. Slyšel jsem, že jste s ním měl docela speciální první setkání.
"Bylo zajímavé potkat takového známého kouče, který trénuje v lize. Jeho reakce, když jsem ho poprvé potkal, byla celkem cool. Procházeli jsme kolem něj, když se s někým bavil na kempu nováčků, já se k němu protlačil a toho, s kým si povídal trochu odstrčil. Pak ho pozdravil a řekl, že se těším, až pro něj budu hrát. A on byl úplně nadšený, to jsem nečekal. Říkal, že mě rád potkává. Bylo to fakt cool." (směje se)
Jak vzpomínáte na loňský draft do NHL? Slyšel jsem někde, že jste byl tak nadšený, že vám úplně cukaly koutky…
"Jo, to je pravda. Vůbec jsem nevěděl, jak se mám tvářit na fotkách (směje se). Byl jsem nervózní a extrémně natěšený, protože to je jeden z největších zážitků v životě hokejisty. Makáte osmnáct let, abyste se dostali na draft. Bylo to opravdu super, v Montrealu měli Canadiens první volbu, takže to mělo grády. Všichni nás tam pěkně přivítali, bylo to hezké."
Je pro vás zajímavé být tváří přestavby ve Philladelphii? Asi si od vás hodně slibují, že?
"Rozhodně. Těším se, až na to dojde. Ale ještě mám čas."
Hlavně maminka musí být pyšná. Přeci jenom z Pensylvánie pochází.
"Je to rozhodně speciální, mamka jako malá chodila na zápasy Flyers. Takže je to celkem náhoda, že to vyšlo tak, že mě Philadelphia draftovala."
Ale váš nejoblíbenější hokejista byl Sidney Crosby, což asi fanoušky Flyers moc netěší.
"Jo, to teda byl! Neskutečný borec. Je to asi trochu hraniční pro fanoušky, ale co se dá dělat. Je to tak, jak to je. Rozhodně bych zpětně nezměnil mého oblíbeného hráče, když jsem byl malý."