Švýcarský trenér Patrick Fischer má naopak jinačí výběr, mohl si dovolit zamíchat se sestavou a pohromadě nechal jen třetí formaci. Rozbil první útok z NHL a rozložil tak ještě víc síly na celý svůj tým. Kari Jalonen byl ke změnám přinucen hlavně zdravotními problémy svých svěřenců. Tak se do sestavy dostal nedospalý Radim Zohorna.
Tým zpod Alp měl při hře pět na pět v celém utkání navrch. Statistiky vedl jak v přesných ranách na branku (22:17), tak i ve střeleckých pokusech (46:39). Nejvíc se ukázal ve druhé třetině, v níž v čele se svými dvěma elitními útoky naprosto dominoval. Češi sice o tolik nepolevili, ale Ambühl a spol. si vytvořili celkem 13 šancí ze slotu, zatímco pět národního týmu proti tomu vybledlo.
Silnou stránkou Švýcarů ve druhé třetině bylo to, že se dokázali víc času udržet v útočném pásmu. V úvodní části měli čtyři delší útoky, kdy vypálili víc než jednou, po přestávce už takových situací zvládli dvojnásobek. V závěrečné 20minutovce se pak stáhli a v útoku si spíš přihrávali a drželi puk, než stříleli. To dokazuje i statistika, která říká, že vypálili jen třikrát. Poučili se ze zápasu s Kanadou a nechtěli Čechy pustit blízko vyrovnání.
Při stejném počtu hráčů na ledě podal skvělý výkon český čtvrtý útok Lenc, Zohorna, Voženílek. Když byl na ledě, národní tým měl výraznou převahu, Švýcaři ani jednou nevystřelili a nevytvořili si jedinou šanci. Zohorna s Voženílkem se i nejúspěšněji dostávali do útočné třetiny, vypracovali si velkou šanci. Ani po rozdělení jejich formace se nic nezměnilo. Nejlépe z této trojice vychází třinecký Daniel Voženílek, s nímž ve hře měli Češi o osm střel a pět šancí víc než soupeř.
Naopak doslova nulový výkon podala třetí lajna. Ani jeden útočník z této řady nemá při hře pět na pět zapsaný střelecký pokus. Švýcaři si proti triu Smejkal, Špaček, Tomášek vytvořili osm střel a osm šancí. To koneckonců i proti první formaci, ale ta se soupeři aspoň vyrovnala v ofenzivě.
Nej obránce? Dvořák
Dalším hráčem, který by měl chtít na tento zápas zapomenout, je obránce Michal Jordán. S ním na ledě Švýcaři naprosto kontrolovali hru. I přesto, že trenéři neustále točili složení obranných párů, vždy, když byl na ledě Jordán, znamenalo to převahu protivníka. Češi si v jeho přítomnosti zapsali o osm střel a 11 (!) šancí méně. Další obránci, o kterých lze říct, že byly přehráváni, jsou Němeček a Kempný, ne však v takovém poměru.
Naopak nejlepším, co obranné řady národního týmu mohly nabídnout, byl pardubický Tomáš Dvořák. S ním byl český tým lepší, navíc se sám jako jediný český zadák dokázal dostat do šance ve slotu po Zohornově přihrávce. Když byli na ledě Dvořák nebo Košťálek, Češi nedovolili soupeři jedinou šanci. Není divu, že Dvořák byl v sestavě druhým nejvytěžovanějším obráncem.
Největší hrozba pak – jako ve všech zápasech – pocházela od dua Kubalík, Červenka. První se ocitl při hře pět na pět v pěti šancích včetně střely a dorážky za stavu 2:3. Bohužel jako celému týmu mu chyběla efektivita. To aspoň z části vykompenzoval v přesilovce svým osmým zásahem na turnaji, jenž znamenal rekord samostatné české reprezentace v historii mistrovství světa.
I když tempo utkání nedosahovalo toho, co předváděli Švýcaři s Kanadou, jednalo se o dobrou prověrku před čtvrtfinále. Češi předvedli, že se dokáží měřit s těžkým protivníkem, i když ne po celý zápas. Národní tým navíc pořád čeká na gólový příspěvek od víc hráčů než jen od Kubalíka s Červenkou…