Jeho jméno je v posledních letech synonymem pro úspěch. Potřetí za sebou zakončil sezonu s pohárem nad hlavou. Potřetí v roli kapitána.
Céčko na hrudi byste mu mohli vyšít zlatou nití, třicetiletý centr přesto raději zůstává v ústraní. Není prvoplánovou hvězdou, ale pro každý tým je ohromně důležitý. Jestli o někom můžete říct, že své spoluhráče zlepšuje, je to právě Barkov.
Poslechněte si článek v audioverzi
"Umí potlačit vlastní ego. Mně se přizpůsobil už v 19 letech, přitom do NHL zamířil jako dvojka draftu. Barky se umí obětovat pro tým. Není to sobec. Má dar, že umí obětovat svou ofenzivní stránku ve prospěch té defenzivní. Proto je tak ceněný," chválil v minulosti finského centra Jaromír Jágr.
Právě vedle ikonické osmašedesátky Barkov vyrostl v jednoho z nejlepších centrů světového hokeje. Třikrát v kariéře získal Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka v NHL a ve Švýcarsku ukázal své schopnosti i na mezinárodní scéně.
Byl to právě on, kdo na začátku druhé třetiny finálového duelu s domácí reprezentací odehrál klíčovou úlohu v téměř dvouminutovém dvojnásobném oslabení. Na vrcholu bránícího trojúhelníku Švýcarům skvěle zavíral prostory pro přihrávky a nasměroval tak Finsko za pátým titulem mistrů světa.
Před startem šampionátu přitom nevěděl, co od turnaje pod Alpami očekávat. "Když jsem přišel do týmu, tak jsem byl trochu nervózní. Rok jsem nehrál, navíc jsem v týmu spoustu kluků neznal," přiznal finský kapitán.
Hned první zápasy v Curychu ale jeho pochyby rozmetaly.
V sedmi duelech ve skupině se blýskl bilancí (2+6) a v play off přidal další tři body za gól a dvě asistence. Jen ve dvou utkáních na šampionátu vyšel bodově naprázdno a turnaj zakončil jako nejproduktivnější hráč finského výběru.
"Saša byl naprosto fantastický. Teď už naplno rozumím tomu, proč je tak dobré mít ho v mužstvu a proč jeho týmy vítězí. Chová se úžasně k ostatním, zajímá se o ně a je snadné s ním hrát, protože nikoho neobviňuje a nevystavuje ostatní do nepříjemných situací, ani po chybách. Jeho příjezd dodal sebevědomí celému týmu," vysekl kapitánovi poklonu finský trenér Antti Pennanen.
Barkov věrný svému naturelu nechtěl svůj přínos zveličovat. "Že jsem byl klíčem k úspěchu? Tomu nevěřím. Hokej je týmový sport, důležitý je každý člen týmu a my jsme si toho byli moc dobře vědomi. Proto jsme mistři světa," zmínil pokorně.
Ve Finsku však jeho názor příliš nerezonuje. Novináři i fanoušci na severu Evropy mají jasno. Tento titul patří Barkovovi.
Finský hrdina tak zkompletoval sbírku medailí v národním týmu. Ke stříbru z mistrovství světa 2018 a olympijskému bronzu ze Soči 2014 teď přidal zatím nejcennější kov. "Je to pro mě obrovské zadostiučinění, protože o zlatu z mistrovství světa jsem vždycky snil," přiznal zkušený centr, který ke dvěma Stanley Cupům přidal další velký triumf.
O krůček se tak přiblížil svému floridskému mentorovi Jágrovi. "Kdyby tehdy nepřišel a neměl jsem možnost ho sledovat, nikdy bych se nedostal do pozice, ve které jsem," zmínil Barkov minulý rok v průběhu finále Stanley Cupu.
S trochou nadsázky tak lze říct, že finský triumf nese i drobný český podpis.