"Samozřejmě jsme byli moc zklamaní, že se to nepovedlo, ale teď už přichází radost z toho, čeho jsme dosáhli. A uvědomění si, že to je ojedinělý a obrovský úspěch. Máme z toho obrovskou radost a jsme moc hrdí na holky, co tady předváděly. Nejen jako sportovci, ale jako lidi. To je pro nás nejvíc. Že si jednak dokázaly, že můžou hrát s jakýmkoli soupeřem, a že reprezentovaly Českou republiku na té nejlepší úrovni," uvedl Andrašovský.
Rozhodly přesilovky
Pro vývoj finále se ukázala jako klíčová polovina úvodního dějství, kdy se Američanky dostaly dvěma góly v rychlém sledu po sobě do vedení 2:0. "První třetina nebyla dobrá, nepodali jsme ten náš bojovný výkon, jaký jsme chtěli. Možná nám nepomohla výhra nad Amerikou v přátelském zápase, možná jsme si mysleli, že to bude jednodušší zápas," řekl Andrašovský.
"Nedokázali jsme zopakovat to, co jsme hráli se Švédskem a Kanadou. Myslím, že jsme byli Americe slušným partnerem, ale nepodali jsme náš nejlepší výkon. Kdyby se nám ho povedlo zopakovat, mohli bychom uhrát lepší výsledek. Ale i tak - klobouk dolů," dodal Andrašovský.
Mrzely ho nevyužité přesilovky. Ještě před koncem úvodního dějství hrály Češky přes minutu v početní výhodě pět na tři, v úvodu druhé části pak pět minut pět na čtyři. Měly šance, ale neskórovaly. "To byl rozhodující faktor výsledku. Nedat gól ve hře pět na tři bývá často rozhodující, tým potom většinou nevyhraje. Ale... Kdyby nám někdo před turnajem řekl, že budeme hrát finále s Amerikou, možná bychom si ťukali na čelo," řekl Andrašovský.
Jeho svěřenkyně navíc vstoupily do turnaje dvěma porážkami, teprve pak se mohly radovat z výhry nad Němkami. "Semkli jsme se a holky si asi vyříkaly hodně věcí samy. Začali jsme jako tým víc věřit tomu, že můžeme ve čtvrtfinále Švédsko porazit. To se povedlo, tím se tým nakopl a proti Kanadě podal heroický výkon. Nebyli jsme lepší, ale jednou z deseti zápasů můžete Kanadu porazit. Nám se to povedlo v ten správný den," uvedl Andrašovský.
Sám ale věřil od začátku v úspěšný šampionát. "My s kolegou Pouskou máme vždycky ty největší ambice a myslím, že bez toho člověk nemůže uspět. Po neúspěšných předchozích mistrovstvích, kdy jsme vždycky vypadli ve čtvrtfinále, jsme se snažili být skromní ve vyjádřeních do médií, ale věřili jsme v medaili. Stříbrná je samozřejmě ještě lepší než ta, ve kterou jsme doufali," řekl bývalý útočník Andrašovský.
Po skončení bitvy o zlato hráčkám v kabině poděkoval. Hlavně pak těm, které v osmnáctce končí. "Byly rozhodujícím faktorem tohoto týmu. Všechny hrály skvěle. Zvlášť ty dvě, které táhly tým celý turnaj - Adéla (Šapovalivová) s Terezou (Plosovou), spolu s Anežkou (Čabelovou) a Anetou (Šenkovou) v bráně. Jsme na ně moc hrdí. Zvládly ten obrovský tlak, jen na to bohužel místy byly samy," konstatoval Andrašovský.