Ještě na začátku března byl Vítek Vaněček (29) součástí San Jose, které patřilo mezi vůbec nejhorší kluby loňského ročníku NHL a nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo jít o vydařenou sezonu. Pak ovšem přišel trejd na Floridu, se kterou o tři měsíce později slavil zisk Stanley Cupu. V podcastu Livesport Daily promluvil o tom, jak se ve finále snažil rozhodit gólmana Edmontonu, ale i o novém působišti, které našel v Utahu po boku Karla Vejmelky.
O rozcvičce se Skinnerem
"Tak jsem se tam postavil. První dva zápasy jsem tam tak trochu tančil, jen tak stál a otáčel jsem se zády, aby mě neviděl. Ale před třetím zápasem doma jsem o tom přemýšlel a napadlo mě: 'Proč neuděláš to samé, co dělá on, a nebudeš se mu dívat do očí?' Prostě se na něj celou dobu budu dívat. Od té doby se to objevilo i na internetu, jak u něj stojím a dívám se mu do očí."
O nové pozici
"Myslím si, že žádný gólman to nemá rád. Brankáři se soustředí na zápas a každý má svůj rituál. Říkal jsem si, že možná už ve třetím zápase na červenou čáru nepůjde, ale on dělal stále to samé. Takže gólman má zkrátka pořád stejný rituál. Jestli ho to rozhodilo, nebo ne, na to bychom se museli zeptat jeho. A i pro mě to byla úplně nová situace. Samozřejmě, příjemné to pro mě nebylo, hlavně ty první dva zápasy vůbec. Ale pak jsem si řekl, jsme ve finále, tak proč si to nezačít užívat? Jak jsem říkal, když jsem si k němu klekl, na chvíli se na mě podíval a usmál se, tak jsem se usmál taky. Neřekl jsem mu ani slovo, jen jsme se na sebe dívali. Pak jsem si uvědomil, že nechytám, ale musím pomoct týmu. Je to finále, a je potřeba udělat všechno, co je v mých silách, i když nejsem v brance. Proto jsem si to pak spíše začal užívat, než abych se tím trápil."
O síle Floridy
"Od chvíle, kdy jsem tam přišel, jsem viděl, jak kluci fungují a jaká je tam legrace. Samozřejmě hodně pomáhá, když se vyhrává. Když jsem tam přišel, měli jsme sice nějaké neúspěchy, ale i když se prohrávalo, ten tým fungoval skvěle, a to jak v kabině, tak i mimo ni – na večeřích nebo na cestách. Bylo to neuvěřitelné a myslím si, že to bylo nejsilnější, co jsem zažil. Šlo o nejsilnější tým, kde jsem působil."
O emocích z výhry
"Měl jsem to úplně stejně. Je to obrovská euforie, něco neuvěřitelného. Přijde mi, že se člověk v tu chvíli nedokáže ovládat. V hlavě nemá žádné myšlenky, je tam prázdno. Myslím, že tomu ani nemůže moc uvěřit a začne si to uvědomovat až s odstupem času. Samozřejmě, když jsme to na ledě vyhráli, my na střídačce jsme po gólu do prázdné branky, teď si nevzpomenu na minutu, začali hned slavit. V tu chvíli i tělo dostane takový šok a prostě to cítíte."
O Utahu
"Jak už jsi nakousl na začátku, nebudeme si nic nalhávat, ty dvě sezony byly těžké. Ale člověk samozřejmě musí bojovat dál. Nějaké nabídky tam byly, ale nebylo jich mnoho. Nejlepší volbou pro mě byl Utah, takže jsem si řekl, že tam půjdu a zkusím co nejvíce zabojovat."
O vlivu Vejmelky na rozhodování
"S Karlem se znám odmalička. V Havlíčkově Brodě jsme proti sobě vždy hráli derby, takže jsme proti sobě bojovali už tehdy. Na reprezentačních srazech jsme se pak poznali do hloubky. Vím, že Karel je skvělý a chytrý kluk a dobrý gólman, takže to pro mě bude výborná výzva. Navíc tam podepsal dlouholetou smlouvu. Nebudu lhát, rád se od něj něco naučím. Je velký a silný, takže s ním rád půjdu tvořit brankářskou dvojici v týmu."
O začátcích bez angličtiny
"Řeknu to takhle, nevyčítám si to. Bolelo to, když člověk neumí anglicky a nedokáže se domluvit. Bylo to těžké. Byl jsem hodně vázaný na Vrániče (Jakuba Vránu), který pro mě musel dělat všechno – objednával mi jídlo, chodili jsme všude spolu. I v takové chvíli si člověk uvědomí, že ho tím obtěžuje, a to chápu. Ale když se vrátím úplně na začátek, jsem kluk z Havlíčkova Brodu. Nikdo nečekal, že to dotáhnu takhle daleko. Největší problém byl, že když se moji rodiče rozhodovali, co se budu učit ve škole, dali mě na němčinu. Proto jsem tam přišel s absolutně nulovou angličtinou a nikdo nečekal, že bych se tam mohl dostat. Pak jsem šel do East Coast a tam jsem se z toho snažil sám vyhrabat. Jsem rád, že to dopadlo tak, jak to je, a teď už je s angličtinou všechno v pořádku."