Mnozí si ho stále pamatují jako toho mladíka, který v jednom ze svých prvních zápasů v NHL vstřelil čtyři góly do sítě New York Rangers, ale to už je dost zaprášená vzpomínka. Tomáš Hertl (31) už je útočníkem s téměř osmi sty starty v lize a pokud všechno půjde podle plánu, v příštím ročníku překročí hranici 600 bodů v lize. "Kariéra se zkracuje, už není tak dlouhá, a stále bych chtěl zabojovat a jednou zvednout Stanley Cup nad hlavu," říká zkušený český hráč Vegas Golden Knights.
O poraněném ramenu
"Prožil jsem toho opravdu hodně a potýkal se s různými problémy, člověk se naučí s mnoha věcmi žít a už je tolik nevnímá. A když mě uvidíte dnes, naštěstí mě to už nebolí, ale mé rameno stále vypadá, jako bych byl trochu jako Quasimodo. Když mě někdo vidí například u bazénu, říká, že to není možné, ale naštěstí by mě to nemělo nijak omezovat. Pak se to třeba po kariéře spraví, nebo se snad do té doby nic nestane, ale je to takové, že to nevypadá úplně hezky, kdy i manželka vždycky říká: 'Takhle s tebou teď budu muset žít.'"
O případném trejdu
"Byl bych překvapený, kdybych se najednou – skrze Twitter – dozvěděl, že Hertl během hodiny téměř míří do Caroliny a už je to skoro hotové. Říkal jsem si, vždyť to ani není možné. Zaprvé, bylo to někdy v půlce června nebo ke konci, ale věděl jsem, že do konce června mě nemohou vyměnit, aniž bych s tím souhlasil. A teď na další tři roky máme tři týmy, které si vždy vyberu. Takže jsem si říkal, to ani vlastně není reálné, nikdo mi nevolal, že by to řešil, a i kdyby to třeba řekli... Pak mi vlastně napsal i majitel nebo generální manažer a hned mi napsal, že to vůbec neřeší, že to je nesmysl. A pak to později řekl i veřejně. Ale samozřejmě všichni mi volali a ptali se: 'Tak jdeš do Caroliny?' Já říkám: 'Nejdu, ani nemůžu.' Nebo, nikdo nic neřekl, nemohou mě ani poslat bez mého souhlasu. Takže spíše se to šířilo jen kolem. I teď se mě ptají: 'Tak jak je to s tou Carolinou?' Říkal jsem: 'O ničem jsem nevěděl.' Pak mi volal i manažer a i můj agent, že to nemám řešit, že to je prostě nějaký nesmysl."
O přístupu Vegas
"Když se vrátím k okamžiku, kdy jsem byl vytrejdován, bylo to jedno z prvních setkání, kde jsem mluvil s generálními manažery a majitelem. Byli rádi, že mě získali, a zdůrazňovali: 'Jdeme si za tím, proto jsme tě vytrejdovali. A i kdyby to náhodou nevyšlo, půjdeme za tím další rok a další.' Tímto způsobem neustále dokazují, že se každý rok snaží, co mohou. Zároveň jsou Vegas v tomto ohledu nekompromisní, stejně jako vůči ostatním hráčům – jednoduše chtějí vyhrát. Samozřejmě, v prvním roce měli trochu štěstí, což nikdo neočekával, ale právě proto vybudovali takovou organizaci. Lidé ji tam milují."
O touze vyhrát Stanley Cup
"Já jako hráč, který stále touží po Stanley Cupu a doufá v něj, jsem byl jednou blízko už v San Jose. Jsem nesmírně rád, že člověk vstupuje do sezony s vědomím, že tam je šance. Nikdo vám nezaručí, že vyhrajete Stanley Cup, a i kdybyste měli nejlepší tým ve finále s hráči jako McDavid, Makar či MacKinnon, vždy je tu šance, že budete bojovat v play off. A když se všechno sejde, je šance vyhrát. Když se vrátím na začátek kariéry, v San Jose to bylo skvělé. Pak jsem stárnul a najednou člověk ani nepostoupí do play off a ptá se, co bude dál. Je to hrozně těžké. Ale takto se prostě hraje, když víte – i když to před sezonou samozřejmě nevíte, ale třeba v půlce už tušíte: 'Už jsme blízko, už jsme nahoře.' V tu chvíli se člověk už jen zlepšuje, aby byl co nejlepší. Všechno ostatní jde stranou. Nezáleží na tom, jestli dáte gól nebo nahrajete, hlavní je, aby tým šlapal."
O příchodu Marnera
"Kariéra se zkracuje, už není tak dlouhá, a stále bych chtěl zabojovat a jednou zvednout Pohár nad hlavu. Jsem nesmírně rád, že jsem teď v tomto týmu. Posílili jsme s Mitchem Marnerem. Myslím, že je to určitě neskutečný hráč a pro mě to může být šance zahrát si s ním. Nevím, jestli budu hrát například s Eichelem nebo podobnými praváky, protože v sezoně se sestavy často mění. Ale budu mít možnost hrát s jedním z nejlepších křídel v NHL, které skvěle rozdává puky. Hrál jsem proti němu spoustu zápasů, takže se těším, že budu mít takového hráče v týmu a třeba i v lajně. Zase je vidět, že Vegas si jdou za svým a neustále zvyšují své ambice, chtějí zkrátka další Stanley Cup."
O vlivu Nagana
"Dodnes si pamatuji, jak jsme ještě na VHS kazetě měli záznam všech sportů z Nagana a hokej byl zařazen jako poslední. Dokola jsem si neustále přetáčel kazetu, abych si mohl znovu a znovu pouštět hokejovou část, sledovat, jak se vyvíjela. Viděl jsem to nesčetněkrát, ještě v době, kdy nebyl internet, kde by se dalo něco hned pustit, nebo Instagram, který by všude ukazoval ty nejlepší momenty. Proto si dodnes pamatuji, jak jsem si vždycky přetočil kazetu na konec, kde byl jen ten hokej – ty sestřihy, nájezdy, a pak samozřejmě gól po buly a všechno, co k tomu patřilo. To jsem viděl opravdu mnohokrát."
O ZOH v Miláně
"Určitě bych se tam velice rád podíval, ale nedávno jsem se s někým bavil a i kdybych byl nominován, tak do té doby, než tam budu, se na to nebudu těšit. Jednoduše mám takovou kariéru, že kdybych aspoň věděl, že jsem pro to nic neudělal, že kdybych se flákal a ležel doma a pak se zranil, řekl bych si, co mám čekat? Ale vím, že pro to dělám maximum. Nejen během léta, ale i během roku. Když jsem nemocný, druhý den už jdu zpátky do tréninku, nebo si dám volno o víkendu, abych nic nevynechal. Moje hlava je tak nastavená, že si to prostě musím vydřít, je to takhle. Takže v tom já mohu mít hlavu naprosto čistou, že jsem na to stoprocentně připravený a dělám, co mé tělo stoprocentně dovolí. Ale určitě je to, dá se říct, kousek od domova a velice rád bych si tam zahrál. Vždycky miluji olympiádu, nejen hokej, ale všechny sporty, sleduji letní i zimní hry. Určitě to byl jeden z mých velkých snů, kde bych si strašně moc chtěl zahrát. Ale jak jsem říkal, nejprve musím být nominován a podruhé, až tam budu, si to užiji."
