Rok 2025 ostravskému celku nepřeje. Naposledy bodoval 26. prosince předešlého letopočtu, letos nic. A odstup na posledním místě, z nějž vede cesta do nepříjemné baráže, se zvětšuje… Hlavním problémem týmu v této sezoně jsou oslabení. S úspěšností pouhých 66,67 % dokonce atakuje historický rekord extraligy (podle dostupných pramenů jej drží ze sezony 1997/98 Kladno – 72,25 %).
Ve 40 zápasech inkasovali Zdráhal a spol. 38 branek. To sice není tak mnoho, ovšem jelikož jsou druhým nejméně vylučovaným týmem (114), takový počet představuje velkou porci. Hezky je to vidět na srovnání s Mladou Boleslaví. Ta čelila 112 přesilovkám, inkasovala v nich ovšem jen 19 branek, čili přesně poloviční počet. Vítkovice povolily v oslabeních nejvíc střel na branku ze všech, a to i z oblasti slotu. Zároveň v nich mají jejich gólmani nejhorší úspěšnost zákroků (80,81 %).
A za Varadi se toho moc nezměnilo. Ve čtyřech zápasech kapitulovaly Vítkovice v početních nevýhodách čtyřikrát. Úspěšnost zákroků brankářů v nich byla pouhých 66,67 %, a i když si soupeři nepřipsali tolik střel mezi tyčky, pálili z nebezpečnějších pozic blíž k brance. Trochu pozitivní může být fakt, že proti Plzni inkasovaly Vítkovice dvakrát vždy až na konci oslabení, ovšem na to se statistiky neptají.
Hra proti přesile není jediným problémem mužstva. Tím je i čas v rovnovážném počtu sil na ledě. Ze 40 zápasů v ní bylo schopno přestřílet soupeře jen šestkrát, naopak celkem 15x (tedy ve víc než třetině duelů) bylo přehráno o víc než 10 střel na branku. Jednoduše řečeno dovolilo soupeřům mnohem víc ran a šancí, než samo vyprodukuje.
Ze začátku sezony nahrazovala tento deficit hlavně produkce v přesilovkách, v nich ovšem v průběhu času nastal pokles k průměru. Co je však zajímavé, s Varaďou na střídačce (až na první zápas) přestaly být Vítkovice nebezpečné i v útoku.
O působení nového trenérského štábu se dá zatím říct, že za cenu alespoň minimálního zlepšení defenzivy celkem výrazně obětoval aktivitu při hře pět na pět. Je však celkem logické, že se bude nyní soustředit především na obranu, která je základ pokaždé a dvojnásob ve chvílích, kdy se nedaří.
Za poslední čtyři zápasy si Vítkovice vytvořily minimum velkých šancí a připsaly si v průměru jen 6,5 střel ze slotu na zápas při stejném počtu hráčů na ledě. V předchozích obdobích se tato hodnota pohybovala kolem devíti střel na utkání. Ani dočasné vyřazení neproduktivních Marcela Barinky a Robertse Bukartse ze sestavy toho zatím tolik nezměnilo. Na tým jistě doléhá absence produktivního Jindřicha Abdula, jenž je od konce listopadu na marodce s otřesem mozku. Většinu sezony je zraněný další ofenzivní tahoun Rihards Bukarts.
V zápasech pod Varaďou vypadaly Vítkovice dobře jen v premiéře proti trápícímu se Litvínovu, který má druhou nejhorší formu z celé ligy v posledních 10 zápasech. V tomto duelu soupeře neustále napadaly a byly ho schopné i nakonec přestřílet velkým rozdílem (37:25). Efekt nového šéfa na střídačce však brzy pominul a Ridera si nepřenesla entuziasmus do dalších zápasů.
Zejména v minulých dvou zápasech proti Hradci a Plzni nezahrála dobře a skoro jediná formace, která byla schopna tvořit nebo potrápit soupeře, byla ta první (Zdráhal-Nellis-Hladonik). Což odhaluje další problém, jenž mužstvo trápí v poslední době – produkce níž v sestavě.
Po Abdulově zranění sice převzal štafetu Zdráhal, jenže se přestalo dařit ostatním. Barinka se bodově neprosadil od 8. prosince, Marek Kalus zapsal za posledních 10 startů jen dva body, Chad Yetman nevstřelil branku od 3. listopadu. Jan Košťálek má od začátku prosince jen tři asistence a Roberts Bukarts za stejné období zaznamenal jen tři body. Takto by se dala projet celá sestava Vítkovic a stěží by se našel hráč, jemuž se aspoň trochu daří. Výjimku představuje Stuart Percy, který zapsal aspoň bod v každém z posledních pěti utkání.
Varaďa má před sebou ve zbývajících 12 zápasech základní části snad ještě těžší úkol, než si původně myslel. Vedle tristních oslabení a děravé obrany se mu zadrhla i ofenziva. A vzhledem k tomu, že se ostatní soupeři ze spodku tabulky naopak rozjíždějí, nemá moc světlé vyhlídky na to, že se vyhne baráži. Především další tři utkání před reprezentační pauzou budou klíčové – doma s Libercem, v Olomouci a s Třincem.
Všichni tři soupeři se pohybují na hraně předkola play off... Vítkovice se mohou utěšovat alespoň tím, že ve dvou třetinách zápasů do konce základní části nastoupí doma. A že v blížící se reprezentační pauze bude konečně nějaký čas na to, aby tým zapracoval na odstranění nedostatků.