Není jenom o vaší kariéře, také o vašem životě, o víře. Jakou část pro vás bylo nejobtížnější otevřít?
"Ta knížka je o propojenosti mezi vírou a sportem. Začíná v momentu, kdy mi minulý rok vyvěšovali v Pittsburghu dres ke stropu a já mám chvilku na to se zamyslet nad svým životem a kariérou. A tam si dávám otázku: Proč zrovna já teď tady stojím? Proč zrovna já musím zažívat tenhle večer? Snažím se na to sobě odpovědět. Byla to náhoda? Bylo to dané předem? Jak moc jsem se o to zapříčinil? A kdo na to má největší vliv? Na konci na to dostaneme odpověď..."
Knihu vám pokřtil kněz Zbigniew Czendlik. Proč právě on?
"V osmadvaceti letech, kdy jsem věřil, že jsem na vrcholu, jsem se nechal pokřtít sám. Od té doby jsem sice nevyhrál žádnou individuální trofej, přesto můžu říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí mého života. Člověk se otevře té nekonečné energii a má takový vnitřní klid a smysl života i sportu. Z toho predátora, kterým jsem byl a za nějž jsem se považoval a udělal bych cokoliv pro to, abych zvítězil, jsem se najednou změnil v býložravce a už je daleko složitější něco vyhrát. I tak si myslím, že jsem šťastnější než dřív."
Říkal jste, že znáte recept na to, jak zpomalit stárnutí, jak vydržet fit. Jaký tedy je?
"Hlavně musíte milovat to, co děláte. Jakoukoliv práci, kterou děláte s láskou a proto, že vás baví a máte důvod ráno vstát a těšit se na to, že budete dneska nebo zítra lepší, než jste byl včera. To je celý smysl života. Každý člověk si musí najít v životě nějakou motivaci, aby byl šťastný. Třeba se objeví v mém životě něco, co mi bude dávat daleko větší smysl a radost, než je hokej."
Pořád ho ovšem hrajete. Není z toho důvodu na vaši poslední knihu v životě brzy?
"Nemyslím si, že by ji někdo koupil, kdybych ji vydal v šedesáti. Myslím si, že je to načasované tak, jak to má být. Že kniha vychází zrovna v době, kdy končím určitou etapu mého života, díky které mě lidi sledovali, stali se mými fanoušky. A spousta těch, věřím, kteří si ji koupí, byli mí fanoušci od 90. let, kdy jsem odešel do Pittsburghu. Generace, která prožila ten můj hokejový život se mnou. Možná předají některé věci svým dětem, protože velká část knihy je věnovaná i rodičům. Taky důležitosti rodičů v mém životě. Nevěřím, že bych tady teď s vámi stál, kdybych neměl rodiče, jaké jsem měl, kteří obětovali svůj život proto, abych já ho měl lepší. Ne každý má tu možnost to udělat. A ne každý to chce udělat. Možná si po přečtení té knížky někteří rodiče uvědomí, že existuje i další cesta výchovy… Uvidíme."
Dá se říct nějaká věc nebo událost, nad kterou jste váhal, že ji do knihy dáte?
"Zajímavá otázka. Jsou tam rozebrané věci, na něž jsem pyšný a mohou pomoct těm, co si knihu přečtou. Mě pomáhaly k tomu, abych se dokázal přizpůsobovat hokejovému světu. Je to taková propojenost víry a sportu, ale i celkově života. Jsou to věci, které jsou teď moderní, jako autosugesce, milovat sám sebe a že slova dokážou změnit tvou budoucnost. S tím absolutně souhlasím, nicméně lidi, pokud si to nezažili, už nemluví o těch negativních věcech. Já ano, protože ne všechno je tak růžové. Ano, souhlasím s tím, že když si něco přejete, že se to stane, když na něco budete pořád myslet a budete o tom mluvit, když si dáte nějaký cíl a půjdete za ním a budete si ho pořád opakovat v hlavě, nevím, jak dlouho to vezme, ale stane se to. Ovšem člověk si musí dávat pozor na negativní věci, které s tím přicházejí."
Po prodeji většinového podílu kladenského klubu Tomáši Drastilovi už nemusíte řešit starosti majoritního vlastníka. Spadl z vás tlak?
"Dalo by se to tak říct. Upřímně, pokud sledujete, kam se vyšplhaly platy hokejistů… Já jim to nezávidím, přeju jim to, protože když vám to někdo dá, proč si to nevzít? Ale já už bych to nedal. Tomáš Drastil byla záchrana pro Kladno a já jsem rád, že se objevil. Všechno má svůj čas a on přišel v ten správný. Věřím tomu, že je z toho nadšený a chce mít v Kladně úspěch. Udělá pro to všechno a já už budu jenom malou součástí toho všeho."
Cíl do sezony? Žádný
Jak jste vůbec bral tu obrovskou změnu, kdy přišlo 17 nových hráčů?
"Samozřejmě to není jednoduché. Jak pro hráče, tak pro trenéry i pro vedení. Ale takhle se lidé, kteří vybírají tým, rozhodli a na jednu stranu to dává smysl. Možná z toho pohledu, že hráči, co tam byli do té doby, měli takovou prohrávačskou mentalitu. I když já si to nemyslim. Na to, jaký byl rozpočet, jsme odevzdávali velice dobré výkony. Ovšem teď je to jiné Kladno. Vzalo nám to minimálně 10 zápasů, aby se to dalo správným směrem a myslím si, že už je to tam, kde to má být."
Loni jste říkal, že to je vaše poslední sezona. Hrajete pořád. Jak to vypadá v tomto ohledu?
(dlouze se zamyslí) "Asi jsem lhal, protože poslední nebyla. Odehrál jsem dva zápasy, nevím, kolik jich ještě přidám. Abych to popsal, mně nevadí tréninky, hokej mám pořád rád a rád se zlepšuju. Rád přicházím na věci, které mě můžou posunout dál. Už jenom to, že to může být inspirace pro ostatní lidi v jakémkoliv oboru, nejenom ve sportu. Snažit se přijít na něco, co vám dá takovou tu, jak se říká v angličtině, edge, tu výhodu uspět. Nicméně jde o to, že regenerace, tréninky, cestování, samotný zápas a příprava na něj spolkne hrozně moc času. Na to, že pak odehraju 10 minut za zápas. Když se na to pak člověk dívá rozumně a spočítá si to, moc dobře to nevychází…"
Takže?
"Jdu den ode dne." (usmívá se)
Jak jste se cítil, když jste teď naskočil na led?
"Ani nejde o to, o to, jak jsem se cítil. Měl jsem problémy se zády, nechal jsem si obstříknout nerv, abych byl schopen bezbolestně trénovat. Pak jsem se ještě zranil, k tomu jsem zhubnul, takže nemám takovou sílu. Ale uvidím, kolik budu mít času. Jestli se vrátím do optimální formy, abych pomohl mužstvu. Může se stát, že jeden den přijdu a řeknu: Konec. Je to dost pravděpodobné."
Přemýšlel jste o tom, že byste se vrhl naplno do něčeho jiného?
"Momentálně ne. Dokud to úplně stoprocentně neskončí, není důvod se vydávat jinam."
Dal jste si jako hráč do této sezony nějaký cíl?
"Ne, vůbec. Absolutně žádný. Tady jsem dostal otázku, jestli se mi ulevilo. Ano, protože nemusím řešit to, že někde musím být se sponzory, nestarám se o rozpočty, co bude další rok a to, jestli tenhle hráč na to má, nebo nemá. Můžu se soustředit jenom na hokej, a to je asi největší úleva. Na druhé straně, už je to tři roky, co umřel můj otec. Máme rodinné firmy… Takže něco odešlo a něco zase přišlo."
Kariéra Jaromíra Jágra se pomalu chýlí ke konci, pokud v jejím zbytku nechcete přijít o žádný důležitý okamžik přidejte si v naší aplikaci ikonickou osmašedesátku mezi Oblíbené hráče. Jak na to?