O odchodu mladých do zahraničí
"Na mnoha místech otevřeně říkám a jsem ochoten potvrdit, že tréninkový proces je u nás kvalitnější než v Kanadě. Na druhou stranu chápu důvody některých hráčů, kteří se rozhodnou zkusit štěstí v zámoří. Podmínky jsou tam zkrátka odlišné. Odcházejí do nejlepších juniorských soutěží světa, což lze přirovnat k situaci, kdy dospělí hráči směřují do NHL. Právě kvůli tomu však český hokej mírně pokulhává. Opouští nás mnoho hokejistů, kteří by podle mého názoru mohli zůstat zde a udělat ve své kariéře mnohem významnější krok, než jakého dosáhnou v zámoří. Pokud tam odcházejí špičkoví hráči do klíčových rolí s vysokým vytížením na ledě, pak je to bez debat správná cesta pro jejich rozvoj. Pokud tomu tak ale není, domnívám se, že by pro ně bylo lepší setrvat v domácím prostředí. Tím by navíc zvedli úroveň a kvalitu našich soutěží. V současnosti je zkrátka moderní odcházet. Věřím však, že se s tím český hokej vypořádá, že budeme i nadále kvalitně pracovat s hráči, kteří zůstávají, a budeme je úspěšně rozvíjet."
O rozdílu ve vedení juniorů a seniorských hráčů
"Neřekl bych přímo, že je v tom zásadní rozdíl. Podle mého názoru je to vždy o vedení lidí, a to bez ohledu na úroveň, ať už trénujete žáky, krajský přebor, nebo národní mužstvo dospělých. Předáváte jim informace a zajišťujete pro ně servis tak, aby se mohli zlepšovat. Takto mám svou práci nastavenou. Je jedno, zda pracuji s juniory, nebo s profesionálním týmem. Musím odvést maximum, abych hráče dostal do takové komfortní pozice, v níž budou schopni odevzdat to nejlepší, co v nich je. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že u národního mužstva je práce z velké části o skautingu a sledování hráčů. V klubu jde o každodenní činnost, kdy máte mnohem více času na korigování herních detailů za předpokladu, že je v té hře dokážete včas rozpoznat. U reprezentace je vše velmi rychlé a příprava bývá krátká. O to důležitější je právě skauting a výběr těch správných typů hráčů."
O tom, co považuje za úspěch pro danou generaci
"Přiznám se, že vnímám obě roviny, ale pro mě jako pro trenéra české reprezentace do dvaceti let je prioritou úspěch mužstva. Samozřejmě chápu, že hráči mají své kariéry slibně nastartované a jejich osobní cíle mohou směřovat jinam. Nicméně v měsíci, kdy jsme na mistrovství světa, není naším cílem to, aby byli draftováni, nebo aby za pět let hráli v NHL s milionovými smlouvami. Naším cílem je vyhrát medaili a být úspěšní jako tým. To je pro mě hlavní kritérium. Přiznám se tedy, že když mužstvo sestavujeme, nedělám to s pocitem, že chci hráči pomoci k tomu, aby byl za pět let kvalitním hokejistou. Tým stavím proto, že reprezentuje Českou republiku, a mým záměrem je, aby český hokej dosáhl úspěchu v daný moment."
O rozhodnutí přesunout se ke klubu
"Znovu se těším na každodenní činnost, na možnost pracovat s týmem v pravidelném režimu a ovlivňovat jeho rozvoj každý den. U národního mužstva absolvujete pět nebo šest turnajů za rok a zbytek času tvoří spíše lektorská činnost, kdy s Radimem Rulíkem objíždíme juniorské kluby a snažíme se inspirovat tamní trenéry. Teď budu, v uvozovkách, uzavřen ve své vlastní bublině. Budu mít k dispozici skupinu hráčů, se kterými budu soustavně pracovat a snažit se vytvořit úspěšný tým. Na to se velmi těším. Bude to jiné a v určitých fázích nepochybně složitější, ale domnívám se, že by člověk neměl ustrnout na jednom místě, ale měl by si neustále klást nové výzvy."
O novém angažmá
"Je to samozřejmě už veřejné tajemství, ale oficiálně to zatím já ani klub nechceme zveřejňovat. Nicméně jsem vnitřně nastaven tak, že od nové sezony začínám v novém působišti. Nyní budu hokej sledovat a analyzovat, stále však pracuji pro hokejový svaz."
O realizačním týmu v novém působišti
"Přiznám se, že důležitější než samotný kádr pro mě byla možnost zvolit si vlastní realizační tým. To považuji za naprosto klíčové. Měl jsem obrovské štěstí na lidi, se kterými jsem mohl spolupracovat v Liberci i nyní u národního mužstva. Věřím, že se nám podaří sestavit výborný realizační tým i v mém novém působišti. Čas, stresové momenty a náročné situace, které hokej přináší, musíte sdílet s lidmi, jimž důvěřujete nejen profesně, ale i lidsky. Velmi rád se obklopuji spolupracovníky, kteří mají dostatek energie a chuť každý den pracovat. Pokud totiž takové nastavení vychází přímo z realizačního týmu, věřím, že je lze následně přenést i na samotné hráče."
O trenérské podobě s otcem Josefem
"Domnívám se, že otec začal trénovat v době, kdy bylo vše černobílé, zatímco dnes je situace mnohem složitější. Nechci říkat, jaké to bylo za nás, když jsem hrál, ale metody, které tehdy běžně fungovaly, by mi dnes už neprošly. Přesto si myslím, že uznáváme stejné základní hodnoty a shodujeme se v tom, co tvoří podstatu týmového sportu a z čeho pramení úspěch. Rozdíl je v tom, že dříve byl přístup velmi striktní a založený na příkazech. Dnes se k výsledku musíte dopracovat jinou cestou, protože hráči jsou jinak nastavení i vychovaní a je zapotřebí je o své vizi více přesvědčovat. V době, kdy trénoval otec, bylo snazší někoho z týmu vyřadit a nahradit ho jiným hráčem. Otec však s hráči uměl vyjít a v určitých věcech jim dokázal dát volnost. To se snažím dělat i já, pokud si tu svobodu zaslouží. Samozřejmě i tato volnost musí mít své jasné mantinely, protože lajdáctví ani lehkovážnost jsme ani jeden z nás nikdy netolerovali."
O vzpomínkách na otce
"Na otce vzpomínám neustále, před každým zápasem i po něm. Často si vybavuji, co by mi asi řekl nebo o čem jsme spolu mluvili. O hokeji jsme byli schopni diskutovat hodiny nejen po telefonu, když jsem byl v Americe, ale i v létě, když jsme seděli doma. Vlastně ho mám stále u sebe. Při klíčových utkáních nosím v kapse píšťalku, kterou mi daroval, takže cítím určité spojení. To jsou však spíše mé osobní rituály."
O zásluhách
"Zmínil jste Augustův hattrick, ale já si myslím, že hattrick je vždy především zásluhou hráčů. My jsme měli to štěstí, že jsme u toho v danou dobu mohli být. Otec měl možnost vést neskutečnou generaci, která vyhrávala od Nagana až po tři tituly mistrů světa v roce 2001. Já mám zase to štěstí, že jsem nyní vedl tři ročníky této reprezentace do dvaceti let a byl jsem za svou práci odměněn třemi medailemi. Beru to tedy spíše tak, že jsem byl součástí úspěšného týmu, nikoliv že by šlo o můj osobní triumf."