Ze dna na vrchol. Slzy smutku vyměnil pardubický hříšník Mandát za slzy štěstí

Jan Mandát během titulových oslav.
Jan Mandát během titulových oslav.ČTK / Josef Vostárek

Loni se mu po závěrečném zápase sezony linuly po tváři slzy zmaru. Jan Mandát (30), pardubický bojovník, zažil bolestné zklamání. Už zase. Vysněný titul mu opět foukl. Kdekomu mu ho muselo být líto, jak v televizním rozhovoru hned po utkání plačtivě odpovídal na otázky, přestože by se raději schoval někam do kouta a tam se vybrečel. On, tvrdý hokejový válečník, který se v bitvách play off vyžívá. Jenže po tom, čím si v kariéře prošel, zkrátka tyhle momenty vnímá se silnějšími emocemi. Letos už plakat nemusel, jen do Pardubic z Třince vzkázal: "Konečně je to tady, vezeme vám ten titul!"

Jaký rozdíl oproti hromádce neštěstí z loňska. "Věřím, že příští rok zase budeme usilovat o to, abychom to byli my, kdo slaví," vzlykal tehdy do kamery po nečekané finálové porážce od brněnské Komety. Už druhé po sobě, rok předtím se ambiciózní tým musel sklonit před Třincem. A Mandát už klesal na mysli.

Tolik chtěl uspět. Pro sebe i pro klub, který si zamiloval. Jeho barvy hájí od léta 2018, jinde v Česku nejvyšší soutěž nehrál. Jenže jej podvedl. V lednu 2021 užil kokain, což odhalila následná rutinní dopingová zkouška. Kabina Dynama se za ním zavřela. "Zničilo mi to život. Udělal jsem chybu. Do konce života si za to budu sypat popel na hlavu. Věřím ale, že si zasloužím druhou šanci," vykládal pak v rozhovoru pro deník Sport.

Ve 25 letech, ve zlatém hokejovém věku, dostal za svůj prohřešek dvouletý zákaz činnosti. A to mu hrozil dvojnásobek. "Ten by byl likvidační, to by byl konec," netajil. Nakonec měl štěstí, kariéru uzavírat nemusel. Šel do americké ECHL, třetí nejvyšší soutěže v zámoří a necelé dvě sezony nastupoval za tým Indy Fuel. V žádné jiné lize hrát nemohl. Taky si přivydělával u kamaráda na pile, sedm stovek za osm hodin opravdu tvrdé dřiny. Zlatý hokej…

V něm poutá pozornost právě svou pracovitostí, tahem na branku, proto možná vždycky jeho výkony vyniknou ve vyřazovací části. Byl to on, kdo dal v sedmém utkání vřavy se Spartou jeho jediný gól, postupový. A v úterním rozhodujícím finále pokořil Třinec umazaným gólem zpoza branky, který opřel do brankáře Ondřeje Kacetla.

Pak se mohl oddat euforii. A došlo i na slzy, tentokrát radosti. "Ze začátku trošku vystříkly, jak padl rozhodující gól. Tak jsem je zatlačil. Pořád si to neuvědomuju," vykládal nevěřícně do kamer stanice Oneplay. Přičemž tu poslední větu zopakoval v krátkém rozhovoru celkem třikrát.

"Každej mi říká, že jsme mistři, ale mě to dojde asi až zítra. Nevím, co k tomu říct," kroutil hlavou. "Našel jsem si úplné dno kariéry, teď jsem na vrcholu," plesal.

Oslavy si pořádně užije. Nic jiného se od něj ani nečeká. Když kapitán Lukáš Sedlák měl jmenovat tahouna titulové party, příliš se nerozmýšlel. "Máme spoustu kluků, kteří za to umějí vzít, na první dobrou bych řekl Honza Mandát," usmál se. A útočník si se zadostiučiněním opojné momenty opravdu vychutnával.

Třinec – Pardubice 4:5p