Dnes již zesnulý pardubický manažer Zbyněk Kusý kdysi poslal do světa hlášku, že nejlepší variantou pro finálovou sérii je odehrát ji na sedm zápasů, končit doma a klidně poslední utkání prohrát. To aby nebylo nutné vyplácet prémie.
Právě v roce 2012 pod Kusého vedením Pardubice titul dobyly. Nečekalo se na sedmý zápas, naopak za stavu 3:2 vyhráli Východočeši na ledě brněnské Komety 5:1 a slavilo se cestou domů. Paradoxně jen týden po triumfu svérázného manažera pardubický klub propustil. A od té doby se na vítězné emoce čeká…
Poslechněte si článek v audioverzi
Faktor šestý zápas
Pokud se jakákoliv série play off dostala do šestého utkání a Oceláři odvraceli mečbol, zatím ještě nikdy neselhali. Ve všech pěti případech dovedli střet až do rozhodujícího sedmého duelu. Začalo to v roce 2007, kdy alespoň na chvíli odvrátili čtvrtfinálové vyřazení s Libercem (3:1). V roce 2011 vyhráli šesté semifinále v O2 areně nad Slavií 5:3, aby pak obrat dokonali. Mimochodem – tenhle duel rozhodl gólem a nahrávkou Martin Růžička, stále hrající opora Třince.
Ve finálové sérii s Litvínovem v roce 2015 odmítli Oceláři díky vítězství 6:3 oslavy Chemiků v domácím prostředí. A nakonec hned dvakrát v roce 2024 utíkali hrobníkovi z lopaty při mistrovské jízdě. V semifinále legendárním gólem Daniela Voženílka v čase 59:59 doma proti Spartě vykutali prodloužení, aby nakonec vyhráli 2:1. A úspěšní byli následně i v krizovém momentu ve finálové sérii s Pardubicemi. Doma vyhráli přesvědčivě 4:1, aby pak oslavili zatím svůj poslední mistrovský titul.
Sběratel Sedlák
U Pardubic letos každý obdivuje hloubku jejich kádru. Jenže ve finále je táhnou jen dva hráči. A překvapivě to není Roman Červenka, kdo nejvíc vyčnívá. Kapitán Dynama Lukáš Sedlák zapsal ve všech dosavadních pěti utkáních série dva body. Naposledy rozhodl vyrovnaný pátý duel gólem 76 vteřin před koncem a získal pro svůj tým titulový mečbol. Jak jej zastavit, je jedním z největších témat klání. Červenka zatím proti Třinci získal "jen" sedm bodů.
Ocelové město
Pokud má Třinec bojovat o naději, je jeho domácí stadion tím pravým místem. Na vlastním ledě vyhrál šestkrát po sobě, za celé play off tam ztratil jediný zápas (ve čtvrtfinále s Hradcem 2:3). I v základní části byli Oceláři ve WERK Aréně nejlepší ze všech, připsali si tam nejméně porážek (čtyři v základní době, dvě v prodloužení). Jedním z těch, kdo zde dokázal uspět, byly nicméně Pardubice (loni v listopadu tam zvítězily 4:2).
Přesilovky jako rozdílová věc
Klíčem pro úspěch bývá tradičně disciplína. Trenér Ocelářů Boris Žabka sice po pátém zápase trochu bědoval nad verdiktem sudích, nicméně bylo zřejmé, že v tomto duelu byl Třinec horším týmem a na trestné lavici byl častěji, než by bylo zdrávo: Poměr vyloučených byl 2:7, Dynamo mohlo hrát šest přesilovek.
Právě v nich je největší pardubická síla. Úspěšnost 30,19 % v průběhu play off je dvojnásobná oproti té třinecké (14,55 %)
Vítěz proti věčně druhému
Na jedné straně stojí ambiciozní borec, který toužil po slavné NHL a nakonec si aspoň jeden zápas v zámořské lize zachytal. Na druhé pak patriot, jenž nikdy nechytal za jiný než český tým. Roman Will a Ondřej Kacetl už se ale znají léta. Dokonce proti sobě stáli i v poslední finálové sérii mezi Třincem a Pardubicemi.
Kacetl ji zvládl lépe, dotáhl Oceláře k titulu a má podpis na čtyřech zlatých medailích (a také jednom bronzu pro hradecký Mountfield). Podle čísel to vypadá, že Kacetl je vítěz a Will ten věčně druhý. Vždyť pardubický strážce branky má na kontě čtyři prohraná finále (dvě s Pardubicemi a dvě s Libercem) a k tomu jeden bronz s Dynamem.