Jirka má na to být jednou světová jednička, prorokuje Lehečkův první kouč

Reklama
Reklama
Reklama
Další
Reklama
Reklama
Reklama

Jirka má na to být jednou světová jednička, prorokuje Lehečkův první kouč

Jiří Lehečka došel na Australian Open až do čtvrtfinále, kde nestačil na Stefanose Tsitsipase.
Jiří Lehečka došel na Australian Open až do čtvrtfinále, kde nestačil na Stefanose Tsitsipase.Profimedia
Zná ho od útlých 10 let, kdy se jej v Jablonci nad Nisou ujal jako trenér. Dušan Hajátko (43) sledoval cestu Jiřího Lehečky (21) od jeho prvních tenisových krůčků na tamních antukových kurtech až po úterní čtvrtfinále Australian Open. Na největší duel dnes už svého kamaráda, ale stále ještě svěřence, se díval doma, v klidu. "Když nejsem s Jirkou na místě, sleduju jeho zápasy sám. Pozoruju, vnímám nějaké věci…" říká tenisový kouč v rozhovoru pro Livesport Zprávy.

Jaký dominantní pocit jste si z duelu s Tsitsipasem odnesl?

"Opravdu před Jirkou smekám, jak zvládl i dnešní utkání. Nastoupil možná ze začátku s menší nervozitou, ale hned ji setřepal a potom hrál svůj tenis. A že to nevyšlo o pár míčků… To jsou zkušenosti, které potřebuje nabírat. Čtvrtfinále je zase něco jiného, musí si tím projít. Jirka má od samého začátku své kariéry všechno step by step. Vím, že je všechno, jak má být. Tenhle zápas je pro nás ohromná výhra, i když ne podle výsledku."

Tsitsipas předvedl sebejistý výkon s minimem chyb. Byl vůbec k poražení?

"Dál šel zkušenější a šťastnější. Jirka nevyužil pár momentů, kde se zápas mohl převrátit na jeho stranu. Tsitsipas pokud prohraje set, umí se dostat energeticky a psychicky dolů, ale to se nestalo. I to je ovšem v pořádku."

Favorizovaný Řek nabídl vlastně jen dvě šance na brejk. A ve třetím setu se za stavu 3:3 dokázal vrátit ze stavu 0:40…

"A hned první míč zahrál Jirka z bekhendu return do sítě, jinak si všechny brejkboly Tsitsipas uhrál, nebylo to pro něj úplně jednoduché. Nicméně krátce po zápase jsme s Jirkou komunikovali a cítím, že pokračujeme dál se vztyčenou hlavou, že ta jeho jízda teprve začíná. Teď přijde další level a výzva." (usmívá se)

Jak vlastně probíhala vaše komunikace na dálku během celého turnaje?

"Máme to založené energeticky. Jsem s ním hodně spjatý a spojený, v jeho týmu mám roli takového harmonizátora, spirit kouče. Jirku hodně energeticky držím, cítím ho. Jedeme spíš na téhle vlně. My víme, nemusíme ani moc mluvit slovy. Cítíme úzké propojení, které spolu máme. A funguje to."

Mluvil jste o tom, že svěřenec vašeho týmu jde postupnými kroky. Jaký je pro něj po senzační účasti ve čtvrtfinále grandslamu ten další?

"Myslím, že tohle je pro Jirku v jeho kariéře obrovsky důležitý milník pro to, aby se mohl posunout dál. Teď je potřeba si to všechno vstřebat, nějak si to zhodnotit, říct si, co se opravdu povedlo a na čem dál můžeme pracovat. Pak zase přijde důvěra v to, aby šel dál za svým snem. Jde i to, aby byl zdravý a fit."

Byl jste jeho prvním trenérem v životě, vedl jste ho mezi 10. a 15. rokem života, znáte ho jako málokdo. Dá se říct, který povrch je pro něj dominantní? Vyrostl na antuce, má prudký servis a hraje i debla, takže má předpoklady pro hru na trávě, a největší úspěch teď dosáhl na tvrdých kurtech… 

"Řekl bych, že má tak unikátní a specifickou hru, že píše na všech površích. Je to jen o tom, v jakém je nastavení. Když se dostane do svého flow, je schopen hrát kdekoliv. Bavili jsme se o tom vždycky, že antuka, ale paradoxně vidíme, že NextGen i teď Australian Open mu vyšly na tvrdém povrchu. Je velice adaptabilní."

Během let, co se znáte, se váš vztah proměnil z trenér-svěřenec na pozdější občasné soutěžní spoluhráče v deblu a nyní hlavně velké kamarády. Jaké vlastnosti si na svém svěřenci nejvíc ceníte?

"Že je to obrovský srdcař. Dělá věci, protože ho baví. A učí mě cílevědomosti. Na svůj věk je velice vyzrálý. Je to vědomý člověk, má otevřenou mysl i srdce a opravdu si jde za svým snem, a to je to krásné. Navíc je to velice lidský, obyčejný, inteligentní kluk. Na to, kolik mu je… Skláním se před ním. A tím jaký je, si svůj život tvoří, protože k němu přicházejí věci a jemu blízcí lidé, kterým důvěřuje a spolupracuje s nimi. Takhle může vzkvétat."

Když je řeč o cílevědomosti, nepochybně se vám hodněkrát zmínil o tom, co je jeho cílem, kam by se chtěl dostat…

"To je taková internější otázka, kterou bychom si nechali pro sebe. Máme společný sen, už delší dobu, a za ním si jdeme. Ale asi si to dokážete představit." (směje se)

Tak se zeptám trochu jinak. Kam až může podle vás dojít? Světová desítka? Pětka? Jednička? Vítězství na grandslamu?

"Hezká otázka… Povím to takhle: Když jsem ho trénoval tenkrát v jeho 10, 12 letech, pořád jsem slýchal, že to je on, tohle je ten šampion. Vždycky jsem se zarazil: Opravdu? Teď, když vnímám tu jeho cestu a jak se to děje, říkám: Wow, to je velký! Jirku vidím neomezeně, je schopen být světovou jedničkou a vyhrát grandslam. To řeknu úplně na rovinu. Pevně mu věřím, že si za tím půjde a zajisté i uspěje. Ovšem nejvíc, o co nám jde, a vždycky jsme si to spolu říkali, je, ať ho tenis baví. A ať mu u něj vydrží zdraví. Pracujeme i na tomhle, to je pro nás to nejdůležitější. Tím, jaké má Jirka skvělé anatomické a fyziologické predispozice a stará se o sebe, myslím, že jsme na dobré cestě."