O pokračování kariéry
"Dá se říct, že jsem jednou nohou v hokejovém důchodu. Stále je to však relativně otevřené. Manželka na mě tlačí, abychom šli ještě na jednu sezonu hrát někam do Evropy. Oficiálně jsme tedy nic nevyhlásili, nicméně momentálně se soustředíme spíše na věci mimo hokej. Uvidíme, jak to dopadne. Jak se říká, happy wife, happy life."
O častých změnách angažmá
"Za poslední roky jsme pořád takhle pendlovali. Je to neskutečná zkušenost, při které poznáváme jiné země i kultury. Náš syn je toho součástí, takže z toho máme nezapomenutelné vzpomínky. Velmi si vážíme toho, že jsme mohli poznat Norsko, Finsko, Německo, Česko i Francii. Hokejová kariéra je velice krátká a snažíme se z ní vyždímat maximum. Tyto zážitky už nám nikdo nevezme. Každá z těch zemí je velmi specifická. Třeba Norsko, vzpomínám si, jak jsme poprvé přistáli na letišti a šli si dát kávu do kavárny. Někdo tam nechal sluchátka. Šli jsme za obsluhou a říkáme: 'Někdo si tu nechal sluchátka.' A paní odpovídá: 'Jó, ty už tu leží minimálně čtyři dny, někomu vypadly.' To nám hned na začátku ukázalo, jak je Norsko bezpečná, krásná a samostatná země. Tyto osobní zkušenosti si člověk jednoduše musí prožít."
Rozhovor s Jakubem Kindlem
O titulu v Bordeaux
"Ve Francii jsem byl velmi překvapený. Lidé neskutečně fandili oběma týmům. Když se nám nedařilo, nepískali. Naopak nás podporovali i po prohraném zápase a skandovali. To se mi moc líbilo, stál za námi celý zimák, nikdo nehovořil o pískání nebo házení lahví na led, což jsem zažil v jiných klubech. Byl to neskutečný rok. Kdyby se nás někdo v polovině listopadu zeptal na titul, vysmáli bychom se mu, byli jsme po deseti kolech na posledním místě. Poháry se ale nezvedají v listopadu. Zlepšovali jsme se zápas od zápasu. Když se lámal chléb v únoru a březnu, chytili jsme skvělou formu a v play off jsme fungovali jako válec. Sedla nám vlna a převálcovali jsme každého."
O životě v Detroitu
"Máme rozjetý nový projekt, který se opět týká hokeje, zkoušíme nějaké aktivity bokem. Organizace Detroit Red Wings je navíc vůči mně a mé rodině velice loajální, takže mě začíná zapojovat do svých klubových aktivit. Postupně se stávám jejich součástí, takže u hokeje zůstávám. Tedy pokud se příští měsíc nesbalíme a nepůjdeme ještě někam hrát. Mně se tu strašně líbí. Jsem tu od svých osmnácti let, kdy mě Detroit draftoval. Hlavním důvodem, proč to tu mám rád, jsou skvělí lidé. S komunitou tu máme dlouholeté vztahy. Michigan je navíc hokejový stát, takže z pohledu hokeje i života je to bomba. Dnes už to vypadá úplně jinak než dříve. Když jsem přijel na svůj první kemp, říkali nám, ať raději nevycházíme z hotelu. Teď je to přesný opak, centrum města žije, je plné restaurací, obchodů a lidí."
O kariéře v NHL
"Byly časy, kdy jsem byl z toho věčného pendlování unavený, ale musel jsem být trpělivý a vykousat si to. Detroit měl tehdy nadupaný kádr a bylo extrémně těžké se tam prosadit. Slýchával jsem hlasy: "Musíš jít jinam, tady hrát nebudeš." To člověka dostává pod tlak a přestává být sám sebou. Když mě pak vyměnili na Floridu, poznal jsem rozdíl. V Detroitu byla obrovská loajalita, všichni od vrátných po vedení nás znali. Byli jsme tam jako doma. Hrával jsem s kluky, kteří chtěli pryč, aby více hráli, a když odešli, po čase přiznali: "V Detroitu to stejně bylo nejlepší." Ničeho nelituji. K úspěchu nevede jednoduchá cesta a hráč si to musí odpracovat."
O Jágrovi, Lidströmovi nebo Zetterbergovi
"Zahrát si s Džegrem bylo neskutečné, jako malý jsem na něj koukal v televizi a najednou jsem s ním byl v týmu. Sledoval jsem jeho tréninkové metody a spoustu věcí jsem od něj odkoukal. Byla to obrovská zkušenost. V Detroitu byli obrovští dříči. Byli spíše tišší, dělali si poctivě svou práci a já se snažil dělat to, co oni. Když jsem viděl Lidströma na rotopedu, šel jsem taky na rotoped. Seděl jsem vedle něj v šatně, protože já měl číslo 4 a on 5. Sledoval jsem každý jeho detail, i to, jak si maže arašídové máslo na toast. Tehdy nebylo tolik kondičních trenérů, takže ti nejlepší makali sami za zavřenými dveřmi."
O slabší stopě v reprezentaci
"Nemrzí mě to. Když jsem byl mladší, měl jsem možná trochu větší ego a říkal si: "Hraju v NHL, proč mě neberou?" Mladí hráči si to tak neuvědomují a po dlouhé sezoně si často řeknou, že si raději odpočinou. Čím je ale člověk starší, tím více chce, aby ta sezona trvala co nejdéle a mohlo se hrát dál. Jedno mistrovství jsem si odehrál, nějaké zápasy mám a rozhodně ničeho nelituji."