Francie – 6 získaných bodů / 7,1 očekávaných bodů
Austrálie – 6 bodů / 1,9 bodů
Tunisko – 4 body / 3,4 bodů
Dánsko – 1 bod / 3,9 bodů
Podle "tabulky pravdy", tedy metriky očekávaných bodů (xP), ovládla skupinu D suverénně Francie, která jich nasbírala 7,1. To byl třetí nejlepší výsledek celé skupinové fáze za Německem a Brazílií. Zatímco ale Francie s Brazílií nasbíraly šest bodů a postoupili z prvního místa, Němci při 6,87 očekávaných bodech získali pouze čtyři reálné a o skóre zůstali za druhým Španělskem.
Dánsko sice nastřádalo 3,9 očekávaných bodů, ale po zisku jediného obsadilo v tabulce poslední místo. Nepostoupilo ani Tunisko s 3,4 xP, naopak Austrálie si na jejich úkor postup do osmifinále vybojovala dvěma vítězstvími, které ale byly do velké míry dílem náhody – Socceroos měli získat pouze zhruba dva body.
Model očekávaných bodů vychází z metriky očekávaných branek. Nejprve zjistí, jaké si tým v daném utkání vytvářel šance a jaké inkasoval. Následně za pomoci matematického modelu simuluje tisíce možných výsledků takového zápasu a zjistí, s jakou pravděpodobností by tým při stejném počtu získaného a obdrženého xG zápas vyhrál, prohrál nebo v něm remizoval. Na základě toho pak rozdělí očekávané body.
Největší zbraní Dánska z EURA 2020, na kterém dokráčeli až do semifinále, byl counter-pressing, tedy okamžité napadání po ztrátě míče, společně se schopností vytvořit si šance z brejkových situací. Ani jedno z toho však v Kataru nezafungovalo.
Nejviditelnějším problémem byla hra na míči. Méně šancí z brejkových situací si vytvořily už pouze dva další týmy – Austrálie a kvůli svému stylu hry také Španělsko. A co se týče kontroly míče ve finální třetině, i tam Dánové patřili k nejhorším výběrům na šampionátu.
Zatímco průměrný tým na šampionátu si z protiútoků a po ziscích míče na soupeřově polovině vypracoval tři střely na zápas (nejlepší Německo přes sedm, druhá Francie pět), Dánsko bylo na 1,33.
Pokud se podíváme na to, jak nebezpečné šance z pohledu xG si týmy vytvářily dohromady při protiútocích a represinku, jsou Dánové šestí nejhorší za Ghanou, Walesem, Katarem, Španělskem a Nizozemskem. To je na tým, který si na napadání a rychlém přechodu zakládá, tristní výsledek.
Dánům se na turnaji nepovedlo najít ideální složení útoku a skupinovou fázi zakončili až na 21. místě co do kvality vytvořených šancí. Nefungovala ale ani defenziva, která přitom v posledních dvou letech patřila mezi ty nejlepší na světě. V pořadí týmů podle kvality obdržených šancí Dánsko obsadilo 22. pozici. Částečně i kvůli špatnému zdravotnímu stavu řady důležitých defenzivních hráčů, jmenovitě Thomase Delayneho, Christiana Norgaarda nebo Simona Kjaera.
Pokud hřiště rozdělíme na jednotlivé zóny a měříme úspěšnost, s jakou do nich soupeři pronikají svými přihrávkami a náběhy, ukazuje se, že Dánové ve své šestnáctce inkasovali výrazně větší množství šancí než průměrný tým na šampionátu.
Klíčovým mužem pro jejich hru měl být Christian Eriksen, který místy působil unaveným dojmem. Letošní sezónu začal jako klíčový hráč Manchesteru United a v jejím dosavadním průběhu odehrál společně s reprezentačními zápasy přes 2200 minut. Což je pro něj nový extrém, protože v posledních dvou sezónách nepřekročil kvůli svým zdravotním problémům 1500 minut za celou sezonu.
Přesto na hřišti dělal, co mohl. Podle metriky sledující celkový ofenzivní přínos hráče na základě jeho přihrávek a náběhů do hodnotnějších prostorů už byli na jeho pozici lepší pouze Mateo Kovačič, Pedri, Federico Valverde, Luka Modrič a Hwang In-Beom. Problémem ale nebyl Eriksen. Dánskému výběru zkrátka nezafungovalo nic z toho, co je v posledních dvou letech zdobilo na obou stranách hřiště. V takovém případě individuality samy nestačí.