Erika Sogarda Češi uznávají. Americké posile se dokonce dostalo takové výsady, že kapitán týmu Pavel Zýma věnoval své číslo 9 právě novicovi z MLB a začal hrát s devětadevadesátkou. Když pak přijel rodák z Phoenixu do Mijazaki, kde se český tým připravuje na páteční start turnaje, na rozdíl od ostatních vytáhl nad kalhoty slušivé pruhované stulpny. Prostě originál. Na pálce jasně rozeznáte jeho až neuvěřitelně ladný pohyb při odpalu a na druhé metě, kde zpravidla nastupuje, rozdává zkušenosti.

Eriku, vaše maminka je Češka a do USA ještě v době komunismu emigrovala. Vyprávěla vám o svém příběhu? A jaký vlastně máte vztah v České republice?

"Víte, taková věc má v srdcích lidí vždycky zvláštní místo. Slýchával jsem jako malý, jak v Československu vyrostla, jak vzpomínala na své rodiče a jak moc to tam milovala a jak smutné bylo, že museli odejít. Vždycky jsme díky ní chápali, co se dělo a možná dodnes děje v Evropě. A častokrát jsem ji slyšel mluvit se svými rodiči. Vždycky jí říkali: Nikdy nepřestávej mluvit česky. Nikdy nevíš, kdy se budeš moci vrátit."

Mluvili jste o tom, že byste se do Česka vypravili? 

"Maminka je s rodinou v Česku dodnes v kontaktu. Víte, vždycky jsem si říkal, že až někdy bude příležitost, musím se tam vyrazit podívat. Je to nějaké malé městečko kousek za Prahou. Ale chci vidět ta místa v té krásné české zemi, kde mamka vyrostla. Vím, že ten čas přijde."

Kde se vlastně vaši rodiče seznámili?

"Maminka se s tátou potkala, až když studovala v USA. Můj otec sice nebyl na stejné škole, ale našli se někde v Massachusetts. Táta se zamiloval a oženil se. A těsně předtím, než jsem se narodil, se přestěhovali do Arizony, kde jsem také vyrostl."

Váš bratr Alex v minulosti už Česko reprezentoval. Byl pro vás inspirací?

"No jasně! Naše hovory na tohle téma byly hodně emotivní, protože právě on mi řekl, že bych ho měl následovat. Pokoušel se s Čechy o postup na World Baseball Classic dvakrát, na kvalifikaci v roce 2012 v Německu a v roce 2017 Mexiku. A říkal mi, že to byl zážitek, na který se nezapomíná. Tak jsem věděl, že bych tu měl být, pokud to půjde."

Vy už jste v českém dresu pózoval loni v únoru. Měl jste v plánu hrát za Česko i dřív?

"V době, kdy jsem hrál MLB, to v podstatě nebylo možné. Ale loni už jsem chtěl být právě na té kvalifikaci v Regensburgu, kde kluci slavně postoupili. Bohužel jsem měl zraněné koleno a sport musel ustoupit. Nicméně jsem rád, že jsem se dal dohromady a můžu si to užít tady v Tokiu."

Po 11 sezonách v MLB jste měl loni rok volna. Co jste dělal?

"Nastal čas být s rodinou. Hodně jsme cestovali. Byl jsem najednou tátou na plný úvazek a bylo něco výjimečného být s dětmi každý den a noc. Když jsem hrál MLB, byl jsem spoustu času pryč a hodně jsem toho doma promeškal. Nebudu lhát, mrzelo mě, že nemohu sledovat, jak děti vyrůstají. Takže když jsem u toho najednou mohl být, bylo to pro mě opravdu požehnání."

Celou rodinu jste sebou nyní vzal do Japonska. Jak náročné to bylo?

"No jasně, vyrazili jsme všichni. Zabalili jsme a máme sebou pět dětí! (směje se) Chtěl jsem se o tenhle zážitek podělit i s nimi. S manželkou jsme měli to štěstí, že jsme se už do Japonska mohli podívat. Bylo to v roce 2012, když jsem hrál za Oakland Athletics. Moc se nám líbilo Tokio, a tak když nyní nastala možnost vzít celou rodinu, tedy o pět dětí víc, zdálo se nám to jako skvělý plán. Doufám, že to bude něco, na co budou i děti vždycky vzpomínat."

A na co budete v budoucnu vzpomínat vy, když se zeptají na baseballovou kariéru? 

"Byl jsem součástí pěti týmů v play off MLB, a to má vždycky úžasnou atmosféru. Fanoušci se do toho opravdu pustí a všechno rozhodují maličkosti. Je to o tom uspět, nebo zemřít. Miluju tu atmosféru zápasů o všechno!"

A start na World Baseball Classic? Ten bývá pro mnohé hráče výjimečný...

"Ano v tomto smyslu je World Baseball Classic podobná záležitost, je to pro mě určitě jeden ze speciálních okamžiků. Může to být třešnička na vrcholu mé kariéry, že? Měl jsem dlouhou kariéru v MLB a jsem za ni velmi vděčný, ale tohle je opravdu něco výjimečného. Ovšem myslím, že to zhodnotím, až bude po všem."

Za Česko jste si už zahrál přípravné zápasy. Kde vidíte sílu týmu a je šance na WBC uspět?

"Myslím, že máme dobrou šanci. Ten tým je silný tím, jak dlouho spolu je a hraje. Už jsem byl v týmech, kde byla nějaká velká hvězda, která potřebovala být vidět v titulcích novin a moc to nefungovalo. V baseballu rozhoduje i to, jak je tým nastavený, jak chlapi dřou jeden za druhého. Stát se může spousta věcí. Podívejte se na kvalifikaci. První zápas Češi se Španěly strašlivě prohráli a v dalším zápase je porazili a jsou v Tokiu. Klidně můžeme postoupit do čtvrtfinále. A já jsem nadšený, že u toho můžu být a že uvidím, co tihle kluci dokážou na této scéně."