Jak dlouho jste vstřebávali postup, který je doposud nejvýznamnějším úspěchem české baseballové historie?  

"Ty dozvuky měly dvě fáze. Nejdřív ten euforický dojezd postupu v Regensburgu trval asi měsíc, ale nervová soustava si neodpočinula, protože pak začalo uvědomování si, kam jsme se dostali. Takže to byla nejdřív radost a pak začala zase tvrdá práce."

Co vás tedy čekalo, když opadlo opojení?

"Dát dohromady program hráčů a přípravu tak, abychom udělali maximum možného, a zároveň abychom nevytřískali všechny jejich dovolené. To bylo vyvažování na gramy. Kromě World Baseball Classic nás totiž na podzim ještě čeká mistrovství Evropy, které budeme pořádat právě doma v České republice."

Byla zimní příprava pro hráče vzhledem k motivaci jednodušší? A jak vůbec vypadala?

"Poprvé v historii jsme už v lednu pálili naživo. Sice malé úseky, ale nadhazovači zvládali porci 15 – 20 nadhozů a ještě jsme jim tam do toho pustili zvuk padesátitisícového davu z Tokyo Domu, aby ty dvě hodiny byli pod stresem, který nás tam čeká. Ale samozřejmě i jinak příprava byla jiná. Polovinu si hráči udělali sami a tu druhou jsme jim k zimní přípravě pomohli naplánovat. Šlo hlavně o kondici a její načasování, v jiné sezoně by to bylo o více než měsíc později."

Turnaj v Japonsku bude náročný i logisticky. Co všechno jste museli řešit?

"Celý pobyt od soboty řeší Major League Baseball, jsme v jejich rukou. Ale my jsme kvůli přípravě potřebovali odlet už o dva dny dříve a asociace nám vyšla vstříc, takže ty dva dny platí české prostředí. To je pronájem stadionu, hotel a jídlo. Kluci tak budou mít trošku víc zavazadel, protože si musí vzít i věci na první dva zápasy, které nejsou pod hlavičkou šampionátu. Ale jinak pro nás MLB zařídila luxusní dopravu a stará se o nás v rukavičkách, takže všechno zvládneme."

V týmu máte nové posily ze zámoří. Musel kvůli nim vypadnout některý z hráčů, kteří se podíleli na postupu?

"Soupiska byla rozšířená z 28 na 30 hráčů a tak jsme se snažili o nějaké nadhazovače, třeba i z MLB úrovně. Hledali jsme česká jména a dohledávali jejich původ. Ten musel být v jedné linii od rodičů Čechů, nemohlo to být od dědečků či pradědečků, takže to bylo těžké. Ale přece jen jsme ten tým rozšířili o dvě jména – o Erika Sogarda, který v MLB odehrál 10 sezon a také o mladého Willieho Escalu z univerzitní ligy na Floridě."

Byl ještě někdo ve vašem hledáčku?

"Ano, měli jsme políčeno na hráče Stanka, Bednare a Cerneho, nicméně se ukázalo, že jejich české kořeny jsou příliš hluboké. Také jsme zjistili, že hráč Stanek je víc Maďar než Čech, to Rakousko-Uhersko bylo strašně rozsáhlé…" (směje se).

Jak vůbec tohle hledání posil vypadalo?

"Měli jsme tři cesty: první jen jména, druhou přes agenty, kteří se tím zabývají a třetí takovou, že jsme kontaktovali dvě velké české komunity okolo Chicaga a Arkansasu. A přesto jsme kontakt na Willieho Escalu získali úplně jinak – přes kouče, který ho vedl na Miamské univerzitě. Já jsem si u polařů dával podmínku, že nám pomohou i na podzimním mistrovství Evropy, že budou usilovat o český pas. Jen u nadhazovačů by nám asi stačilo, kdyby to MLB povolila jen na tento turnaj."

Takže Česká republika díky vám má i nové občany?

"Erik už má český pas. Jeho maminka se narodila a žila kousek od Prahy do roku 1968. Ve dvanácti letech emigrovala s jejími rodiči do Spojených států před ruskými okupanty. Nikdy nechtěla americké občanství, a díky tomu Eric obdržel na velvyslanectví České republiky ve Washingtonu český pas. Willie má kubánského taťku a českou mamku, je z takového toho předrevolučního manželství. Teď čekáme až se papíry dotáhnou a snad se to stihne."

Vypraví se za vámi do Japonska i nějací čeští příznivci?

"Naše výprava je čistě hráčská, mimo výpravu ale do Tokia míří 150 fanoušků. Zčásti jsou to rodiny našich hráčů, které u toho prostě chtějí být."

Kemp ve Valencii se dá považovat vzhledem k výsledkům jako úspěšný. Vnímáte to stejně?

"Vzal bych to jinak. Řekl bych, že se nám počasí povedlo. Nepršelo, odehráli jsme maximum, co se dalo a výsledky nehodnotím, to nemá žádnou vypovídající hodnotu. Maximálně se mohou někteří hráči lépe cítit, ale pro daný turnaj význam nemá."

Ale soupeře jste už jistě studovali. Víte, co od zápasů na World Baseball Classic čekat?

"V současné době asi tušíme, kdo na nás bude házet v prvních dvou zápasech. Za Čínu bude asi startovat naturalizovaný Američan Alan Carter, který hází přes 150 km/h. Ale s Čínou to není jednoduché nejen v těch mimosportovních věcech, hodně těžké je získat i informace o tamním baseballu."

A Japonsko? Tam vás čeká vyprodaná hala a souboj s olympijskými vítězi? 

"Za Japonsko proti nám zřejmě nastoupí hvězda tamní ligy, mladý Roki Sasaki, který vytvořil v NPB několik rekordů. Myslím, že bude úspěšnější než Shohei Ohtani, kterého má Japonsko ve výběru také. Sasakiho si Američané brzy stáhnou. Hází přes 100 mil za hodinu, což je naprosto neuvěřitelné a já říkám, že to bude budoucí největší podpis MLB."

Je zřejmé, že Česko nejede do Japonska v roli favorita. Přesto, můžete říct, jaké jsou sportovní cíle? 

"Jsme sice amatéři, každý z kluků má svou práci, ale přístup máme jako opravdoví profesionálové. A až poletíme domů, chtěli bychom mít zajištěnou účast i na dalším turnaji World Baseball Classic. To znamená, neskončit ve skupině na posledním místě…"

Program českého týmu na World Baseball Classic:

10. března (04:00)  I  Čína vs Česko

11. března (11:00)  I  Japonsko vs Česko

12. března (04:00)  I  Korea vs Česko

13. března (04:00)  I  Česko vs Austrálie