Její hlavní znaky jsou totiž zcela evidentní. Držení míče, vysoký počet přihrávek, neustálý pohyb a aktivní presink ve vysokém bloku. Experti z české společnosti 11Hacks dokáží za použití datových metrik přesně popsat, jak si v těchto klíčových činnostech Španělé vedou v porovnání s ostatními celky na šampionátu.
Méně než 60 % času drželi Španělé během utkání míč na svých kopačkách naposledy před více než dvěma lety a svým soupeřům jej příliš často nepůjčují ani v Kataru. Statistice držení míče dominují se 74,64 % před druhou Argentinou (68,25 %) a třetí Anglií (63,33 %). Na opačném pólu tabulky se nachází Kostarika, Japonsko a Polsko, všechny těsně nad hranicí 30 %. Ano, první dva zmíněné celky v turnaji narazily na Španělsko…
Snaha kontrolovat hru se promítá také do průměrného počtu přihrávek za jednu sekvenci. Myslím se tím takové držení míče, které vznikne kontrolovanou akcí na míči (tedy přihrávkou nebo driblinkem) a skončí defenzivním zásahem soupeře, střelou nebo přerušením hry. Španělé nasbírají za jednu sekvenci průměrně 6,22 přihrávek, výrazně častěji než druhá Argentina s 4,84 pasy.
Tento styl hry se promítá například i do počtu protiútoků. Zatímco Francie, Brazílie nebo Portugalsko chodí do brejkových situací v průměru pětkrát za zápas, Španělé pouze jedinkrát.
Na turnaji hrají se čtvrtou nejvyšší obrannou linií. Španělé akce soupeře zastavují (vystoupením, zachycenými přihrávkami nebo fauly) průměrně na 51 metrech, tedy srovnatelně s Německem. Brazílie zasahuje o metr výš a Anglie je dokonce na 54 metrech. Turnajový průměr je 45,6 metru.
Rozehrávku soupeře napadali intenzivněji než Španělé už pouze Mexičané, kteří se snažili svým defenzivním zákrokem překazit zhruba každou pátou přihrávku. Španělsko je na sedmi, a to společně s Brazílií, Nizozemskem a Ekvádorem. Průměr na turnaji je okolo 11 nepřerušených přihrávek.
Přehled utkání Maroko – Španělsko + audiokomentář
Španělský presink je nejenom jedním z nejintenzivnějších na turnaji, ale zároveň také patří mezi ty nejkvalitnější. Pokud svěřenci Luise Enriqueho na soupeřově polovině ztratí míč, vyhrají ho zpět do 10 sekund v 28,61 % případů, což je třetí pozice za Německem a Argentinou.
Kontrola nad středem hřiště se projevuje také schopností vyhrát velké procento odražených míčů. V této činnosti excelují Španělé společně s Brazílií, Německem a Dánskem, za nimiž se řadí na čtvrtou příčku. A v útočné třetině jsou dokonce druzí nejlepší za Brazílií.
Není sporu o tom, že v prostorech mezi oběma vápny jsou svěřenci Luise Enriqueho nejdominantnějším týmem na šampionátu. Otázkou ale je, jak si ve vyřazovací části povedou ve zbylých částech hřiště. Z pohledu kvality vytvořených a inkasovaných šancí měli ve skupinové části desátý nejlepší útok a osmou obranu. Slušná čísla, ale ne elitní.
Recept na to, jak Španěly donutit k chybám, dali ostatním týmům Japonci. Ti už během prvního poločasu začali za stavu 0:1 postupně napadat rozehrávku vysoko, a to s cílem dostat ji pod tlak a narušit tempo hry. Hned od začátku druhého poločasu, i za přispění střídajících Mitomy s Doanem, svou snahu ještě vystupňovali a výsledkem byl jejich vyrovnávající gól.
Tlakem ve finální třetině krátce poté docílili i toho vedoucího a po zbytek zápasu už hráli v nízkém bloku, pečlivě bránili a hledali prostor pro případnou brejkovou situaci. Pro trenéra Maroka Walida Regraguiho užitečný studijní materiál…